5. - Karta

243 16 4
                                    

Na oběd se všichni sešli v jídelně, kde si Placeři posedali společně. Tara seděla uprostřed kroužku a očima těkala kolem sebe. 

Thomas, kterému se svěřila se svým nočním výletem, kde poznala Arise, seděl vedle ní. Všichni věděli, že brzy přijde Janson a vyvolá několik jmen - lidí, kteří půjdou s ním. A pokud by se pokusil vyvolat byť jen jediného z nich, všichni by protestovali. 

Tara se na něj podívala. Nemusela ani nic říkat, rozuměl jí. A ona sama věděla, že s Placery je v bezpečí. A nejen ona, ale i její nenarozené dítě. Dítě, které nikdy vlastního otce nepozná. 

Položil jí ruku na koleno. "Neboj. Nedovolím, aby tobě a malému ublížil. Budete v bezpečí," zašeptal tak tiše, aby to slyšela jen ona. 

Pokývala hlavou a rozhlédla se kolem. Když její oči padly na prosklenou postranní chodbu, ztuhla. Čtyři strážní mezi kterými procházela černovlasá dívka. Poznala by ji všude. "Tereza," vydechla a prudce se zvedla. 

Všichni Placeři se na ni podívali. "Co to děláš?" špitl Newt, když se zvedal taky. 

Thomas ji chytil za zápěstí. "Taro..." 

"Ta karta," špitla a pohlédla na něj. "Musíme získat přístupovou kartu." 

To už pochopil. Vzpomněl si totiž na to, co mu říkala o tom nočním výletu. Pustil ji a sám vykročil ke strážným, se kterými se srazil a dost hlasitě pohádal. 

"Tommy!" zakřičel Newt a vyběhl k nim, aby přítele odtáhl. 

Strážci chlapce srazili k zemi. "Tohle už nezkoušej!" sykl na něj jeden z nich. 

Tara k nim došla a hrdě zvedla hlavu. "Jako dcera Gerarda Jansona požaduji, abyste nám Terezu Agnes vydali," řekla dost hlasitě a důrazně. 

Chlapci se na ní podívali. Nikdy nevyužila otcovo jméno a nechlubila se tím. Nikdy. 

Strážci vykulili oči a podívali se po sobě. "Je mi líto, slečno Jansonová, ale...slečna Agnes má před sebou ještě nějaké testy. Zítra ráno se k vám připojí." 

Přimhouřila oči. "Zítra ráno. Pokud ne, budete mít problém," zasyčela, otočila se na patě a šla si sednout zpátky. 

Aris, který je tiše pozoroval, si všiml, jak se jí třesou rty. Vstal a došel k ní. "Taro? Jsi v pořádku?" 

Vzhlédla k němu a rty se jí roztáhly do falešného úsměvu. "Arisi. Ahoj." 

Placeři se kolem ní hned seskupili a Minho si založil ruce na prsou. "Hele, čóne, kdo jako jsi?" vyjel na Arise. 

"Minho, klid. To je Aris. Je s námi," bránila ho tiše. "Neublíží nám." 

"Tara má pravdu, Minho. A navíc..." odmlčel se a nenápadně jim ukázal kartu, kterou jednomu ze strážných sebral. "Máme volnou cestu." 

Tara mu kartu rychle sebrala a schovala ji do svého výstřihu. "Bude v bezpečí u mě," vysvětlila svoje počínání, když si všimla jejich nechápavých pohledů. 

Newt přikývl. "A řeknete nám už konečně, co má tohle znamenat?" 

Podívala se na ně. "Je to jednoduchý. Jsme v pořádný bryndě. A když říkám v pořádný, myslím v pořádný." 

"Tak o co jde?" zabrblal Minho otráveně. 

"Jde o to, že tohle je ZLOSIN. Tohle všechno...dostali nás. A my se musíme dostat pryč," vysvětlil Thomas. 

Newt zatěkal očima. "Cože? ZLOSIN?"

Tara přikývla. "Jo. Je mi to fakt blbý, ale otec od nich zřejmě neodešel. A celý tohle je komplex ZLOSINu. Takže odsud musíme zmizet." 

°

Ještě ten večer se Placeři s Arisem setkali a všichni společně zmizeli šachtou z pokoje. 

"Já ještě půjdu něco zařídit, vy běžte," ozval se Aris, když Placeři vylezli ze šachty. 

Tara se na něj otočila. "Arisi, kam jdeš?" 

"Neboj, připojím se k vám. Jen jděte," popohnal je a zmizel v šachtě. 

Thomas vyběhl chodbou a ostatní za ním. Cestou zpacifikovali několik strážných, od kterých si vzali zbraně. 

"Thomasi, musíme pro Terezu! Je na ošetřovně!" vykřikla Tara, když proběhli zatáčku. 

"Já vím! Minho, dejte na Taru pozor! S Terezou vás doběhneme!" křikl a sám pro Terezu vyběhl. 

"Tommy!" zapištěl Newt, ale toho už Pánvička stáhl. 

"Musíme jít! Honem!" štěkl kuchař a všichni vyběhli k hlavním dveřím. Netrvalo dlouho a dorazili tam. 

Tara vytáhla kartu a pokusila se dveře otevřít kartou. "Ne! Zatraceně, ne!" křičela, když se jí to nepodařilo. 

"Thomasi! Taro!" ozval se něčí hlas. 

Blondýnka podala kartu Minhovi a otočila se čelem k otci. Thomas stál nedaleko od nich a mířil na ně zbraní. 

"Otevřete ty dveře, Jansone!" štěkl na něj černovlasý chlapec.

Oslovený pozvedl ruce. "Věř mi, že nechceš, abych to udělal. Ve Spáleništi nepřežijete. Když vás nezabije počasí, raplové ano."

"Najednou ti jde o to, abychom byli v bezpečí?!" vyjela na něj Tara a zaťala ruce v pěst. 

"Nech mě hádat. ZLOSIN je dobrý?!" štěkl Thomas znovu.

Jansonův obličej v tu chvíli ztuhl a oči zchladly. "Přes ty dveře se nedostanete," řekl zadostiučinění hodně. 

Tara otevřela ústa, že něco řekne, když se za nimi dveře otevřely a za nimi stáli Aris s Winstonem. "Honem!" zakřičela a s Pánvičkou proběhla za těmi dvěma. 

Ostatní je hned následovali. "Tommy!" zakřičel Newt, když se dveře začaly zavírat. 

"Tome!" vypískla Tara a s ostatními jej začali povzbuzovat, aby přidal. 

Černovlasý chlapec sjel na podlahu a na poslední chvíli se k nim dostal. Tam se zvedl a otočil se ke dveřím, kam vrazil Janson. Pozvedl pěst a uvolnil prostředníček. 

"Ty malej hajzle!" zavrčel Janson a probodl svou dceru pohledem. 

Winston obral několik vojáků o zbraně a Aris zničil otevírací zařízení dveří. Pak se všichni okamžitě rozeběhli pryč z komplexu a vyběhli do pouště. 

Ahoj, moji zlatí Placeři. 

Ano, vím, že kapitolka nebyla dlouho, byl to nějakej podivnej zkrat....nebo možná moc práce (Kapitán potvrdí). Každopádně dneska se nám Placeři dostali ven a budou se pohybovat ve Spáleništi :3 

Těšíte se? 

Love you, guys <3 

Kájí°

A Traitor II. (TMR CZ)✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat