Kuba
,,Čas ukáže..." dořekl větu a vydal se se skloněnou hlavou k autu. Tomáš tam stál jako by se měl za chvíli rozbrečet. ,,Chce to čas.." poplácal jsem ho po rameni.. ,,Já nevěděl, že mu na tobě tak záleží.. Promiň mi to G.." chtěl mě tak oslovit. ,,Jmenuju se Kuba" rychle jsem dodal. ,,Promiň mi to Kubo.. Za všechno.." lehce se usmál. ,,To je v pohodě.. Nezaobírej se tím.. Budeme zase kámoši" natáhl jsem k němu ruku. Jen přikývl a podal mi ruku. ,,A neboj se.. Chce to jen čas" usmál jsme se a pustil jeho ruku. ,,Tak ahoj" řekl zoufalým hlasem, otočil se a odešel. ,,Měj se" řekl jsem a taky se otočil ale narozdíl od něj jsem se rychlím krokem vydal za Honzou.
Honza
,,Honzo počkej" uslyšel jsem za sebou jeho uklidňující hlas. ,,Kubo" zastavil jsem se a otočil se čelem k němu. ,,Honzí.. Nebreč.. Ničí mě tě takhle vidět" obejmul mě. ,,Miluju tě" zašeptal jsem mu do hrudi. ,,Já tebe taky. Ani nevíš jak" ještě více mě k sobě přitiskl. ,,Jsem tak rád, že jsi tu se mnou. Nevím jak bych to bez tebe zvládl" brečel jsem. Nic neříkal.. Jen mě objímal před autem... A já se cítil v bezpečí.. ,,Miluju tě" zvedl jsem hlavu políbil. Lehce jsme se do polibku usmál a prohloubil ho. ,,I ty pro mě hodně znamenáš" usmál se a ještě jednou mě políbil.
,,Pojedeme" usmál se. Jen jeho úsměv a hlas mě dokáže uklidnit a být v pohodě. S ním dokážu zapomenout na svět a nikoho nevnímat.
Přikývl jsem a odtáhl se. Nasedl jsem do auta a dal klíčky do zapalování. ,,Já mám nápad" sedl si na sedadlo spolujezdce. ,,Co takhle zajet někam na bar. Trochu se napít a pak se přesunout domů" navrhl a já tak nějak zamrzl a přemýšlel.. Alkohol by mohl zahnat zlé myšlenky.. Ale.. Potřebuju být teď sám.. Nechci ale odmítnout.. ,,Kubí promiň.. Snad chápeš, že teď potřebuju být sám" usmál jsme se na něj. ,,Jasně že to chápu.. Vždyť to klidně můžeme nechat plavat.. Byl to jenom návrh" byl trochu sklamaný, protože mi chtěl udělat radost. Cítím se hrozně.. Jako bych mu ubližoval a nevěděl čím..
Kuba
,,Vážně mi to promiň Kubí.." usměv mu zmizel z tváře a nahradil ho smutný, provinilí. Položil mi ruku na stehno a lehce se na mě usmál. ,,To je v pohodě. Já tě chápu" usmál jsme se a položil moji ruku na tu jeho.
ČTEŠ
I believe /w Ment, GEJMR
Fanfiction,, Honzo" zeptal jsem se. ,,Hm" odpověděl nezaujatě.,, Nechceš někdy se sejít" nadhodil jsem. ,, To je blbost. Promiň " řekl jsem a vypl TSko...
