A Traitor II. (TMR CZ)✔

2. - Hodnej táta Janson?

Oba chlapci ztuhli a jen přeskakovali pohledem z Tary na Jansona, jakoby byli na tenisovém zápase. Nechápali. Tak on byl Tařin otec? A jak to vůbec zjistila? A co byla ta věc, kterou jim chtěla říct? Nevěděli. A byli by rádi za vysvětlení. 

Janson došel k dívce a položil jí ruku na čelo. "Je to pravda, Taro?" vyptával se a jeho tvář se stáhla do chladného výrazu. 

Blondýnka se otřásla a natiskla se k Newtovi. Bála se ho. Hodně. A ještě víc, když věděl to, co oni ani nevěděli. 

Chlapec ji druhou rukou objal kolem ramen a přitiskl k sobě. "Co od ní chcete? Možná jste její otec, ale to z vás nečiní nějakého otrokáře," bránil ji. 

Thomas pokýval hlavou, aby ho podpořil. "Přesně tak. Tara je naše a tak to taky zůstane."

Janson se na ty dva zamračil a ukázal rukou směrem ven. "Vypadněte!" sykl. 

Tara si ruce obou chlapců přitáhla k sobě. "Ne. Budou tady," vzdorovala. Pokud už musela být oddělená od ostatních, chtěla mít u sebe tyhle dva. 

Muž ji propálil pohledem. "Chci s tebou mluvit, tak se přestaň bránit!" 

Vymrštila se do sedu tak prudce, až oba chlapce vyděsila. "Bránit?! Budu! Neodtrhneš mě od lidí, kteří jsou mi bližší než vlastní otec, rozumíš?!" vyštěkla. "Je mi srdečně jedno, kde jsi byl, ale matku jsi zachránit mohl! A nechal jsi ji zemřít! Stejně jako Gallyho! Věděl jsi, že mi na něm záleží a stejně jsi ho tam poslal!" 

Zamračil se. Nesměl říct všechno, ale tohle si dovolovat nemohla. "Taro, to stačí," sykl a přivolal ochranku, která během chviličky vrazila do pokoje. "Seberte je a dejte je k ostatním. Ji tady nechte." 

Tara sebou trhla. Chtěl je nechat odvést?! 

Thomas pustil její ruku a zvedl se. "Tak to ne! Zůstaneme u ní!" štěkl tentokrát on sám, aby kamarádku bránil. 

Ochranka však na nic nečekala. Dva uchopili Thomase a praštili ho do břicha. 

"Tommy!" vypískl Newt, kterého chytil třetí z nich. Začal sebou hned škubat, aby se k němu dostal. 

"Tati, dost!" zakřičela Tara, když je táhli pryč. Ale nikdo na ni nedbal. Ochranka odtáhla chlapce z pokoje a zanechali je tam samotné. 

Janson se posadil do křesla a založil ruce na prsou. "Zklamala jsi mě, Taro. Tohle jsem z tebe nevychoval." 

Podívala se na něj. Její tvář zůstala bez jakékoliv emoce. "Tys mě taky nikdy nevychovával. Vždycky jsi byl tím, kdo mě trestal! A když jsem tě žádala o laskavost, tak jsi mi jen ublížil!" štěkla a přitáhla si deku pod bradu. 

Předklonil se a lokty si opřel o kolena. "Omyl, mladá dámo. Vychovával jsem tě a připravoval na život. A ty ani nejsi schopná se mi odvděčit." 

"Připravoval na život?! Poslal jsi mě do Labyrintu! Poslal jsi tam i Gallyho! A nakonec i Thomase!" křičela dál. 

Zvedl se. Tohle přehnala. Došel k ní a pevně v dlani sevřel její bradu. "Zůstaneš tady, mladá dámo. A naučíš se chovat! A to, co nosíš v těle, půjde ven!" 

Ztuhla. Tak on...on to věděl? Automaticky si sáhla na podbřišek, kde nosila Gallyho dítě. Dítě, které nikdy nepozná vlastního otce. "Na to dítě nesáhneš!" zasyčela. Ač byla sama dítětem, nemohla dovolit, aby se mu něco stalo. Byla to poslední vzpomínka na Gallyho. 

Druhou rukou sebral z pojízdného vozíku skalpel. "A třeba to udělám já sám!" zahulákal. 

Trhla sebou a pokusila se dostat z jeho dosahu. "Ne! Tati, ne!" pištěla, ale z jeho sevření se nedostala. "Nedělej to! Prosím! Je to poslední vzpomínka, kterou na něj mám!"