A Traitor II. (TMR CZ)✔

8. - Přelétavá

Když chlapci běželi ven, jedna jediná věc je donutila zastavit se a otočit. Výkřik. Dívčí výkřik. 

"Taro!" zakřičel Aris a okamžitě se rozeběhl zpátky, aby jí pomohl. Neměl ji nechávat samotnou. Neměl ji opouštět. Neměl dovolit, aby takhle riskovala. 

Thomas mu byl v závěsu, bledý jako stěna. Nesmělo se jí nic stát. Slíbil, že se jí nic nestane. Zbytek cesty sjel a zavěsil se přes okraj. Stihl ji chytit za zápěstí, ale vykluzovala mu. "Taro, drž se!" 

Vzhlédla k němu. "Tome!" vypískla, když cítila, jak jí ruka vyklouzává. 

Aris se nahnul přes okraj hned vedle něj a hrábl po její druhé ruce, kterou se mu ale zachytit nepodařilo. "Taro, vydrž!" 

Zalapala po dechu a pohlédla mu do očí. "Arisi..." 

"Ne, vydrž! Zvládnem to!" vyjekl a nahnul se víc, aby na ni dosáhl. 

A přesně v tu chvíli, kdy se natáhl, Thomasovi vyklouzla. "Ne!" zaječel Thomas a pokusil se pro ni nahnout. "Taro!" 

Aris udělal tu největší a nejodvážnější hloupost. Vrhl se za ní. Popadl ji za zápěstí a ve stejnou chvíli jej za kotníky chytily dvě ruce. "Mám tě!" vydechl a chytil i její druhou ruku. "Dívej se mi do očí. Taro, do očí."

Vzhlédla k němu a opravdu se mu dívala do očí. Našla tam to, co najít potřebovala. Klid. Ujištění. A to jí dodávalo sílu bojovat. Bojovat za vlastní život a za život malého dítěte, které nosila pod srdcem.

"Minho, musíme tahat!" zaburácel Winston, kteří Arise drželi za nohy

Asiat přikývl a s Winstonem naráz zatáhli. Aris vyjekl bolestí, když se břichem otřel o okraj, ale dívku nepustil. Nemohl. Neodpustil by si to a ostatní také ne.

Když dívku dostali nahoru, vrhla se Arisovi do náruče. Bála se. A on ji zachránil. "Děkuju," špitla a zvedla k němu oči.

Pohladil ji po tváři. "To nic. Už je dobře, ano?" zašeptal a políbil ji na čelo. Ignoroval ty zvědavé pohledy všech ostatních. Ona byla v pořádku a bezpečí. Měl ji u sebe. A to bylo pro něj to hlavní.

"Ehm...Taro? Co má tohle znamenat?" ozval se Newtův hlas za nimi. A jeho majitel se moc přívětivě netvářil.

Zatěkala na něj očima. "Newte, já..."

"Tara chtěla říct, že jsme spolu," dodal za ní Aris, čímž si vysloužil několik pohoršených pohledů a Tařin vyděšený. "Co je?"

Dívka se odtáhla. Věděla, že tohle bude mít dohru. A pořádnou, protože teď se vlastně ukázala jako přelétavá. Věděla, že teď si o ní pomyslí bůhvíco. A to nikdy nechtěla. Nikdy. Protože Gallyho milovala. Opravdu.

"Jdeme," zavelel Minho a bez dalších keců se vydal ven. Ostatní jej následovali, takže jako poslední tam zůstali Tara s Arisem a Thomasem.

Chlapec se na ni jen podíval. Nemělo smysl to rozebírat před Arisem. To opravdu ne. Dostal by ji tak akorát do prekérní situace a ona se nyní nesměla stresovat. Pro dobro dítěte. Proto jen zavrtěl hlavou a vyšel za Newtem, který na něj už čekal.

Blonďáček se na něj podíval a chytil ho za ruku. "V pořádku, Tommy?"

"Nevím, andílku. Myslel jsem, že...je jiná. Že Gallyho opravdu milovala," odvětil smutně chlapec. Nerad to říkal, ale holka, kterou znal odmalička, ho zklamala. Hodně ho zklamala.

Newt ho konejšivě pohladil po tváři. "Je mi to líto, Tommy."

"To nic. Nech to být," zamumlal chlapec a šli za ostatními. Když se schylovalo k noci, Minho vyhlásil přestávku a Thomas si vzal první hlídku. Nebylo to proto, že by nebyl unavený, jen chtěl mít pár minut s Newtem pro sebe.

Minho jen přikývl, aby mu dal znamení, že souhlasí, a odešel si lehnout k nedalekým zříceninám. A tak udělali i všichni ostatní, jen Newt s Thomasem ne.

Blonďáček si k Tommymu přisedl a pohlédl na něj. "Brzy se dostaneme pryč, Tommy. Budeme v bezpečí a spolu."

Černovlásek pokýval hlavou a odhrnul mu vlasy z čela. "Neboj se. Zařídím, abys byl šťastný, ano? Abys prožil život, na který budeš moct být hrdý. Budeš na něj ve stáří vzpomínat a s úsměvem přikyvovat."

"Takový život budu mít jen po tvém boku, Tommy. S nikým jiným by ten život za nic nestál. Jen a jen s tebou. Bez tebe je o ničem," špitl Newt a vzal ho za ruku.

Thomas mu pohlédl do očí. "Miluju tě."

"To i já tebe, hlupáčku," zasmál se blonďák a políbil ho.

Druhý chlapec mu vjel prsty do vlasů, čímž si ho přitáhl blíž. Miloval ty rty. Ty hnědé oči, ve kterých zářila ta láska. Ty tenké paže, které ho přesto dokázaly pevně sevřít. Vlasy, které voněly po pomerančích. A hlavně hlas, kterým mu ta dvě slova opakoval.

Blonďáček se po chvíli odtáhl a stulil se mu do objetí. "Co bych bez tebe dělal, Tommy?"

"Spíš co bych já dělal bez tebe, andílku," zasmál se oslovený a začal mu rukama přejíždět po zádech, jakoby ho uklidňoval.

"Byl bys na plopák," řekl jistě a z jeho rtů si ukradl jeden z polibků, které mu měly patřit.

Uchechtl se a rukama sjel na zadek, za který si ho přitáhl ještě blíž. Nevadilo jim to. Ani jednomu. Proto si to mohli dovolit.

"Měli bychom spát," zašeptal Newt do černovláskových úst, která nepřestal líbat.

"Neměli. Mám hlídku, zapomněl jsi snad?" odvětil Tommy a odtáhl se. Pak si opřel čelo o to jeho. "Ale ty se vyspi, Newte. Budeš potřeboval sílu na další pochod." 

"Ale co ty, Tommy?"

"Já to zvládnu, neboj. Jen se klidně vyspi, ano? Jde mi o to, abys byl v pořádku ty, ne já. Spi klidně, andlíku, ano?"

Blonďáček přikývl a lehl si vedle něj. Pak si přes ramena přehodil bundu, aby se vyspal.

Thomas ho pohladil po vlasech. "Jen spi. Jsem u tebe, hm?"

Přikývl a chytil ho za ruku. "Dobrou noc, Tommy."

"Dobrou, Newte."

Ahoj, miláčci :3 :3

Ano, asi po 3 dnech tu máte další kapitolku, kdo mě miluje? :D

No...Tara je v pořádku a Placeři se dozvěděli o jakémsi "vztahu" mezi ní a Arisem. Budou to schvalovat?

Love you, guys <3

Kájí°°