My step - brother's friend.

Part - 10.

Nevím, jestli to má být hloupý vtip, ale dnes ráno si mně nechal zavolat ředitel. Zdělil mi, že letošní přípravy předvánočního plesu, mám na starosti já. Já, ta která je nezodpovědná a ta, která prospí většinu dne. Pěkně nám to ten týden začal.

Zrovna máme přestávku na oběd. Sedím s Vic u stolu a pomalu už začínám vymýšlet věci na ples. Dostala jsem seznam lidí, kteří mi budou nápomocní. Do toho seznamu jsem si napsala Victoire jako mou hlavní asistentku. 

 ,,Hele kašli teď na ples, ale dneska, ty, já, Leo, Dexter, fotbalový trénink." prohodí. Má pravdu, na ples mám ještě spoustu času. Začnu s tím zítra. 

,,Dex určitě nepůjde, ale ráda půjdu." odpovím jí s úsměvem. Vic mi úsměv opětuje. 

***

Právě sedím s Vic a Leem na tribuně. Kluci mají trénink a mezi nimi je i Tyler. Proto má většinou Vic na něj upřené oči a neposlouchá nás.

,,Mě by nebavilo takhle dobrovolně běhat." řekne Leo a nechápavě se dívá na fotbal.

,,Protože jsi línej." odpoví mu Vic a vrátí se zpátky k Tylerovi. Neříkám, že ti dva se nemají rádi, ale nemilují se no.

,,Ty taky" odpoví Leo.

,,Já možná, ale Zoey by tam vběhla." 

,,Hele, mě do toho netahejte." bráním se před nimi. Zasměju se.

,,Vidíš? Taky do toho nešla." ohnal se Leo. Neříkám, že bych tam nešla. Šla bych a ukázala jim, jak se to hraje.

,,Chceš se snad vsadit?" odpovím a Leo nahodí překvapený výraz. Ba ne, nevsázím se často. 

,,Dobře, kdo prohraje, pozve trenéra na rande." řekne Leo.

Vběhnu na hřiště mezi všechny kluky. Ignoruji veškeré nechápavé pohledy a soustředím se na míč. Právě hrají mezi sebou zápas. Převezmu nějakému klukovi míč, tuším že se jmenuje Tadeash, a obehrávám ostatní. Brzo se přede mnou  objeví brána a v ní Eliash. Usměji se na něj sarkastickým úsměvem a kopnu do míče. Než Eliash stihne zareagovat, tak míč už leží za ním. 

Vrátila jsem se za Vic a Leem. Myslím, že Leo si už může vybírat košili, v jaké půjde na rande. Vítězně jsem se na Lea usmála. On mě jen probodával pohledem. Podívala jsem se na Vic, která si prohlížela nějaký francouzský časopis s modou. Najednou jsem ucítila něčí ruce kolem mého pasu.

Než jsem se stačila vzpamatovat, tak jsem stála zase na hřišti mezi fotbalisty. ,,Justine, co tady sakra dělám?!" zakřičela jsem pobaveně na mého bratra. On se usmál a s klidem odpověděl: ,,Hraješ lépe než někteří kluci tady. Poslali mně pro tebe.".  Začnu se smát. Fotbal mně i baví, ale nechci hrát mezi všemi rádoby fotbalisty. 

,,Nechci být součástí, je mi líto, pánové." odpovím a kopnu do míče. Míč doletí do branky a všichni začnou jásat. Avšak, ani tohle mně neodradilo od mého odchodu. 

,,Co to bylo?" zeptala se nechápavým hlasem Vic. Leo jen přikývl. 

,,Sama nevím." zasměji se. ,,Hele já už pojedu domů, musím začít dávat dohromady ten ples." řeknu. Sice tady nejsem mým autem, vlastně v poslední době s ním moc nejezdím, ale Justin tady má auto. Jediným problémem je, že má klíče v šatně.  Rozloučím se s Victoire a Leonadrem.

V šatnách by nikdo neměl být. Vím, kde má Justin skříňku, takže z logického hlediska by to mělo být lehké. Vklouznu do klučičích šaten a rozhlédnu se, jestli tady někdo není. S klidem na srdci najdu Justinovu skříňku a zadám tam číselnou kombinaci, kterou jsem nedávnou odkoukala. K mému velkému štěstí slyším, jak se za mnou někdo směje.