Your loss, babe. [ Draco Malfoy ff ]

21.po bouři

"Nechápu to... Rozešli jsme se a on nemá co mi kecat do toho s kým tancuju nebo... nebo si myslí že jsem snad nějaká věc?! Že se na mě jako pes vyčůrá a pak nenechá ostatní psi aby na mě čůrali!? On nerozhoduje kdo na mě bude čůrat!" dokončila jsem svůj monolog . Zrovna jsem , s Harryho pomocí, vyprávěla v knihovně Ronovi a Hermioně o včerejšku. "Samozřejmě že nerozhoduje." odvětila rázně Hermiona a když se Ron uchechtl střelila po něm vražedným pohledem. "Nemůže si tě takhle přivlastňovat." dodala "..značkovat." ušklíbl se Ron načež jsem po něm mrštila učebnicí lektvarů. "AU! No tak promiň no! Já nevím kdo tady začal s čůráním..."hodil knížku zpět ke mě.

 "A navíc... vaše myšlenkový pochody jsou až moc složitý." dořekl. "Co tím myslíš ?" zvedla jsem obočí. "Malfoy se očividně ještě nepřenesl přes váš rozchod a navíc Nott porušil kodex..." pokrčil rameny. "Kodex?" udivili jsme se já s Hermionou. "No jasně!"usmál se Harry. "Co jasně?" chtěla jsem vědět. "Theodor je jeho kamarád a nabalovat bejvalku kamaráda je proti kodexu." vysvětlil. "Jakýmu kodexu?" zeptala se Hermiona. "Nepsaný pravidla ,který se maj dodržovat..." mávl rukou Ron. "Chcete říct že mu rozumíte? Jste snad na jeho straně?!" "Ne!" odsekli oba honem. "Víš co? Měli by nás radši učit co se vám holkám vlastně honí v hlavě ..."řekl Ron. ".. bylo by to užitečnější než tohle všechno dohromady." ukázal na hromadu učebnic..."Víte co? nemá cenu abych se snažila přemýšlet... půjdu si lehnout a modlit se že v pokoji nebude Parkinsonová..." vzala jsem si věci a vydala se ke zmijozelské společence.

Moje obavy se naplnili a Pansy společně s Daphne seděli na posteli hned vedle mé a o něčem se horlivě bavili. Popadla jsem proto knížku a odešla do společenky. Sedla jsem si do mého oblíbeného křesla a četla si. "Tvoje ztráta?" ozval se známý hlas... Theodor stál kousek ode mě. "Je to dobrý?" "Nejlepší." přisvědčila jsem automaticky... "Myslím , že jsem tu knížku už někde viděl..." samozřejmě že ji viděl... je to Dracova oblíbená... a víc než před rokem jsem seděla přesně tady a on za mnou přišel... "Hmm." usmála jsem se nakonec když jsem se probrala z myšlenek. "Tak já... půjdu." ukázal směrem na chlapecké ložnice. "Uvidíme se..." usmála jsem se nejistě a zase se rychle schovala za knížku... Nevěděla jsem , jak se před ním teď chovat...  Bylo to vážně trapné...

Dveře společenky se opět otevřeli. Zpoza knížky jsem zahlédla čupřinu světlých vlasů bylo mi jasný že to je Draco se Zabinim ... o něčem se bavili a očividně si nebyli vědomí mojí přítomnosti... "... tvrdí to pořád, ale já Thea znám a bylo očividný že se mu lí-" zarazil se... očividně si všiml že jsem tam... S kamenným výrazem jsem k nim vzhlédla. Blaise nejistě koukl na Draca , který se však očima vpíjel do mě... potom odvrátil pohled na knížku v mé ruce a pak zase na mě... Štval mě ten jeho nic neříkající pohled... Tohle on prostě uměl ... nedalo se z něj vyčíst absolutně nic... Byl naštvaný? Nebo smutný? A nebo potlačil úsměv nad vzpomínkou , kterou si bez pochyb taky vybavil? To už se asi nedozvím , protože se oba vydali stejným směrem jako Theodor před chvílí... Proč jsou všichni kluci takoví ?