Does Exist a Justice? (Nouis)

16. You and me together, nothing is better

Život psal román za ně. A jejich životní příběh dokazoval, že láska se dá nalézt kdekoliv.

Cítil a hlavně i slyšel, jak se tělo mladšího přítele vedle něj znovu převrátilo se zašustěním přikrývky tak, že skončilo částečnou vahou i na tom jeho. Otevřel oči do tmy a párkrát jen mžoural očima do stropu, zatímco jeho levá ruka se vysmekla zpod přítelova těla a automaticky si jej přitiskla k sobě blíž omotáním okolo pasu. Zavrnění podobné tomu kočičímu se vydralo z úst blonďatého, až se na něj ten druhý musel podívat. Ovšem spíše se mu dostalo výhledu na jeho vlasy, než na cokoliv jiného. "Nemůžeš spát?" ujišťoval se ohledně své domněnky otázkou a svou ruku přesunul na jeho paži, kde začal chlácholivě třít její hornější část, především okolí bicepsových svalů. Z úst tázaného zase uniklo cosi, co se jen vzdáleně podobalo souhlasnému zamručení. Kdykoliv zavřel oči, vybavil si jeho tvář a stále mu připadalo, že si úplně neuvědomoval, jaké nádherné štěstí potkal. K tomu mu v uších zněla slova, která jednou přečetl na nějakém londýnském reklamním billboardu: "Když nemůžete spát, znamená to, že je vaše realita lepší než jakékoliv sny. A k tomu vede spokojenost po sexuální stránce; kvalitní erekce..." Samozřejmě ho nezajímala vymaštěná slova hloupé reklamy, ale nad první částí textu se musel dlouze zamyslet. Když nemůžete spát, znamená to, že je vaše realita lepší než jakékoliv sny.

Opravdu ta realita byla lepší?

Když ovšem otevřel oči, začal zase víc vnímat jejich tělesné kontakty, jako třeba že měl Niall svou levou nohu vklíněnou mezi těmi jeho, nebo že před maličkou chviličkou se jeho vlastní volná ruka usídlila dlaní právě na vnitřní části stehna na oné noze. "Řekni mi něco," zaprosil mladší tiše a zaklonil svou hlavu, aby mu alespoň částečně mohl vidět do obličeje. "Jako třeba co?" I když stále panovala tma, tak stejně dle jistých obrysů dokázal rozeznat úsměv na jeho tváři. A i kdyby se mu to nepodařilo, v hlasu to bylo taktéž poznat.

"Pohádku," zašeptal ještě tišeji a mírně nadzvedl svou vrchní část těla. Chtěl ho totiž políbit na krk na místě pod uchem, do něhož poté zaprosil: "Prosím pěkně." Znovu se uvelebil na jeho těle a hlavu položil doprostřed hrudníku. Po kůži mu náhle naskákala husina a lehce se otřásl. Cítil to. Cítil, jak Louisova ruka postupovala po jeho zádech a odhrnovala mu tím tričko. Neubránil se úsměvu. Nemohl se zbavit pocitu naprostého bezpečí.

Starší ho jen sledoval, zatímco v hlavě se snažil přijít na nějaký smysluplný nápad. Řekněme, že v dětství zrovna nebyl bezproblémový kluk a nikdy nikomu pohádku nečetl, natož říkal zpaměti, ale na druhou stranu se mu zase ta představa líbila. Pro něj by udělal cokoliv.

A briliantní myšlenka se zrodila.

"Bylo, nebylo," začal a Niall se automaticky usmál ještě více, ačkoliv nevěděl, co bude následovat, "žili jednou dva mladí muži. A i když se neznali od minuty narození toho mladšího, osud je nakonec svedl dohromady. Na jednom z nejvíce beznadějných míst pro lásku ji nalezli," odmlčel se, nervózně si odkašlal a pocítil, jak blonďatý v jeho náruči zkameněl a pravděpodobně netrpělivě špicoval uši, aby slyšel, co bude dál. I když mu ten příběh už od samého začátku zněl až moc povědomě.

"Zrovna třeba u staršího se děly všechny ty věci, které dříve znal pouze z 'amerických slaďáků', stačilo, aby se na něj jen podíval. Připadalo mu, že se do něj zamilovával každým dnem víc a víc." Hlas se mu divně chvěl a Niall zvedl svou hlavu a znovu k němu vzhlédl. Mírně ji naklonil na stranu, vyčkávající, jak své vyprávění ukončí. Tady jejich realita končila, ne?

V modrých očích se zračily slzy.

"Je to zatracená pohádka, ta musí mít šťastný konec. A taky že má. Přestože je svazovala nesvoboda, staršímu z nich se přeci jen podařilo je osvobodit. Pro svého prince by udělal cokoliv." Využíval možnosti sdělit mu své pocity, které cítil při začátku jejich shledání, a sny, o nichž by si moc přál, aby se vyplnily. "Koupili si malý domeček v Norsku, nebo možná spíše i srub, protože oba dávali přednost chladnějším podmínkám. Po pár letech zde byl uplatněn zákon pro výchovu dětí i v homosexuálních párech, a když se na to dostatečně cítili, tak si jedno adoptovali. I přes své počáteční rozpory do jejich života vstoupila dívenka s ďolíčky jako buclatý andílek. A tak se ten muž stal jedním z nejšťastnějších lidí na tomto světě; měl při sobě svého prince a andílka." Nervózně polkl a zhluboka dýchal. Emoce skrývat nemohl. Ne před ním. Přemístil jeho ruku na jedno bledé líčko a začal se o něj palcem jemně otírat. Po chvíli se tam přehnala opuštěná slza.

Ani Niall neměl své emoce pod kontrolou.

"Pojď sem," pokynul mu Louis a za krk si jej přitáhl na co nejbližší vzdálenost. Políbil jej, pomalu, se vší opatrností. Přidržoval si ho za bradu a soustředil se pouze na líbání blonďáka, který se zdál poněkud omámený. A také že byl; Louis mu podsunul dokonalou představu jejich budoucnosti. Najednou se nacházel na tom místě, dostávalo se mu jemných polibků, zatímco ve společné náruči drželi jejich dcerku. Klidně by v této době mohli být už registrovaní partneři.

Ale ještě toho mají před sebou hodně, že? Jsou tak mladí...

Pro nedostatek kyslíku se Niall odtáhl. Hlava se mu točila, ale vcelku příjemně. Snad nikdy necítil taková hejna motýlků všude po svém těle, jako by ho i ona přemlouvala, aby se poddal své touze. Zachtělo se mu doteků, kontaktu jejich nahých těl, přestože něco tak bezcitného, jako čistý sex bez lásky, pouze poháněn vášní, by mohl narušit jejich stále křehkou lásku. Frustrovaně vydechl, ale znělo to spíše jako zakňučení. Cítil to. Tvrdnul. A to, jak ho Louis zatím jen klidně sledoval, nic neříkaje, mu vůbec nepomáhalo.

Začínal panikařit, nechtěl, aby na něm cokoliv poznal. Bylo by to víc než trapné.

Opatrně odendal ruku ze své tváře a posunoval ji níž, až dorazila k místu jeho srdce. Zde ji silně přitiskl oběma svýma rukama a skoro až prosícně se zadíval Louisovi do očí. "Moje srdce bije na tu největší možnou rychlost, když jsem s tebou," zašeptal slabším hláskem, přestože jeho stisk neslábl. Tak zmatený snad ještě v životě nebyl. Věděl, že zdaleka na tak velký krok připravený nebyl, ale... pokušení bylo silné. A Louis se na něj jen usmíval, absolutně nevědoucí o zmatenosti jeho přítele.

"A teď mě znovu polib," dožadoval se, než sám začal konat, aby učinil svému požadavku za dost. Pociťování jeho rtů na těch svých se zdála jako jedna z těch nejlepších věcích, jaká vůbec existovala. A vzájemné komplimenty a sladká slůvka, která byla pronesena na adresu toho druhého, zněla jako rajská hudba v uších, ačkoliv někdy těm tolika překrásným slovům nemohli ani uvěřit. Nic lepšího, než oni dva spolu, by si nedokázali vysnít.

***

"Lou, já tvé stanovisko chápu, akorát z toho děláš moc velké drama."

"Nechci mu ublížit ještě víc, než mu bylo ublíženo, sakra!"

"Pochopí tě. Dívá se na tebe, jako bys mu byl ta nejmilejší věc na světě."

"Jenže já ho miluju. Strašně, strašně moc. A představa, že ho tady nechám samotného..."

"Ty to nechápeš? Ty ho v tom nenecháváš samotného, naopak ho podporuješ ještě víc."

"Když to říkáš..."