Your loss, babe. [ Draco Malfoy ff ]

19./ po rozchodu

Ležela jsem v posteli a koukala do stropu. Věděla jsem že to tak bude lepší... Nemysli na něj... napomenula jsem se pokaždé když jsem v myšlenkách sjela k blonďákovi... ale nešlo to , musela jsem nad tím přemýšlet... Říkal , že mě potřebuje... Dost! Je to takhle lepší!

"Co tak sklíčeně Rustgardenová?" ušklíbla se Pansy která právě vešla do místnosti. "Nemám náladu Pansy."odsekla jsem a dál nepřítomně koukala na strop. "Já jen , že za deset minut začínají lektvary... " řekla a to mě donutilo si sednout... "Sakra.. lektvary.." úplně jsem zapomněla , že dneska vůbec nějaké hodiny mám...
"Poslyš... Stalo se něco?" otázala se a já na ní udiveně koukla. "Najednou se o mě zajímáš?" odfrkla jsem si . "No víš ... Jsi Dracova holka a tak jsem myslela , že-" "Byla jsem jeho holka , takže teď už se o mě zajímat nemusíš..." zvedla jsem se , sebrala brašnu a chtěla odejít..

V tom mi ale na rameni přistála Pansyina ruka. "Ty.. ses s ním rozešla?" vyhrkla. " Znovu... Nemusí tě to za-" tentokrát Pansy přerušila mě "Draco má teď těžký období. Vážně. Není dobrý abyste-" "Víš co? Nemýchej se do našeho vztahu! Je snad moje rozhodnutí s kým chci a s kým nechci chodit nebo ne!?" překřičela jsem ji a otočila se ke dveřím . "Vyměnila si ho za Pottera?" ozvalo se najednou za mnou a já se zastavila. Hned potom jsem ovšem vyletěla z místnosti a zabouchla za sebou dveře. Nemělo to cenu... I kdybych jí řekla že ne.. neuvěřila by mi a tak jsem se radši vydala na lektvary.

Dorazila jsem do učebny a těsně za mnou vešla taky Pansy... Naštěstí jsme měli Křiklana , který nám jen pohrozil ať příště přijdeme včas a nechal nás jít na naše místa. "Kdes byla?" chtěl vědět Harry když jsem procházela kolem stolu Nebelvírů. "Pak..." odbyla jsem ho a postavila se k mé pracovní ploše... Na moje neštěstí jsem byla u stolu se Zmijouzeli (jak jinak...) A hned naproti mě byl Draco... Nemohla jsem se na něj ani podívat... Nevydržela bych to... A tak jsem radši celou hodinu poslouchala Křiklana a pracovala na svém lektvaru.

Takhle probíhal praktický celý den... Den snažení se o ignorování Draca a snažení se nesejít se s jeho pohledem... Po večeři jsem si chtěla jít lehnout , ale Harry mě zastavil mezi dveřmi z velké síně. " Tak fajn... Řekneš mi co se stalo?" zeptal se. "Já... No... Jo ... Pojď. " vykoktala jsem nakonec a zatáhla ho do první otevřené učebny , která se naskytla.
"Rozešla jsem se s Dracem." vyhrkla jsem hned jak přivřel dveře. "Cože?!" vyhrkl. "Jo.." připustila jsem. " Ale říkala si že ho-" " Bude to tak lepší Harry!" křikla jsem. "Promiň .. já jenom.. těžko se mi o tom mluví ... " uklidnila jsem se... "Bylo to... Hned jak jsem mu to řekla... Tvářil se tak... Zdrceně ..." do očí se mi nahrnuly slzy , které jsem okamžitě potlačila a otřela do hábitu. Harry nic neříkal , jenom přešel ke stolu na který jsem se usadila , sedl si vedle mě a přehodil mi ruku kolem ramen... Opřela jsem si hlavu o jeho ramena a vzdychla. Chvilku jsme tam takhle seděli ,ale když vrzly dveře oba jsme vystřelili na nohy.. nikdo tam však nebyl... už jsme z chodby neslyšeli žádné hlasy   , uznali jsme proto , že je čas jít na koleje...

"Doprovodím tě." řekl když jsme vyšli z učebny. "To nemusíš-" přerušil mě však známý hlas... "Pottere! Konečně... Hledám nějakýho Nebelvíráka po celý škole..." Byl to Theodor Nott... Můj spolužák že Zmijozelu. " A .. proč..?" zeptal se Harry nejistě. "Zítra večer... v deset. Kalba v komnatě nejvyšší potřeby pro všechny šesťáky , rozhlaš to v Nebelvíru. Bude pití." mrknul nadšeně Theodor. "Kde vezmete chlast?" divila jsem se. "Tajná Zmijozelská skupinka se dostala do kuchyně a našla několik lahví ohnivé whiskey..." pošeptal mírně neklonelěný k nám. "Ou.. tajná skupinka Nott , Zabini a Malfoy?" ušklíbla jsem se a napodobila jeho 'šepot'. "Možná." narovnal se. "Tak zítra..." Otočil se na podpatku a kráčel pryč , asi najít někoho z Mrzimoru neboť se vydal směrem k jejich společence.

" To je přesně to co jsem potřebovala" usmála jsem se  na Harryho. "Vážně chceš jít? Bude tam Mal-" "Ale notak Harry..." přerušila jsem ho. "Záhoď Nebelvírský vlastnosti... Tohle chce jednat Zmijozelsky... prostě tam nakráčím se zdviženou hlavou a ukážu všem , že jsem naprosto v pohodě..." dokončila jsem s úšklebkem. "Ale ..  ty nejsi-" gestem zdvižené ruky jsem ho přerušila. "To nikdo nemusí vědět. Chci si to užít jasný?" Harry pobaveně kývl. "Fajn.. " zasmál se a oba jsme vyrazili směrem ke sklepení.