Does Exist a Justice? (Nouis)

23. Re-breaking his broken heart

Louis se zhlédl v zrcadle a již potřetí si s frustrujícím povzdechnutím upravil kravatu. Prohrábl si své rozhárané vlasy, aby jim dodal nějaký koukatelný tvar, přemýšleje, jestli mu to celé stojí za to. Nesnášel střední, dokonce si ani nevzpomínal, že by se mu kdy nějaká vyučovací hodina hodila v reálném životě.

„Kdo umřel?" Ve dveřích jeho/Zackova pokoje se zjevila zrzavá hlava s typickým, hlasitě otravným smíchem. Oliver narážel na přítomnost uniformy.

„Tyyy," začal výhružně Louis, ale koutky úst se mu dobrovolně zkroutily v úsměv. Nahmatal na posteli, vedle níž stál, první věc, která mu přišla pod ruku, a mrštil ji po něm. Šlo o výživný univerzální krém, který dostal od starostlivé Daphne, ale stejně minul a Oliver odhopkal zpátky do kuchyně, kde měl práci v podobě rozjedeného kousku tvarohového dortu s meruňkami, za nímž rovněž stála Daphne.

Louis ho v tichosti následoval.

„Ty, Lou, tohle musíš ochutnat," mlaskal si spokojeně Oliver, než si ústa zplna nafutroval dortem. „Neve v chupě," vydal ze sebe s plnou pusou, až Louis musel chvíli přemýšlet, než mu ta věta začala dávat smysl.

Během minuty se do jeho zákusku zabořila druhá vidlička. „Heeej, vem si vlastní, blbečku," protestoval Ollie hlasitě, zatímco ho klepnul po ruce, aby ochránil své jídlo. A Louis ho poslechl, když přešel k lednici.

„Ta Daphne je fakt anděl," pochvaloval si zrzek mezitím, co si Louis vyndal tvarohový dort z lednice a ukrojil si pořádnou porci.

„A kde vůbec je?" ptal se modrooký se zájmem, zatímco si přendával dezert na talíř a zbytek uklidil zpět do lednice. Rád by ty porce ukrojil dvě a naservíroval až pod nos svému blonďatému štěstí. Ovšem taková realita nebyla.

„Mají nějakou slezinu s tou skupinou matek, které mají své syny zavřené ve vězení a navzájem si pomáhají se s tím vyrovnat," odvětil Oliver prostě. Popravdě řečeno, Louis ani netušil, že něčeho takového byla členkou, ale nepřekvapovalo ho to. Daphne se angažovala snad ve všech londýnských komunitách, se svým velkým, láskyplným srdcem se zastávala každé menšiny. I o jeho Nialla by se fantasticky postarala...

„A jak ty se těšíš do školičky?" Tato Oliverova nesmírně provokativní otázka si vysloužila Louisův vražedný pohled. Přesto k němu usedl ke kulatému kuchyňskému stolu, jeho chuť však byla ta tam. Jedno pomyšlení na Nialla vyvolalo palčivý proud myšlenek, přičemž ne všechny se zdály pěkné. Přejížděl si bříškem palce po nehtu druhého palce, přemýšleje, jak z této situace ven. Představoval si to jako Hurvínek válku. Dopadla na něj skutečnost, že dopadení pravého vraha nemusí být rychlé, že se může jednat o dobu v řádu i několika let.

„Co se děje?" Oliverovi neuniklo zhoustnutí atmosféry, Louisova skleslá ramena a nečitelný výraz ve tváři, když k němu vzhlédl.

„V pátek mi byl Zayn schopen poskytnout jediný spis," promluvil modrooký tiše. Tímto kontrastem dokonale oddělil předchozí bezstarostnou konverzaci a úkol, se kterým se z vězení vrátil. „Byla to Niallova složka. S protokolem jeho výpovědí. Po většinu času brečel, takže jim toho moc neřekl."

„Takže říkáš, že ten právník nebude až takový přínos?"

Jenže Louise tížilo něco jiného. „Jak jsi říkal, že se na místě činu našla jeho mikina... Ona ji měla na sobě. I Niall to potvrdil, že jí ji dal," promnul si dvěma prsty spánkovou kost, aby ulevil své bolavé hlavě, která mu z této situace začala třeštit. „Ale on mi říkal, že proti němu neměli důkazy. A že ji skoro neznal. Přece nedáš cizí holce mikinu jen tak."