Does Exist a Justice? (Nouis)

6. My recovery...

"Tebe...tebe to vážně zajímá?" zeptal se ho ještě více překvapeněji než předtím a v očích se mu zračily slzy. Byl dojatý, že se Louis tak stará. Od té doby, co ho obvinili, nic takového nezažil. "Kdyby ne, tak se neptám," vyplázl na něj jazyk s úsměvem. Byl naprosto uvolněný, nebyl strnulý jako Niall, který se bál, že každou chvíli řekne něco špatně.

"Já to vlastně ani nevím," zašeptal Niall a snažil se podívat jinam. Opravdu toho moc nevěděl. "Tak mi řekni, jak se to událo z tvého pohledu," usmál se laskavě, protože poznal, že z nějakého důvodu to Nialla stresuje a jemně jej pohladil po hřbetě ruky. Mladší se podíval na místo, kde se jejich ruce dotkly. V následující chvíli ucukl s dotyčnou rukou.

"Byl pátek večer, víš...pátek a sobota jsou ty dny, kdy se pořádají velkolepé párty a je na ně pozvaná celá škola, nebo alespoň starší žáci...alkohol, drogy, sex, hudba a zábava, o nic jiného tam nejde. Moc často jsem tam nechodil, ale tehdy jsem neměl co dělat, tak jsem si řekl, že bych tam mohl jít," Niall vyprávěl pomalu a potichu, vše se mu to odehrávalo v jeho mysli, stále to viděl tak živě. Proklínal sám sebe za to, že jej napadlo tam jít.

"Moc dlouho jsem tam nepobyl, asi tři-čtyři hodiny, domů jsem se vracel před jedenáctou. Nic jsem neviděl a to je na tom to nejhorší! Já...vůbec nic, ani jsem neslyšel křik...nic! A před soudci jsem pořád dokola mlel to samý, ale oni říkali něco o tom, že mají nějaké důkazy...Sakra, já..já," najednou začal mluvit strašně rychle se zádrhama a nakonec se hystericky rozbrečel. Přišlo mu strašně trapné brečet před klukem, když sám byl taky kluk, přeci jen má nějaký ten pud sebezáchovy, ale nešlo to zadržet. Bolest byla silnější než on.

Louis se na něj takhle nemohl dívat. Celé jeho tělo se tomu příčilo, vidět ho zničeného. Po chvíli si jej prostě stáhl do náruče. Kluka, kterého skoro vůbec neznal. Už zase vsadil na své instinkty. "Nialle, no tak, bude to dobrý," zašeptal a jemně ho hladil po vlasech nebo po zádech. Nevěděl, co by mu na to měl víc říct, tak jen opakoval utišující slova. Niall se k němu přitiskl a vdechoval jeho jemnou vůni. Nějak ji nadokázal k ničemu přirovnat. V jeho náruči se cítil podivně klidně, byl to osvěžující pocit.

Zanedlouho se uklidnil úplně, stačilo poslouchat Louisův normální srdeční tep, ale Louis si myslel, že zdaleko není jeho tep klidný, že mu jeho srdce za chvíli vyskočí z hrudi. I pro něj to byl zvláštní pocit mít padlého anděla v náruči, nádherný pocit. Už byl přesvědčen o tom, že on je anděl.

Opatrně k němu vzhlédl, ale z jeho objetí se nevymanil. Nechtělo se mu, bylo mu u něj příjemně. "To, že byla Britanny Greyová zavražděna jsem se dozvěděl až v pondělí. O dva týdny později si mě zavovali k prvnímu výslechu a potom už to jelo. Jsem špatný člověk, nedokázal jsem se ani obhájit," zaskučel. Nesnášel sebelítost, ale tyto slova si skutečně myslel. "Nialle, to, že se Ti staly špatné věci, neznamená, že jsi špatný člověk," pokáral jej Louis s mírným mlasknutím, až se mu objevila starostlivá vráska na čele a láskyplně chtěl prohrábnout jeho vlasy. V půlce pohybu se zarazil a podíval se do blonďáčkových očí. Když v nich nenalezl známky protestu, pohlazení dodělal.

Někomu by se mohlo zdát absurdní, že se znají tak krátkou dobu a chovají se, jako kdyby se znali měsíce, ne-li roky, ale oni to tak prostě cítili. Cítili, že v danou chvíli je nutné udělat to, co udělali. Navíc, Louise andělská modř v Niallových očích nutila bránit ho i v následujících dnech a Nialla Louisova náruč donutila chtít mu věřit. Osudová přitažlivost?

"Děkuju, Louisi...za všechno, i kdybys mi nevěřil, tak jsi mě vyslechl...děkuju," zašeptal Niall a upřímně se usmál. Najednou mu usmívat se nedělalo žádný problém, najednou se to zdálo stejně lehké jako dýchat.

A také doufal, že si jeho jméno zapamatoval správně.

"Nialle, já Ti věřím," ujistil jej Louis jeho vřelým úsměvem, při kterým odhalil své zuby. A nikdy žádnou věc nemyslel vážněji. "A nemáš zač, tohle je samozřejmost," usmál se ještě více. Tak trochu lhal, přeci jen, kdyby to byla samozřejmost, nevyslechl by ho někdo už předtím?

Zůstal s ním až do brzkých ranních hodin. Celý den si povídali, podařilo se mu Nialla totálně uvolnit, tudíž bylo o zábavu postaráno. Našel v něm úžasného člověka. Měl ze sebe velkou radost, dokonce se mu podařilo Nialla ovlinit k tomu, aby se najedl. Blonďák mu zase řekl téměř vše o sobě, co chtěl Lou vědět, jenom jedno vynechal. Fakt, že je gay. Nerad se k tomu přiznával a...nechtěl Louise ztratit.

A tak se zrodilo nové přátelství. Přátelství mezi klukem, který ztratil svůj směr života, a klukem, který mu ten směr byl ochoten pomoct najít.

They don't know, how long takes waiting for a love like this...