Liptoňáci

☯️Kapitola 21☯️

Eziův ÚP.:
"No tak se připravte, přece tam nepůjdete takhle," mávl lehce otráveně rukou Judal.
"Pojďte," přikývla Genji a šlo se.
Já jsem si vzal opasek se zásobou flašek Liptonu - náš vynález z poslední doby, co si myslíte, že jsme tady furt dělali... -, nabrousil si katanu, a nakonec si musel vyměnit tenisky, protože Yui na tom trvala - stále nechápu, co je špatně na žraloku přes půl podrážky!

"Co je plán?" zeptal jsem se.
"Co já vim," pokrčil rameny Judal.
"Midnight většinou dělá plány," slyšel jsem Yui.
"Kdo je Midnight?" sborově jsme vyhrkli s Genji.
"Citrón, co já vim, to jméno se mi nějak dostalo do hlavy," pokrčila rameny.
"Víte vůbec koho tam jdete zachraňovat?" zvedl na nás obočí Judal, vypadal dost překvapeně.
"Jasně, Hakiro, Ayata a Vivian," odpověděl jsem.
"Kriplové," odplivl si, ale nejsem si jistý, jestli jsem mu dobrě rozumněl, "fajn, můžu vás dostat dovnitř, ale pak už potřebujete svůj plán."
"Jenže netušíme, co nás tam čeká," pokrčila rameny Genji.
"Ach jo, dostanu vás do věznice a tam vás bude pravděpodobně čekat Organizace, jejich krá*a čarodějnice, samozvaná císařovna a protože 7 seas aliance už dodělala svůj úkol a spousta ostatních lidí ke v trapu, počítal bych s Kougyoku a Kouenem," řekl a podal nám dva divný obrázky.
"Beru si tu holku," vyhrkla Yui.
"To je Kougyoku, je jí 17 a používá vodního Džina," vysvětlil Judal.
Yui jen kývla.
"Tak já vyřídilm toho chlápka," navrhl jsem.
"Je na tebe moc silnej," odmítl Judal, "ať si ho vezme ta, Genji, ta je silnější."
"Fajn," poklesla mi hlava.
"Tak fajn lidi," rychle si vzala slovo Genji, "prostě tam půjdem, nakopeme několik zadků, zachráníme svoje drahé polovičky a vrátíme se nazpět."
"To už zní jako lepší plán," usoudil Judal.
"Jak nás tam dostaneš?" zeptala se Yui.
"Objevili jsme, oni objevili, že některá specifická místa v našem světě se dají promítat do vašeho a vytvořit tím portál, neptejte se na vysvětlení, prostě vím, že odtud se dá teleportovat k věznici, je to samostatná budova (Autorova Poznámka: Ve skutečnosti nemám sebemenší tušení, kde mají věznici, takže pokud je jinde napište mi do komentářů, budu vám velice vděčná) v jedné povzdálenější části paláce," vysvětlil a nakreslil do vzduchu tou svojí hůlkou nějaký znak. Objevil se portál a odvážně jsme do něj vkročili.
Vždycky mě zajímalo, jaký to je, no vlastně nijaký. Je to jako projít obyčejnými dveřmi, jenomže na druhé straně vypadáte jinak.

Na to však zrovna dvakrát moc času nebylo, jelikož se objevilo několik divných lidí s bílími kapucemi a pár velkých černých věcí, které nazval Judal "temnými džiny". I tak jsme neměli problém dostat se dovnitř, vevnitř to byl hotový labyrint, samá zatáčka a zákoutí, všude klece a sem tam nějaký vězeň, ti nás však nezajímali, Judal se asi vyznal a ukazoval nám cestu, mě se to začínalo zdát až moc snadný. A když už jsem si říkal, že něco musí být špatně, stáli jsme v kruhové místnosti, ke které vedly tři chodby. Před jednou stála nějaká holka v ultra odhaleném oblečku a s modrýma vlasama, před dalším velitel těch chlápků, co na nás zaůtočili a před posledními ten divno týpek, proti kterému jsem chtěl bojovat já!
"Čekali jsme, že nás někdo zradí, ale od tebe bych to nečekala," pokrčila rameny modrovláska a zamávala svým dlouhým mečem .
"Já jsem s váma nikdy nebyl," pokrčil rameny Judal, "prostě jsem plnil příkazy, které jsem musel plnit."
"To zní politicky," přitakal divnotýpek uprostřed, "ale mám pocit, že je čas na méně mluvení a více akce neníliž pravda."
"Zmlkni!" zařval na něj Judal a začali bojovat. Z chodby odkud jsme přišli se verojila hromada vojáků, já věděl, že to nebude jen tak!
Yui se pustila do boje s tou Kougyoku? aspoň myslím, že něco podobného říkal Judal...
Genji neochotně otevřela láhev Liptonu a jala se bojovat s posledním chlápkem, musím uznat, že mi tu nechali pěknou nálož, dolova naservírovanej zápas na podnose.
"Tak, kdo bude první pán na holení," ušklíbl jsem se a zamával katanou.
"Aaaaaaaa!" rozječeli se.
"Když všichni, tak všichni," ušklíbl jsem se.
Někteří byli lepší, jiní horší, ale všichni šli dolů, jeden po druhém.
"Čisto!" zvolal jsem po chvíli, "jak jste na tom?!"
"Judal bojuje s tím týpkem bůh ví kde, já tady mám docela na pilno!" odpovídala Yui a kryla se před dalším vodním úderem. Celkově to zvládala dobře.
"JÁ UŽ!- TO-!" slyšel jsem v tu ránu Genji.
"Genji! Neee!" ležela na zemi nahoře na jednom z mnoha železných ochozů celé té konstrukce. Nad ní se skláněj chlápek, bez sebemenší emoce v obličeji. Její flašky s Liptonem ležrly otevřené na zemi a sladký čaj z nich kapal, a kapal, a kapal...

Třísk!

"Hm?" podivil se týpek - Kouen? myslím? Doufám?
"Umím být i rychlej," zavrčel jsem.
"Ezio," slyšel jsem z asebou šeptání, chudák Genji.
"Jsi v pohodě?" chtěl jsem jí nějak zkontrolovat, pomoct, ale smůla, ten Kouen už proti mě pálil novým úderem, uvědomil jsem si, že tenhle souboj bude vyžadovat mou maximální pozornost, nejenom skilly, ale taky mozek a to mi asi moc nepůjde, že já jsem toho Judala musel neposlechnout!

Midnightin ÚP.:
Jauvajs!
Už zase mě někdo kopl do břicha, ne vážně jestli to udělají ještě jednou tak na ně snad vyplivnu něco jinačího než pouhou krev, co takhle šťavnatou dávku kyseliny HCl, nebo rovnou celý žaludek? Vysím tady připoutaná ve vzduchoprázdnu, už několik dní je můj jediný zdroj světla to málo, co pronikne podlahou nademnou, k jídlu mi dávaj tak maximálně supertvrdej chleba a vodu jsem už pěkně dlouho neviděla.
"Tak otevři ty oči!" zavrčela Gyokuen, já jí jednou zabiju.
Vlastně jsem se nezmínila, proč tady takhle visím, že? Potřebujou moje oko na nějaký super tajný plán (pravděpodobně ovládnutí Cross worldu, ale netuším, k čemu jim bude moje oko). Jenže mají menší problém, pokud neotevřu oči, ošišto se jim nepodaří vyndat. Takže se tady pokouším usnout a oni se mě snaží donutit neusnout. Je to složité...
Každopádně nademnou se teďka ozývá jakýsi zvuk boje, takže se němdo snaží
a) utéct
b) zachránit nějakýho kámoše
Ať je to tak, nebo tak mě svoboda nečeká...
to by se muselo stát nemožné...

Zaslechla jsem skřípot a oddalující se kroky, počkala několik minutek (mám to natrénovaný) a pomalu otevřela jedno oko, v mojí cele byla ta stará známá tma.

*Kap*
*Kap*

"Co to?" pomyslela jsem si, nesmím promluvit, protože jinak by okamžitě přišli.
Ta tekutina voní povědomě. Zvedl jsem hlavu, nademnou to žilo. Slyšela jsem tříškání mečů, dupání, hlasy, viděla, jak na mě padají stíny. A ta tekutina furt kap, kap...