Liptoňáci

☯️Kapitola 20☯️

Midnightin ÚP.:
Kdo? Kde? Kdy? Co? Jak? Proč?

Yuin ÚP.:
Píše se den 27. 7. 2018
Já, Yui Rita Blond, zde zapisuji podivné události posledních dní. Všchno začalo únosem Midnight. Od té chvíle začalo všchno mizet, někteří z nás si nepamatují, jak jsme jí potkali a dala nás dohromady, jiní další věci, takže z posledních sil se snažím zapsat to málo, co si pamatuju. Je to jako nějaká kledba, Genji je úplně zničená a ikdyž přejímá velení, tráví většinu času osamotě a hledá kouzla, jak najít Mid, nebo si povídá s Haki, smutně. Nikomu z nás už není strašně dlouho do smíchu a nad Liptanem už nesvítí slunce.
Ale k tomu nejdivnějšímu se teprve dostávám! Včera ve 12:38 jsme končili oběd. Nikdo nemluvil, panovala ponurá nálada, jenom mi ostatní čas od času pochválili dobré jídlo.
Šla jsem potom s Ayatem na procházku, oba dva jsme si říkali, že to potřebujeme jako sůl, pročistit si hlavu. Vrátili jsme se v náladě pohybující se nad bodem mrazu, což opravdu nebylo obvyklé, jenže za chvilku zbledly naše obličeje jak křída.
Smutný Ezio seděl s hlavou v klíně (neberte to jako nějakej divnej dvojsmysl!) naprosto zdrceně a na bílém papírku, kterým mi mávala před obličejem Genji stálo stejným písmem jako minule něco o postrádání Vivian.
Nikomu z nás už není do řeči. Celý dnešek jsme promlčeli.

Píše se den 1. 8. 2018.
Po nějakém čase se nám opět začala zvedat nálada. Zase jsme si povídali, cvičili, sebe i zvířata, ale hlavně jsme se pokoušeli hledat své přátele, odvracet hrozby tvořené občasným otevřením portálů bylo bez Midnight těžší a těžší.
Další velká rána přišla předevčírem, ztratila se Hakiro, teď už nám bylo jasné, že já budu asi další, finální obětí. Alespoň jsme si to mysleli...

Ayatův ÚP.:
Procházeli jsme se s Yui po údolí. Takový náš zvyk, i přes zmizení Hakiro se nám zatím dařilo držet hlavu nad vodou. Jen Genji byla na dně, nedávala to najevo, ale bylo to tak. Ztratila osobu, ke které vzhlížela a teď i Haki. Všichni se o ní bojíme. Ezio je na tom taky špatně a neustále něco píše a fotí. Divný.
Vrátili jsme se do tábora a sedli si na lavičku. Přišla za námi Yuina ocelotka a hráli jsme si s ní, alespoň ta měla stále dobrou náladu.
Najednou se táborem ozval řev.
Vněběhli jsme do příbytku zvířat, odkud vycházel. Křičel tam Luka na divný chlápky, vypadali dost zaraženě.
"Co jste zač!?" ozvala se vedle nás rozhodně Genji a mířila na jednoho kuší.
"Vyklopte to!" zařvala Yui a připravila si šíp, mířila jednomu z nich mezi oči. Všiml jsem si bílého papírku na stole, a asi jsem nebyl jediný.
"Kde je Vivian, Midnight a Hakiro!?" zeptal se přísným hlasem Ezio (jak se sem taky rychle dostal!?) a tasil svou katanu.
"Tsk," odplivl si nějakej bělovlasej chlápek. Vyslal proti nám svoje zbraně, takové železné trojůhelníky na červených provázcích - neruším jak se to nazývá... - za okamžik se kolem nich oběvily tmavomodří hadi, udeřili do Yui, ta takový náraz nečekala a spadla dozadu, naštěstí se jí nic nestalo.
"Velocitate et potestate in uno Lipton," zařvala Genji a vyslala proti nim sadu super silných šipek.
Samé zásahy.
To muselo pěkně bolet.
"De interiore vi draco Lipton!" zakřičel Ezio, kolem jeho meče se vytvořil drak z Liptonu, který jej zrychlil a dal mu vyšší mobilitu, takový jeho vynález. Inspiroval se overwatchem...
Ezio se postavil červenovlasému chlápkovi. Chlápek byl ve všem lepší už od pohledu, ale Ezio byl chytřejší, o dost, tenhle souboj bude svaly proti mozku. Genji se postavila jejich leaderovi, docela očekávaně. Fialovlasý chlápek použil nějakou transformační schopnost a Genji využila kouzlo levitace, takže jejich boj se nyní odehrával vysoko nad našimi hlavami.
Yui jsem k boji nepustil, hlídal ji Luka. Takže já se postavil tomu poslednímu pitomci.
"Netuším, jestli mi rozumíš, ale jestli jo, zranil si mojí holku a co je moje, to si hlídán. Takže se vzdej, nebo to bude bolet," prokřupal jsem si klouby.
"To si ji chráníš mistrovsky," ušklíbl se. Bohužel pro něj, můj vztek právě dosáhl bodu zuřivosti a on dostal pořádnou pěstí.
Celý souboj trval dlouho, ale víc už si nepamatuju, poslední, co vím je, jak mě něčím sekl a já upadl do bezvědomí.

Genjiin ÚP.:
"Hajzle!" zařvala jsě na něj a štělila po něm další ránu, "kde jsou!?"
"Neboj se holčičko, teďka budou sloužit důležitější věci, než život," ušklíb se.
"Nic důležitějšího není," zamračila jsem se.
"Ah vida, skutečně by mě bavilo pokračovat v této konverzaci, ale náš úkol je splněn, sbohem," mávl rukou a letěl nazpět.
"Ne tak rychle, summam potestatem Lipton!" bylo mou reakcí, nechápu, jaktože to nečekal, předtím byl docela složitý protivník, jenže teďka se nechl jednoduše dostat do kolen.
"To je trapný," odplivla jsem si a skočila dolů, chtěla jsem ho dorazit, jenže mě někdo zastavil.
"Sakra!" tvrdě jsem narazila do zdi za sebou. Než jsem omdlela, všimla jsem si, jak někoho táhnou do potálu ve zničené budově. Chtěla jsem vstát pomoct, ale pak se mi před očima mihl bílý stín a já upadla do nicoty.
"Genji... GENJI!"
"Woaaaaah! Netřes se mnou!" probudila jsem se.
"Díky bohu!" nademnou stáli Ezio a Yui, "mysleli jsme, že jsi mrtvá!"
"Žiju," ušklíbla jsem se, "co se stalo?"
"No, odtáhli Ayata," posmutněl Ezio, Yui nic neříkala, "a Luka skočil za nimi."
"On je ram Luka!?" vyskočila jsem skoro šťastně.
"Jo," nechápal Ezio.
"To je přece skvělá zpráva! Luka je magický, toho dokážu vystopovat!" vesele jsem pronesla.
"Konečně dobrá zpráva!" přitakal Ezio.
"Musíme se připravit," kývla jsem.
"Jo! Připravte se!" vypískl Ezio.
"Ale co zmůžeme takhle sami? Vždyť jsme nedokázali porazit ani tyhle tři," podotkla Yui a všichni jsme skroušeně přitakali, byla to pravda.
Nezmohli jsme nic.
"Možná by se hodilo, kdyby jste přestali fňukat a dali se do práce," ozval se nedaleko posměšný hlas.
"Kdo to-" lekla se Yui, ale za chvíli jsme si všichni ulehčeně oddechli.
"Kde s etady bereš? Já myslela, že jsi odešel..." zeptala jsem se Judala, koho jiného!!!??!
"Tak jsem se vrátil... asi to bude první dobrá věc, kterou v životě udělám, ale..." přišel k nám a zvedl mě ze země.
"Ty nám chceš DOBROVOLNĚ pomoct bojovat?" nevěřila jsem vlastním uším, tenhle sarkastickej, protivnej týpek nám chce pomoct?
V tom něco budeeeeeeeee!!!
OMG! I ship it!!!!
"Jak to vidadá?" protočil očima, "ale očekával bych, že přestaneš dělat tenhle divnej pohled, co dělá Midnight vždycky, když náhodou narazí na někoho z vás na rande."
"Shit!" vypískla jsem a zadívala se do země, trapas....
"Fajn, můžu vás dostat dovnitř a co se týče těch tří, to neřešte, dám je levou zadní," ušklíbl se.
"Co budeme dělat my?" nevím, jestli je dobrej nápad mu důvěřovat, ale teď nenáme moc navýběr.
"Nejdřív se dáte do pucu, vezmete si s sebou dvě tuny toho vašeho Liptonu a dostanete je na místo, které vám řeknu," mávl rukou.
"To by šlo," přikývla jsem.
Dávání do pucu sice chvíli zabralo a obrnění se několika litry liptonu taky (myslím, že s tímto úctyhodným množství flašek na mém těle vážím minimálně dvojnásobek).
Teď jsme však připraveni a jdeme na to!