Your loss, babe. [ Draco Malfoy ff ]

12./Svěření

Oba jsme zamilovaní. Co s tím? Jak už bylo řečeno , nemůžeme se jen tak objevit na veřejnosti jakože ,Ahoj pamatujete si nás jak jsme se nesnášeli a málem  se navzájem pozabíjeli... Jo a Harry znáš toho kluka co je tvůj úhlavní nepřítel? No , tak teď s ním chodím a miluju ho...Tadá., to by vážně nešlo. "Evie!?" přerušil mé myšlenky zmiňovaný brejloun. Zrovna jsme totiž šli z oběda ...teda moje tělo šlo z oběda... moje mysl a duše jsou na pracovní cestě a lítají sem a tam z planety Malfoy na planetu Harry ,nebo Budoucnost. "Cože?" otázala jsem se. "Vnímáš vůbec něco z toho co říkáme?" přidal se do konverzace Ron. "Jasně... každý slovo." kývla jsem ironicky. "Poslední dobou jsi myšlenkama někde na Marsu..." podotkla Hermiona, kdyby tak věděla po jakých planetách lítám...

Ron s Hermionou vyrazili napřed a Harry mi položil ruku na rameno a řekl. "Víš , že mi můžeš říct cokoliv , co tě trápí... Samas to řekla... jsme jako sourozenci." drkl do mě. "Já vím.. Harry.. je mi fajn. Jsem jen unavená..." pokusila jsem se o úsměv. "Znám tě." "Cože?" přerušila jsem ho , tentokrát už s pravým úsměvem. "Kolik se ti už líbilo kluků?..." uculil se. "Harry?!" zasmála jsem se. "Takže... Vezmeme to od prvního ročníku. Seamus , Justin , Michael , ten kluk z Havraspáru... Taky Cedric a ten kluk od oříšků z Příčný a potom-" vyjmenovával a počítal přitom na prstech. "Chápu to!" přerušila jsem ho. "Tak kdo to je teď?" ušklíbl se kamarád. "To... to je jedno." vyhýbala jsem se odpovědi "Notak.. je to jenom crush..." "A co když ne!?" přerušila jsem ho." Co když to není ,, jenom crush,,?!" "Kdo to je?" jeho obličej zvážnil. "Jsi můj nejlepší kamarád?" chtěla jsem vědět. "Ano." odvětil bleskově. "Tak pochopíš , že je lepší si tohle nechat pro sebe ... Víš jak dlouho si mi nic neřekl o Ginny." snažila jsem se změnit téma. "To je něco jinýho... Je to Ronova sestra ... Chápal bych že bys mi to nechtěla říct kdyby to byl někdo z rodiny tvých přátel ...Nebo třeba Malfoy-" odfrkl si posměšně , ale zarazil se , když jsem si nechtěně zkousla rty. 

"Evie?" začal ... já nevěděla co říct . Jenom jsem stála a s očekáváním na něj hleděla. "Ty... ty... prostě... Malfoy!?" nejdřív koktal , ale slovo ,Malfoy, vykřikl tak hlasitě , že se po nás studenti na chodbě ohlíželi. Harry mě proto zatáhl za roh a začal se vyptávat. "Jak? Proč? Jsi si jistá?!" drmolil. Už jsem to nemohla dál tajit... ulili jsme se z hodiny jasnovidectvý a šli do komnaty nejvyšší potřeby. Všechno jsem mu řekla... po těch měsících jsem se konečně svěřila mému nejlepšímu kamarádovi.

"Nekoukej se na mě takhle! Nevybrala jsem si to!" odfrkla jsem si na konec vyprávění při pohledu na Harryho. Bála jsem se jak na to bude reagovat , on se však jenom zvedl , objal mě a řekl. "Nic nemůže změnit to , že jsi moje nejlepší kamarádka jasný?" v tu chvíli mi začali po tvářích stékat slzy... Třeba , kdybych mu to řekla hned na začátku , nezašlo by to tak daleko... třeba bych se nezamilovala... třeba ani Draco...