Does Exist a Justice? (Nouis)

8. We are the same - strong

"Řekni něco," zaprosil Louis po dlouhých chvílích ticha. Dále pozoroval Nialla, který jen tiše zíral do země. Přemítal, komu co udělal, proč jej všichni tak trestají. Dokázal si představit, že by to tu těch 20 let zvládl, ale samozřejmě s Louisem po boku. A teď? Teď všechny jeho naděje zmizely díky pouhým dvěma slovíčkům.

"Nialle," zaúpěl zoufale. Tak moc jej frustrovalo, že nemůže číst jeho myšlenky. Že nemůže vědět, co cítí. Ale nejvíce se bál toho, že je to přivede zpět na začátek. Zpět k tomu nemluvnému a vystrašenému Niallovi.

"A...co budeš dělat potom? Až se dostaneš na svobodu?" donutil sám sebe promluvit a krátce se na něj podíval. Nemohl se na něj však dívat dlouho, moc mu to ubližovalo, takže si jeho pohled zase získala země. "Mno coby? Zase vyrabuju nějakou banku a skončím tady," pokusil se to celé obrátit v žert Louis, ale byl to moc nervózní smích na to, aby se zdál přirozeným. Asi si nikdy plně neuvědomoval, jak moc velké pouto jej k němu váže. "To...bys udělal? Kvůli mně?" Modré démanty se k němu znovu obrátily. Zdálo se to poněkud sobecké, Niall stále myslel na sebe. Jenže v tuto chvíli bylo těžké říci, zda má pravdu nebo ne. Zajisté byste také mysleli jen na sebe, kdyby se vám stalo toliko křivd. Nebo ne? "Hele, já takhle žiju pořád! V lochu jsem už potřetí!" ohradil se Louis se smíchem. Chtěl mu zlepšit náladu, když to předtím tak hezky zpackal. Niallovy tváře zčervenaly, bylo mu trapně. Louis byl jiného názoru, shledal to roztomilým.

"Jsi tak roztomilý, když se červenáš," zašeptal okouzleně. Po chvíli přemýšlel, jestli si to opravdu jen myslel, nebo to řekl nahlas. Došlo mu to až díky Niallovi, jenž se na něj díval a nesměle se usmíval. Ano, opravdu to řekl nahlas! Teď bylo trapně oběma.

"Tancuješ rád?" zeptal se jej Louis po chvíli ticha, které se mu zdálo špatné, protože v hlavě pořád slyšel tu svou větu, za níž by si nejradši nafackoval. Musel změnit téma, nechtěl Niallovi přiznávat svou orientaci. I když si začínal myslet, že i Ni je na tom stejně. Je možné, že by se zamilovávali?

"Vlastně...docela jo," usmál se Niall a ukázal své roztomile malé zoubky. Jak si Louis ne jednou pomyslel, na kluka je až moc roztomilý, něžný, andělský. "Hmm...tak pojď, trošku je tu probereme," zasmál se Lou a chytil jej za ruku, aniž by si v tu chvíli plně uvědomoval, co vlastně dělá. Jednal v afektu. Způsobil tím Niallovi bušení srdce a domnění, že mu žilami tepe vařící krev. Dech se mu rapidně zklidnil až když jej Louis pustil. Stále mu byly ale jeho doteky víc než příjemné.

"Pokud jí znáš, tak se klidně přidej," doporučil mu, potom začal zpívat a do toho tančit svou vlastní choreografii. Niall s údivem zjistil, že nemá sexy hlas jenom když mluví, ale i když zpívá.

You could be the greatest, you can be the best
You can be the king kong banging on your chest
You could beat the world, you could beat the war
You could talk to God, go banging on his door

Po první sloce Niall poznal, že je to Hall Of Fame od The Script. Nic neřešil, stoupl si od něj asi tak dva metry daleko, aby mu nechal nějaký ten osobní prostor pro jeho potřebu, a přidal se k němu, jak s tancem, tak i se zpěvem. Naprosto ignorovali zhnusené pohledy některých spoluvězňů.

You can throw your hands up, you can beat the clock
You can move a mountain, you can break rocks
You can be a master, don't wait for luck
Dedicate yourself and you can find yourself

Neměli to nacvičené a i když se Niall snažil tak tvrdě, tak mu stejně trvalo asi tak pět sekund, než napodobil Louisův taneční krok, takže tancovali v jakémsi tandemu. Některé vězně to zaujalo natolik, že se k nim rozhodli přidat. Většina z nich neznala ani slova, ale to jim nezabránilo v tom, aby si nebroukali melodii.

Standing in the hall of fame
And the world's gonna know your name
Cause you burn with the brightest flame
And the world's gonna know your name
And you'll be on the wall to the hall of fame

Byla to velmi zajímavá podívaná, všichni se zdáli uvolnění, na některých tvářích se dokonce objevoval i úsměv. Často se stávalo, že někdo spadl a něj spadl další, ale žádná rvačka se tentokrát nestrhla, což bylo opravdu zvláštní a unikátní.

You could go the distance, you could run the mile
You could walk straight through hell with a smile
You could be the hero, you could -

"Co se to tady kurva děje?!" dolehl Michaelův mohutný křik každému do jeho ucha. Všichni v tom okamžiku ztuhnuli a nebyli schopni vydat jakkéhokoliv pohybu nebo hlásky. Všichni, kromě Nialla. Ten se co nejrychleji přemístil co nejblíže k Louisovi, protože měl strach. Byl to ten chlap, co jej přijímal a on se jej od té doby bál. Možná věděl, co dělá, možná to chtěl udělat již dávno a tohle byla akorát správná výmluva pro to, co udělá, ale prostě jej chytl za ruku. Lou se nad Niallovo akcí pousmál a dovolil si krátký pohled na jejich propletené prsty. Jako dva zamilovaní...

"Všichni zpět do SVÝCH cel! A Tylere, Kellane, beru to jako vaše selhání, můžete mi laskavě vysvětlit, jak se tohle mohlo stát?!" Rozhodl se, když mu nikdo neodpovídal a všichni dbali na jeho pokyny. Kellan a Tyler se po sobě rychle podívali, ve tvářích výraz naprostého zděšení. Oni to jaksi nemohli zahnat, když se toho sami účastnili...

Nejvíce vězňů se nahrnulo k sektoru číslo 1, někteří se dokonce i mlátili, protože ta nadnášející nálada je přešla, takže tam znovu musela zasahovat ostraha. V sektoru číslo 3, kde mimochodem stáli také Niall a Louis, prsty stále propletené, to bylo o mnohem klidnější. Někteří si naštvaně měřili Louise, do čeho je to zase navrtal, jiní se na něj naopak usmívali. On měl však pohled jenom pro jednoho, pro toho blonďáčka, který jen tiše kráčel vedle něj se sklopenou hlavou.

"Ni, už se mě můžeš pustit," podotkl, ale nejradši by byl, kdyby Niall na jeho radu nedbal. Ani nevěděl, proč na to nakonec poukázal. Ono s Niallem bylo všechno na pochybách...hlavně jeho city. "A co když nechci?" zeptal se Niall a pohlédl mu do očí. Na malý okamžik se ovšem v těch jeho objevily slzy, bál se reakce. Ale šel all in...v sázce bylo vše, ale vše se dalo i získat.

Louis se nadechl, že něco řekne, ale nakonec z toho vyčaroval pouhý úsměv. Tímto to bylo jasné, Niall tím potvrdil svou orientaci. I když oba dva měli spoustu otázek, nepoložili ani jednu, nechtěli si kazit tuto chvíli. Louisova cela byla blíž než ta Niallova, takže se rozloučili u ní s tím, že si za ním potom Lou zajde. Jenže když otevřel dveře od své cely, zhrozil se.

"Owene, co tady děláš?" zeptal se tichým, vystrašeným hláskem. Ale by připraven bránit sebe...i Nialla.

Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život, než na tu osobu zapomene.