Liptoňáci

☯️Kapitola 22☯️

(Autorova poznámka: omlouváme se za asi nejdelší neaktivitu v historii neaktivnosti, napravíme se, nebojte!)
Yuin ÚP:
Ve svém životě už jsem měla pár špatných nápadů, ale souboj s touhle osobou byl asi nejhorší z nich. Ona zprvu nevypadá tak těžce, ale potom se ukáže, že umí přemýšlet i bojovat, to je smrtelný, naštěstí jsem taktéž mistrem obojího!

Souboje, které bojujeme jsou většinou těžké, ale tenhle byl o to těžší, že jsem stála proti osobě, se kterou většinou bojujeme všichni, sama. Párkrát se mi podařilo zahlédnout Ezia, nebo Genji, ale většinou jsem se musela soustředit. Jen na chvíli jsem se zamyslela a...

PRÁSK!

Paprsek vroucí gejzírové vody proletěl těsně kolem mojí levé nohy a zničil kovovou podlahu. Vedle mě se nacházela černá díra do neznáma, kovová konstrukce v krajích slabě doutnající. K mému "obrovskému štěstí" již však vysílala moje protivníci další vodní gejzír. Musela jsem se rychle rozhodnout, uskočit a bohužel jsem si vybrala špatnou stranu, po uhnutí do leva jsem okamžitě ztratila rovnováhu a padala do díry, tma mě rychle pohltila, doslova jsem cítila ten pád, chtělo se mi spát, najednou už na ničem nezáleželo, chtěla jsem se podat, ale...
v tu ránu, pokud to bylo možné můj pád nabral jiné obrátky, zrychlil se a najednou jsem se cítila silná a plná energie, uvědomila jsem si, že mé volné snášení se již zajisté blíží ke svému konci a tak jsem nečekala ani vteřinu, popadla jsem šíp s lanem a jeden konec si obmotala kolem ruky.

"Citius quam lucem fugere!" oechantovala jsem svůj šíp a vystřelila jej, musel nabrat co největší rychlost, jestli mě měl zastavit, než se rozplácnu jako žába na zem.

Zásah! Můj šíp cosi trefil a podařilo se zastavit můj zběsilý pád!

Jenže co teď? Visela jsme ve vzduchoprázdnu, jediný zdroj světla a jediný únik, díra vysoko nademnou světlo z níž nedosahovalo ani na lano, kterého jsem se úporně držela pro holý život. Prohlédla jsem dolů a pokusila se dohlédnout na dno.

"Je to zbytečný," ozvalo se mi v hlavě podivně povědomím hlasem, věděla jsem, že nemluví nahlas, protože vím, jaké to je když vám někdo čte myšlenky a tohle byl přesně ten pocit. Zaslechla jsem nějaký šepot, stále zesiloval, až jsem neslyšela nic jiného, nic, jenom:

"Confringere omne maledictum non constituere verum!"

Rozbolela mě hlava, strašně, hrozně, už jsem to nemohla vydržet, zmáčkla jsem lano ještě pevněji, pokud to snad šlo, a zaječela, jenže svůj výkřik jsem neslyšela, nic už jsem necítila, viděla jsem jenom dvě kouzelné zelené oči, poulící se na mě ze tmy a v nose mi zazněla stará známá vůně Liptonu.

Eziův ÚP.:
"Confringere omne maledictum non constituere verum!"
V tu ránu jsem to zaslechl, Kouen ležel na zemi v bezvědomí, zvládl jsem to! Měl jsem obrovskou radost, ale byl jsem vyčerpaný, zlomil jsem si ruku a taky jedno žebro, strašně to bolelo, dýchal jsem hluboka a trochu přerývaně, když mě popadla modrovlasá ďáblice, se kterou měla bojovat Yui a přirazila mě ke zdi.
"K-kde je Y-Y-Yui!" vykašlal jsem.
"Padla," ušklíbla se modrovláska, "a ty za chvíli taky."

"Confringere omne maledictum non constituere verum!"

Zmocnila se mě bolest hlavy a mdloba, snažil jsem se bojovat, ale bolest v ruce, žebrech a hlavě byla silnější, zabořil jsem do ruky, která mě držela vzhůru nehty a zařval, jenže svůj řev, ryk jsem vůbec neslyšel. Ani Kougyoku jak potom zaječela a vůbec jsem necítil, když mě pustila, jako kdyby se svět zastavil, viďel jsem jenom zelenou, všude zelená, Liptonově zelená. A ten šepot hlasitý, tak bolestný.

Genjiin ÚP:
"Confringere omne maledictum non constituere verum!"
Slyšela jsem to, ale už mi na tom nezáleželo, ani bolest, která ve mně vzrůstala mě už nezajímala a proč? Vždycky přivodím každému koho znám jen smrt a bolest, bylo by lepší, kdybych tu vůbec nebyla. Nevím jak dlouho to trvalo, ale najednou byla bolest v hlavě neůnosná. Praštila jsem pěstí od země, do kluzkého Liptonového oparu, mraky zelenkavé mlhy se vznesly a
"Confringere omne maledictum non constituere verum!"
pohltila moje smysly.

Midnightin ÚP:
Jeee! Někdo sem padá! Umře ve spánkuuu!
Počkat!
Kriste, to je Yui!
Moje mysl jela na plné obrátky, musím jí pomoct.
"Excitare potentiam," zašeptala jsem a usmála se, když to zafungovalo, Yui se probudila k životu a zachránila se enchentem šípu. Chytré.
"Chce se dostat na dno, to je zbytečné," pronesl můj rozkošný bílý tygr Luka.
"Confringere omne maledictum non constituere verum!" zaslechla jsem ho.
"Počkej-" nestihla jsem protestovat, už jsem cítila svojí moc a Lipton všude kolem, vybral si dost špatný čas pro zrušení kledby! Jasně, mohlo by to všem pomoct (zvláště teď, když Yui nevědomky odstřelila jeden ze řetězů, které mé držely na místě), ale taky by nás to mohlo všechny zabít!
Na rozmýšlení už nebyl čas, musím to co nejdříve dokončit.
"Confringere omne maledictum non constituere verum!" zařvala jsem nakonec, čímž jsem je probudila z tranzu.

Eziův ÚP:
Viděl jsem spoustu věcí a cítil, ale žádnou si nepamatuju, a přitom všechny, měl jsem pocit, ne věděl jsem, že už jsem je zažil, kromě té poslední, viděl jsem Vivian, jak ležela na zemi v néjaký cele, pak jsem se pozpátku vrátil zapamatuje si cestu, ležel jsem na zemi a sotva dýchal, jak jsem se sem dostal? Netuším. Nademnou stála Kougyoku s vítězoslavným úsměvem, meč nad mým tělem. Cítil jsem obrovskou bolest.

"Sagitta severitas odio!" zaslechl jsem, Genji! Ale vždyť...
Nemohl jsem mluvit. Výraz Kougyoku se změnil ve výraz plného šoku, očekával jsem hodně, ale ne to, že následně zakašlala a z jejích úsek vytekl pramen krve, šokovaně jsem shlédl, měla uprostřed hrudníku díru, krev tekla proudem, byl to jeden z nehroznějších pohledů, které jsem kdy viděl.
"Uďelali jste chybu, zahrávat si s Liptoňáky, strážci Cross worldu," slyšel jsem Genji, "že jste sebrali Midnight, to by bylo dost, ale vy jste museli dál a dál, víte člověku můžete jenom tolikrát ublížit, než začne bojovat nazpět a bohužel pro vás, ten čas nastal teď."
Kougyoku spadla na zem, mrtvá.
"EZIO!" zakřičela a přiběhla ke mně, "drž se, prosím, prosím, musíš..."
Víc už jsem neslyšel, propadl jsem se do nicoty.

Genjiin ÚP:
"Ne, ne, ne, NE! Ne! To je přes moje schopnosti! Ne!" zoufale jsem lila zbytky Liptonu na Eziovy četné rány, bez výsledku.
"Ale ne přes moje," jakmile jsem uslyšela ten hlas, otočila jsem se. Vykoulila jsem oči.
Za mnou stála gebící se Yui a šklebící se Midnight, byla to ona, jenže měla jiné oblečení. Měla na sobě černý rolák s krátkým rukávem, maskáčové kalhoty a kolem krku smaragd.
"Dobrý den, madme," ušklíbla se.
"Díky bohu!" vykřikla jsem a skočila svojí kamarádce kolem krku. Midnight mě nejistě objala taky.
"Jak jsi to udělala?" divila jsem se.
"Umím toho z vás nejvíc, ale byl to Lukův nápad vám vrátit teďka paměť, omlouvám se za to načasování a za bolest," poškrábala se na zátylku.
"To je teď jedno, musíme si pospíšit, Ezio už to dlouho nevydrží!" rychle jsem odstoupila a hodila prosebný pohled po naší velitelce, jak jsem mohla zapomenout?
Midnight přikývla, "Yui máš nějaký Lipton?"
Yui odešla svojí poslední flašku a podala jí Midnight.
"Domus vitae incommoda atque iniurias in omnibus," šeptala a pomocí magie pohybovala bublinkami Liptonu.
S Yui jsme nervózně postávaly.

Eziův ÚP:
Když už jsem myslel, že jsem tento svět docela opustil, ozval se známý hlas, cítil jsem, jak mě někdo popadl a vytáhl z vody okteré jsem nevěděl, že jsem do ní spadl, rozkašlal jsem se a posadil. Zamrkal jsem do přítmí věznice.
"Midnight?" zeptal jsem se, když jsem zaostřil na osobu vedle sebe, jak jsem mohl zapomenout!
"Tak se zdá, že smysly mu slouží," ušklíbla se a rozcuchala mi vlasy.
"Haha, moc vtipná," zakroutil jsem ironicky očima, ale byl jsem rád, že je v pohodě.
"Ezio!" vypískla Yui a Genji a sedly si k nám.
"Co budeme dělat?" zeptal jsem se.
"Zachráníme vaše drahé polovičky..." ušklíbla se Midnight, "a nakopeme pár zadků."
"Konečně pořádná Lipton akce!" přikývla Yui, postavili jsme se do jedné řady.
"Víte co si myslím?" ušklíbla se Mid, "že se zlepšujeme v hrdinském pózování. Vivian a Ayato jsou tamtudy a tudy to bude k Hakiro, musíme si pospíšit."
Ukázala nám směry, já a Yui jsme se rozběhli naznačených směrem a Midnight s Genji běžely pro Haki.
Dobrodružství pokračuje!