My step - brother's friend.

Part - 4.

.Od minulého týdne jsem s Danielem nemluvila. Ale dneska měl k nám přijít. Mám v plánu se ho zeptat na ten minulý týden a taky na to, proč mi nikdy neodepsal. Bojím se jako nikdy před tím. Jsem ten typ, co se většinou pravdě schovává a nakonec se jí postavím přímo do očí. Upřímnost je moje definice.. nikoli lež. Daniel je ten typ kluka, co si hraje na totálního frajera, ale někde uvnitř něj se schovává milý a hodný kluk. Neznám ho nějak světoborně, avšak tohle je můj pohled na něj. Hodiny a minuty utíkaly strašně rychle. Ticho, které se rozprostíralo po mém pokoji, přerušil zvuk zvonku. Bez váhání jsem se přiřítila ke vchodovým dveřím. Otevřela jsem dveře a stal tam ON. Ten kluk, který má zatraceně nádherný úsměv, a každá holka by se roztekla. V tu chvíli jsem měla pocit jako kdyby mi přestalo fungovat mé srdce. Stál tam a koukal na mě jeho modrými očima. Nikdo z nás to ticho nepřerušil.
„Zoey, kdo je to k čertu?!" zařval Justin. „Čus Danny!" dořekl.
Stála jsem tam a dělala, jak nic. Danny mě prostě prošel. „Neboj je z toho taky v prdeli." pošeptal mi Justin, když společně odcházeli do schodů.

Venku bylo celkem velké teplo, proto jsem se rozhodla zajít si do bazénu. Oblékla jsem si moje plavky, ale mám je trochu velké. Stáhla jsem si je, aby mi nespadly.

Po nějakém tom plavání jsem zašla do kuchyně. Nalila jsem si pomerančový džus, ale málem jsem si ho spletla s banánovým, který tady má Mia. Mia je celkem chytrá, ale věci jí pozdě dochází. Teď se spolu nějak moc nevídáme. Má přítele, ale mě to nevadí. Já nemám moc času. Sedím v kuchyni, když v tom se do ní přivalí Danny. „Jsi hrozně vychrtlá." řekne, když mě uvidí plavkách. Podívám se na mé tělo a zpátky na jeho oči. „Co to bylo minulý týden?" zeptám se. Váhavě se na mě podívá. „Nevím, chtěl jsem to už dlouho udělat. Ale nebyl ten správný čas.". Podívala jsem se na něj. „Zoey to, to sakra nevidíš? Mám tě už sakra dlouho rád." dopověděl.
„Jo? Tak proč jsi mi nikdy neodepsal? Nic jsi mi neřekl. Já se mohla snažit jak kráva a ty jsi mě měl úplně na háku. Už toho mám pokrk!". Zvedla jsem se a vyběhla na schody. Avšak při nějakém pátém schodu do konce se mi zamotala hlava a já upadla. Sjela jsem schody až dolů. Bouchla jsem se do hlavy.
„Zoey, kurva!" zařval Danny.
***
Sedíme v nemocnici a čekáme než mi zašijou mou ránu na hlavě. Justin musel zajet pro mé papíry o nemoci domů. Zůstala jsem tam jen já a Danny.
„Myslel jsi to vážně?" zeptám se a prolomím ticho. Danny jen přikývne. To trapné ticho pokračuje. „Eastová!" zavolá nějaká babka ze dveří ordinace. Už na pohled jde poznat, že není úplně nadšená.
Když mi ránu zašijou vyjdu ze dveří. Justin, který přijel někdy, kdy mi to šili, mě už čekal před dveřmi. Podal nepříjemné sestře papíry a řekl, že ještě počká na ty papíry a někde se staví cestou. Mám jet s Dannym v jeho autě.
„Nebojíš se?" zeptá se Danny a šibalsky se usměje.
Začnu se smát tak moc, až mě začne bolet má rána. „Víc jak o sebe se bojím o to auto!" řeknu.
Jedeme a cestou posloucháme písničky. Je tma a já už nevidím na cestu. Jediné, co registruji je, že auto jede jinam než by mělo.  

Kdybych byla s kýmkoliv jiným, tak bych se bála, ale jemu jsem věřila. Ani se nějak neznáme, ale věřila jsem mu. Zastavil u nějaké budovy, otevřel mi dveře a zakryl oči. Odvedl mě do ní. Slyšela jsem, jak zapnul světla. Když jsem otevřela oči měla jsem pocit, jak kdyby mi pusa spadla na zem. Stáli jsme v obrovské volleyballové hale. ,,Co na to říkáš?" zeptal se. V očích měl jiskry. ,,Já nevím, co říct. Wow!" řekla jsem a začala ječet. Skočila jsem na něj a obejmula jsem ho. Nevím jak dlouho jsem ho objímala, ale přišlo mi to jako věčnost. Nechtěla jsem ho pustit. Tu jeho vůni si budu pamatovat navždy.  NAVŽDY. 

,,Chytej!" zařval a hodil po mě míč.

,,Ale já nemůžu hrát." řekla jsem. 

,,Můžeš, dělej."

Házeli jsme si chvíli míč a pak jsem si sedla na zem. Danny za mnou přiběhl. ,,Děje se něco? Je ti špatně?" zeptal se starostlivě. 

,,Ne to ne, ale tohle pro mě ještě nikdo neudělal." 

Usmál se na mě a pozoroval mě. Začali jsme se smát. Přitáhl si mě a políbil mě do vlasů. Bylo na něm poznat, že se stydí a nebyl jediný. Povídali jsme si a zjistila jsem, že tělocvična ve které se právě nacházíme, je ta tělocvična ve které se  hrají důležitá volleyballová utkání. Patří jeho dědovi. Pak mi řekl, že byl vážně překvapen, když mě tehdy skoro měsíc zpátky uviděl ve dveřích Justinova pokoje. A nejhorší pohled byl, když mě viděl v nemocnici. Obejmula jsem ho a poté jsme se vydali na cestu domů. Vzpomněla jsem si na Justina, ale bylo mi celkem jasné, že byl s Amber.  Jsem za ty dva ráda.