,,Jak se máš" usmál se na mě a vzal mě za ruku. ,,No.. Jak sám vidíš.. Tak moc dobře" zasmál jsem se. ,,To nebylo tak zlý ne" neustále se usmíval.. ,,Museli mi to rovnat.. A to bolelo.." začal jsem si stěžovat.. ,,Já na tebe myslel.. Takže to nemohlo tak bolet" rozhlédl se, aby jsme mohli přejít. ,,No... Zas tak to nebolelo jak nad tím tak přemýšlím" skoro nenápadně jsem se usmál..
Přešli jsme silnici a přišli k již zmíněnému autu. ,,Tohle je tvoje" zeptal jsem se ho pro jistotu. Jen se střídavým pohledem na mě a auto přikývl. ,,Když jsi přijížděl, tak si říkal, že ti závidím" přiznal jsem se. ,,No jo.. Hodně lidí mi to závidí.. " pokrčil rameny..
,,Teď mi můžou závidět i něco jiného.." položil mi ruce na boky.. ,,Copak dalšího? Pověs mi to.." položil jsem si ty svoje okolo jeho krku.. ,,Tebe" přitáhl si mě k sobě a políbil mě.. ,,Nemyslím si.. Oni mi budou závidět tebe" vrátil jsem mu polibek..
,,Jedeme teda" odtáhl se.. ,,No.. Je to vlastně na tobě" zasmál jsem se.. ,,Vlastně.. No jo.." podrbal se na zátilku. ,,Jedeme teda" zeptal se znova.. Jen jsme kývl.. ,,Tak prosím.." otevřel mi dveře.. ,,Děkuju" nastoupil jsem.. Kuba nastoupil vedle mě a nastartoval auto...
,,Kam to bude pane" podíval se na mě.. ,,No.. Buďto můžeme jet ke mě nebo.." nenechal mě to doříct.. ,,Jedeme ke mě" rozhodnul za mě.. ,,Tak jo" pokrčil jsem rameny.. ,,To nebyla otázka.. To bylo oznámení" rozjel se na asfaltovou cestu..
,,Ale ke mě je to blíž" položil jsem mu ruku na stehno.. ,,Ale já tam mám větší pořádek" začal se chlubit. ,,To je dobrá poznámka" trapně jsem se zasmál. ,,Já.. jsem.. totiž měl od malička rád pořádek" zasmál se..
Po zhruba hodinu a půl dlouhé cestě o které bylo řešeno pár dosti stupidních, vtipných, ale i ,,filozofických" témat..
,,Konečná stanice.. Vystupovat" zastavil.. ,,Dobře" pohladil jsem ho po stehně a vystoupil z vozu. Zabouchl jsem za sebou dveře a počkal na Kubího, až zase uloží auto.
Vytáhl jsem mobil z kapsy a podíval se, jestli mi náhodou někdo nenapsal, nebo něco nenavrhl.. Nikdo nic... Ani Tomáš mi neodepsal.. Zajímavý.. No nic, to se vyřeší zítra..
,,Pozor.. Zacláníš mladej" upozornil na sebe mužský hlas.. ,,Promiňte" podíval jsem se na něj.. Byli to stěhováci a nesli někomu pohovku.. ,,Děkujeme" letmo se na mě usmál druhý muž.
Z nedaleka jsem uslyšel, jak motor auta zastavil a tím pádem se zastavilo i auto. Zpoza rohu vyšel Kuba a zamířil s úsměvem a lehkým krokem ke mě. Nevím proč, ale za každé okolnosti mi přijde strašně sexy nebo roztomilý.. Jak chodí, jeho pohled, ten šibalský úsměv, který mě vždycky dostane.
,,Budu hádat.. Zase zakoukaný" usmál se. ,,Jojo.. Jsi prostě perfektní" podíval jsem se mu do očí a pohladil ho po jeho dokonalé tváři.
Kuba
,,Ne.. Ty jsi perfektní" přitáhl jsem si ho k sobě a políbil ho. Byl to dlouhý a vášnivý polibek. Chci si tyhle chvíle co nejlépe vrýt do paměti, protože jen s ním opouštím realitu, zapomenu na okolí a mám dojem, že jsme jen my dva a nikdo jiný. Jako by nebyl nikdo, kdo by nás odsuzoval.. Jen já a on.
Položil mi ruce okolo krku a zajel mi rukama do vlasů, čímž jsme se ještě víc příblížili. Svoje ruce jsem si položil na jeho boky a ještě si ho přitáhl k sobě.
Znáte ten pocit, když jste si jistí, že ten člověk se kterým právě jste, je vaše všechno a kdyby to bylo potřeba, tak pro něj skočíte do ohně, nebo ho odstrčíte ze silnice a necháte se sami zajet? Právě ten pocit já teď zažívám.. Je to něco neskutečného..
Teď můžu říct, že jsem ten nejšťastnější člověk na světě.
Najednou uslyším, jak se vedle nás otevřou dveře. Ignoruju to a dál ho líbám.
,,To je nechutný.. Buzící" zase jsem to ignoroval. ,,Nech je být.. Vždyť jim to spolu docela sluší" cítil jsem jak se Honza usmál do polibku.
Zahřálo mě to u srdíčka. Nakonec je tady někdo, kdo nás neodsuzuje. Ti chlapi odjeli a já se odtáhl od Honzího. ,,Miluju tě" usmál se na mě a vzal mě za ruku. ,,Já tebe taky.. A moc" propletl jsem naše prsty.. Rozešel jsme se ke dveřím vešel dovnitř...
,,Pamatuješ, jak jsme dneska fotili ru fotku na louce" podíval jsem se na něj. Jen přikývl. ,,Tak jsem si ji dal na tapetu.." trochu jsem se pousmál. ,,Aww" usmál se a vyrobil ten nejvíc cute obličej, co jsem kdy viděl..
,,Potom se na to musím podívat" pohladil mě po rameni. ,,Všechno bude.." usmál jsme se a dal mu pusu na tvář..
Došli jsme nahoru do bytu a dostali se do něj..
,,Hele.. A co Tomáš? Už jste v pohodě" zeptal jsem se. Jen nad tím mávnul rukou zatáhl mě do studia.
,,Co tady" sedl si na pohovku. ,,Nic.. Jen chci být s tebou" sedl jsem si k němu. Položil jsem mu ruku na stehno a přejížděl mu po něm.
Honza
,,Jak to myslíš" šibalsky se na mě usmál. ,,No jak asi" naklonil jsem se k němu. Skousl si ret a pomalu se ke mě přiblížil. Zastavil se tak, abych na krku mohl ucítit jeho teplý dech a slyšet jak mu divoce tluče srdce. Nebyl tam jediný, komu bušilo, jako o závod. V břiše mi začali létat motýlci.. Shodil mě na pohovku a něžně mě políbil. Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil ho..
Chci ho.. Chci ho celého jen pro sebe... Přetáhl jsem mu třičko přes hlavu a uviděl opět jeho vypracované tělo... Tohle tělo je jenom moje. Jen a jen moje.. Přetáhl mi taky tričko přes hlavu a políbil mě na krk. Pomalu svými polibky sjížděl dolů.. Přes krk, hruď, břicho až k lemu mých kalhot.
Kuba
Rozepnul jsem mu zip a stáhl mu je. On taky nebyl pozadu a moje kalhoty byly rázem na zemi.
No a.. Potom tamto a tohle a támhleto.. No každopádně jsme nějakým kouzlem skončili jako vždycky v ložnici.
Já nevím proč, ale probudil jsem se okolo půlnoci. Jako by si moje tělo řeklo ,,Tak..ideální čas vstávat".. No a tak teď ležím v posteli, s Honzovou rukou na mojí hrudi, s pocitem, že se potřebuju napít.
Opatrně jsem sundal jeho ruku.. Přiznávám.. Trochu jsem se lekl, když se začal pohybovat a otáčet na bok, zády ke mě. Jen jsem se pousmál a potichu vylezl z postele. Po špičkách jsem se dostal do kuchyně a nalil si sklenici vody..
Po té , co jsem se napil, jsem se vydal zpátky za Honzím do postele. Šel jsem přes obývák, jelikož jsem předtím šel přes chodbu. Rozhlédl jsem se a na poličce uviděl fotku mě a Šimona.. Mého bráchy.. Vzal jsem si ji do ruky.. Jelikož jsem na to neviděl, šel jsem si pro baterku. Po té, co jsem si pro ní došel a sedl si, jsem ji zapnul a namířil na sklo, pod kterým se skrývala fotka.
,,Chybíš mi... Bráško"....
Honza
Probudilo mě mírné, ale silné světlo. ,,Kubí" pronesl jsme šeptem a posadil se. Světlo vycházelo z obýváku. Vstal jsem potichu z postele a po špičkách, aby mě neslyšel, jsem došel k ruhu místnosti. Seděl tam, na pohovce držel v ruce fotku, a svítil si na ní baterkou.
Bylo mi hned jasné, jaká to je fotka.. V tom ale řekl ,,Chybíš mi.. Bráško" lehce se pousmál.
ČTEŠ
I believe /w Ment, GEJMR
Fanfiction,, Honzo" zeptal jsem se. ,,Hm" odpověděl nezaujatě.,, Nechceš někdy se sejít" nadhodil jsem. ,, To je blbost. Promiň " řekl jsem a vypl TSko...