A Traitor II. (TMR CZ)✔

9. - "Thomasi, dej na ně pozor."

Když se přiblížilo ráno, Placery probudil výstřel. Výstřel, který se ozval z místa, kde ležel Winston. 

Newt, který ležel u Thomase, sebou okamžitě trhl do sedu a rozhlédl se kolem. Když tmavšího chlapce uviděl s pistolí, okamžitě se zvedl a doplazil se k němu. "Winstone!"

Tara se trhnutím probrala taky a Newta napodobila. Nakonec to byla ona, kdo Winstonovi vytrhl pistoli z ruky. "Co to děláš?" vypískla. 

Chlapec se na ně prosebně podíval. "Nechci být jako jedna z těch věcí. Nechte mě to udělat..." zaprosil, zatímco mu z úst tekla černá krev. 

Newt si povzdechl a vzal si od Tary pistoli, kterou pak chlapci vložil do dlaní. "Jednou se setkáme, Winstone," zašeptal a políbil ho na čelo. 

Winston se uchechtl. "Ano, věřím ti. Ale nechci, aby to bylo brzy, Newte." 

Blonďáček se pak odtáhl a se sklopenou hlavou vstal. Následně se vydal pryč, aby to nemusel vidět. Nemohl se dívat na to, jak jedno z jeho dětí umírá. Jak ho nedokázal zachránit. Jak si ho bere smrt. 

Brzy za ním vyšli i ostatní, jen Thomas se na chvíli zdržel. 

"Thomasi, dej na ně pozor," zachrapal Winston. Přál si, aby všichni byli v pořádku. Aby je zbytečně neohrozil. 

Tmavovlasý chlapec jen přikývl. Nedokázal ze sebe vypravit jednou hlásku, která by za něco stála. Sice se s Winstonem moc nebavili, ale přesto se nemohl zbavit pocitu, že je to jeho vina. Kdyby byl jen o trochu rychlejší, nemuselo se to stát...

Newt se ohlédl. Věděl, že si to Tommy bude vyčítat. Že si bude myslet, že za to může on. A to nechtěl dovolit. Už kvůli tomu, že to jeho chyba nebyla. 

Když k němu Thomas došel, Newt ho sevřel v náručí. Jako matka své dítě. Jako svého svěřence, kterým doopravdy byl. Pohladil ho po vlasech. "Klid. Klid, Tommy. Není to tvoje vina, ano?" šeptal a políbil ho do vlasů. 

Thomas schoval tvář do jeho ramene a pevně ho objal kolem pasu. "Nechal jsem, aby ho trhali, Newte. Nechal jsem je," šeptal tak tiše, aby to slyšel jen on. 

Blonďáček jej automaticky hladil po vlasech, aby ho uklidnil. "Ne, Tommy. Není to tvoje vina. Rozumíš? Není."

Tmavovlásek jen přikývl. Byl mu vděčný, že je u něj, ale viny se nezbavil. Nemohl. Věděl, že bez něj by byl Winston v pořádku. Byl si tím jistý. 

Po chvíli ho Newt pustil. "Pojď, musíme dál." 

Přikývl a raději se rozešel za ostatními, aby na něm nic moc nepoznali. Na Taru se ani nepodíval. Neměl důvod. Nějak se nemohl přenést přes skutečnost, že si až příliš brzy našla dalšího přítele. Hlavně když všem tvrdila, jak Gallyho miluje. 

Aris, který si toho pohledu všiml, Taru objal kolem pasu. "Tome? Můžu s tebou mluvit?"

"Ne," odsekl a vedl Placery dál od místa, kde Winston ležel. 

Po chvíli se však zastavili, když se ozval výstřel. Výstřel, který symbolizoval smrt jednoho z nich. Všichni se otočili a dali tak chlapci poslední sbohem na jeho putování mezi mrtvé. Mezi ty, které znal i na ty, na něž si nepamatoval. Všichni doufali, že se tam shledal s Albym, Chuckem, Gallym, Jeffem, Clintem, Zrtem a mnoho dalšími. 

"Musíme jít dál," upozornil je Thomas po chvíli a vydali se dál. Nikdo nemluvil. Proč by taky měli? 

Noc je znovu překvapila až nepříjemně brzy, proto všichni ulehli na zem a schoulili se k sobě, aby se vzájemně ohřívali. 

Jediná Tara nespala. Nemohla. V klíně jí spal Aris, který už asi hodinu klidně oddechoval, a v břiše se jí hýbalo její dítě. Věděla, že to nepotrvá dlouho a porodí. Přesto však doufala v to, že pro dítě najdou bezpečné místo a Placeři se k ní neobrátí zády. Slíbili jí přece, že by se o malé postarali, kdyby se s ní cokoliv stalo. 

"Nemůžeš spát?" ozval se Newtův tichý hlas, zatímco se jeho majitel posadil, čímž ze sebe shodil jednu z Thomasových paží. 

Zvedla k chlapci modré studánky a zakroutila hlavou. "Ne, nemůžu," přiznala a špičákem si skousla ret. 

"Taro, vím že jsme reagovali...trochu víc přehnaně, než bylo nutné." 

"Já to chápu, Newte. Gally byl váš přítel. Je to naprosto logické, že jste zareagovali tak, jak jste zareagovali. A hlavně teď, když jsme rádi, že žijeme." 

Přikývl a na rtech se mu zformuloval úsměv. "Každopádně na toho prcka se těším, už kvůli tobě a Gallymu. Ale na jednu stranu chápu i tebe. Být svobodná matka v téhle době není zrovna dvakrát výhra. A navíc, když už tu Gally není." 

Pokývala hlavou a pohladila Arise po vlasech. "Mám ho ráda, opravdu. Jen ho nechci zklamat. Nejsem si totiž jistá, jestli-"

"Jestli budeš moct znovu cítit lásku?" dokončil za ni Newt, zatímco propletl prsty s těmi Thomasovými. "Taro, sice budu znít jako osmdesátiletá profesorka, ale láska si nevybírá. Sice jsme to veřejně nechtěli přiznat, ale já s Tommym to táhneme...no od Placu. Možná ještě tu dobu před Labyrintem, ale to já si nepamatuju." 

Několikrát zamrkala a v hlavě se jí to muselo urovnat, než konečně pochopila jeho slova. Pak se podívala na jejich propletené ruce. Už jí konečně došlo to, co znamenaly jejich schůzky. A tehdy je přece i... "Jednou jsem vás viděla," přiznala s úsměvem. "Byli jste u stromu a líbali jste se. Byl skoro večer, proto jste tam byli." 

Newt zrudl jako rajče. Nečekal, že by je někdo viděl. "Tak tím jsi mě dokonale zaskočila. Nevěděl jsem, že by nás někdo mohl vidět."

"Ale jsem za vás ráda. Za všechny, kteří jsou šťastní a spokojení. Kteří našli lásku, ať už tu osudovou nebo jen tu přechodovou. Ten cit za poznání stojí."

"To máš pravdu. A běž už spát, i malé potřebuje nabrat nějakou sílu. Zítra nás čeká další pochod," řekl se špatně zakrytým zívnutím. I jeho cesta dost vyčerpávala. Možná i víc, než si byl ochotný přiznat. 

Přikývla a ulehla k Arisovi, který ji automaticky objal ochranitelsky kolem těla. "Dobrou, Newte. A děkuju." 

"To nestojí za řeč. Dobrou, Taro," zamumlal a během chviličky zabral taky. 

Zdarekc, moji zlatí Placeři :3 

Ano, už tu máte další dávku vaší oblíbené drogy, doufám, že jste s ní spokojeni. 

Nevím jak vám, ale mně přijdou Tara s Newtem totálně roztomilí :3 Jako bráška se sestrou :3 

Love you, guys <3 

Kájí°