A Traitor II. (TMR CZ)✔

13. - "Zmáčkni to, kámo. Nenech nás padnout do rukou těch bastardů."

Tara neměla jinou možnost, proto ještě ten den za matkou došla a na nabídku spolupráce se ZLOSINem kývla. Dělala to pro to malé, ne že by chtěla ublížit přátelům. Ale jinak nemohla. Pokud chtěla to malé mít u sebe a připomínat si tak Gallyho, nic jiného jí nezbývalo. 

Kancléřka byla potěšena. Její dcera konečně pochopila, co je důležité. Spokojeně zadávala její údaje do počítače, zatímco Taru nechala v klidovém režimu kvůli dítěti. Pak s ní ale měla mnoho plánů. A ve všech figuroval její vztah s uprchlými Placery. Chtěla ji využít jakože ji ZLOSIN zachránil před vraždou. ZLOSIN chtěl Thomase očernit. Ale to Tara ještě nevěděla, že Tereza celou tu dobu donáší Jansonovi s Paigeovou. 

Blondýnka právě ležela v posteli a na kolenou měla položený počítat, do kterého zpracovávala data. Sem tam ucítila pohyby svého dítěte, což jí přivodilo úsměv na rty. "Jsem tady, miláčku. Nemusíš se bát," zašeptala a zadávala data. Protivilo se jí to, ale nic jiného dělat nemohla. Pokud chtěla syna udržet naživu, muselo to tak být. A takhle to šlo několik týdnů za sebou. Bříško rostlo a její syn o sobě dával čím dál více vědět. Až jednoho dne...

Ozvalo se zaklepání na dveře. Dívka jen zvedla oči od počítače. "Dále," vyzvala příchozího. 

Dveře se otevřely a dovnitř vešel chlapec přibližně v jejích letech. Oči měl tmavě hnědé a vlasy mu spadaly do čela. Uklonil se. "Slečno Jansonová, posílá mne kancléřka. Zítra večer se společně vydáte na jednu cestu, slečno. Připravte si vše potřebné, sem už se nevrátíte. Přeji hezký den," řekl a vzápětí odešel. 

Tara udiveně zvedla obočí. Matka s ní někam odjížděla? Proč to nepřišla říct sama? Jen zavrtěla hlavou a vstala z postele. Do jednoho z kufrů si začala balit věci. Pokud její matka chtěla odjet, nemohla odporovat. Nemohla, byť jen lehce, ohrozit život syna. 

Na druhý den pro ni přišli dva vojáci a pomohli jí s kufrem. Ona sama poslušně kráčela za nimi. Beze slova, v ruce držela tablet a i po cestě zadávala data. 

U bergu na ni čekala její matka. Rty, jako obvykle, rudé jako krev a vlasy stažené. Rozpřáhla paže. "Taro, jen pojď, zlatíčko." 

"Kam to jedeme?" zajímala se, aniž by zvedla oči od dat. 

"Tam, kde budeš v bezpečí a bude se ti tam líbit, neboj se," odvětila Paigeová a nastoupila do bergu i s dcerou. 

Tara se posadila na jednu z laviček a dál klidně pracovala. Ani si nevšimla, že se za okny setmělo. Všimla si toho až ve chvíli, kdy k nebi vyšlehly provazce ohně a hlasité výbuchy. Odložila tablet a podívala se ven. To, co tam uviděla, ji doslova vyděsilo. Lidé, pobíhající mezi vojáky ZLOSINu. Bojující s nimi. Ale také vojáci, kteří děti řadí do hloučků. Prudce se ohlédla na matku. "Co to má znamenat?!"

Ava se jen pousmála. "Je to to, za co bojujeme, Taro. Teď pojď." Berg mezitím přistál a matka s dcerou vyšly ven. Upíraly se na ně pohledy těch, kteří klečeli v řadách. "Tohle jsou všichni?"

"Většina z nich," odpověděl Janson, který jim šel naproti. "Nebojte se, bude to stačit." 

Blondýna přikývla. "Dobře. Tak je naložte. Nejsme daleko od léku." 

Tařin otec přikývl a otočil se k vojákům. "Slyšeli jste?! Vezměte je do bergu!" křikl. 

Vojáci téměř okamžitě uposlechli rozkaz a začali děti cpát do bergu. 

Nedaleko od matky s dcerou klečel i jeden chlapec. Měl tmavé oči a vlasy stejné barvy. Jakmile si dcery všiml, zalapal po dechu. Nevěřil tomu, že by jim pomáhala. "Taro?"