Your loss, babe. [ Draco Malfoy ff ]

1./Veličenstvo

"Proč máš vždycky tak dobrý urážky? Zní to jakoby sis připravovala co říct každý večer na každou Malfoyovu urážku!" zasmál se Ron po hádce s Draco Malfoyem. "To mi lichotí Rone." ušklíbla jsem se "ale asi je to jen ve mě..." . "To teda je! Absolutně nevěděl co říct!" zakřenil se Harry zářivým úsměvem který jsem napodobila a hodila ho po všech přítomných, dokonce i Hermiona se smála u vzpomínky na hádku s Malfoyem.

Já a Malfoy? Všichni na škole ví , že se nesnášíme a že on mě má možná ještě méně rád než Harryho... Naše hádky se tak staly denní chleba a žádného studenta to nepřkvapovalo. I když jsme oba ze Zmijozelu , jakoby jsme byli z jiných světů.

Já , Harry , Ron i Hermiona jsme seděli v knihovně a snažili se udělat projekt do lektvarů...nebo spíš Hermiona se snažila ,Ron jenom ležel s hlavou položenou na kusu pergamenu a já s Harrym jsme hráli na nemrkanou. "Vítěz!" křikla jsem omylem , když zelenooký mihl víčky , Hermiona se na mě udiveně podívala..." Myslím že asi vím co už tam napíšu... Jupí!" řekla jsem ironicky nacož se Harry rozesmál. "Aha, no dobře... hraní na nemrkanou je asi dobrý způsob vzdělávání" nakrčila obočí hnědovláska a opět se začetla do knihy "Už půjdu..." zvedla jsem se , usmála se na Harryho a žďuchla do Rona aby se probral "Co? Já nespím!" vyhrkl a urychleně se narovnal. "Ovšem že ne." ironicky jsem kývla "Tak ahoj zítra..."

Kráčela jsem po chodbách směrem ke sklepení když v tom jsem uslyšela povědomý hlas "Slečno Rustgarden!" křikl přísným hlasem můj nejméně oblíbený vyučující "Ano ,pane profesore?" otočila jsem se a prohlédla do krutých očí Severuse Snapea. "Potřebuji , abyste mi jste mi sehnala pana Malfoye." řekl. "Ale pane-" snažila jsem se protestovat , to se mi však nepovedlo a muž připomínající upíra mě přerušil "Žádné výmluvy! Ať přijde ke mě do kabinetu." štekl a odkráčel kamsi pryč. "A žádné výmluvy! Arrghhh." s protočením očima jsem potichu napodobila profesorův hlas a vydala se dál do sklepení... Jestli nebude ve společenské , mužů se na to Snapeovy vykašlat , ať si lítá po hradě sám.

Odkryl se mi vchod do chabě osvětlené ponuré místnosti , která byla lazená do všemožných odstínů zelené. Rozhlédla jsem se kolem a ulevilo se mi když blonďák seděl v křesle u krbu, sám a zřejmě také pracoval na projektu do lektvarů. Nadechla jsem se a vydala se za ním , nechci ztrácet čas.

"Malfoyi?" začala jsem klidně ..i když to bylo těžké.. "Nemám náladu Rustgardenová." šťekl a ani nezvedl hlavu od pergamenu. "Tak podívej , mám ti něco vyřídit , ale jestli tě to nezajímá, půjdu zase dál..." pokrčila jsem ironicky rameny , čímž jsem si získala jeho pozornost , koukl mi do očí a odložil práci na stolek vedle křesla . "Fajn o co jde..." řekl nevrle. "Snape tě chce v kabinetu." odvětila jsem. "Ach jo..." vyprskl blonďák "Fajn, dík." dodal potom a začal balit věci "Slyšela jsem dobře? Že by mi sám Zmijozelský princ poděkoval? Jaká čest!" ušklíbla jsem se a jeho pohled zase sjel na mě "Říkám , že nemám náladu na dohadování." sykl a já se odebrala k odchodu , ještě neposledy jsem se zastavila a zády k němu řekla "Pardón za vyrušení veličenstvo." otočila jsem se , vysekla mu pukrle a už doopravdy odcházela.
Potom mě zalil divný pocit , zdálo se mi to , nebo se Malfoy usmál při mé rádoby pokloně? Zavrtěla jsem hlavou a myšlenku vyhnala s tím , že se mi to asi zdálo , nebo to byl jeden z jeho povrchních úšklebků.