My step - brother's friend.

Part - 5.

Za poslední 3 týdny se nic nestalo. Až na to, že můj zdravotní stav je velmi dobrý a taky si píšu s Eliashem, jsme dobří přátelé.

Dnes máme v našem městě 'akci'. Je to něco jako pouť. Program pro dospělé a pití pro mladistvé. Jak už jsem říkala, začíná dneska a končí za 3 dny. Mám v plánu tam jít všechny dny, ale až teprve zítra začnou ty pravé pařby. Máme tam vlastně i volleyballové utkání, takže se těším.

Právě ležím v posteli a přemýšlím s kým tam půjdu, ale asi to budou 2 holky z volleyballu a nějací kámoši. Najednou slyším nějaké kroky blížící se ke mě do pokoje.

,,Zoye!" křičí Justin a vkročí do mého pokoje s pohárem studené vody. Vylije jej na mě.

,,Vstávej!" dodává.

,,Justine, děláš si prdel?! řvu na něj, ale Justin se jen směje.

,,Je 1:03 odpoledne, tak se hýbej. Ve 3:00 hraješ. A pro tvé upozornění.. Trochu jsem hledal a ten kluk od těch atrakcí tam bude i letos. A volleyballové hřiště je hned vedle, takže se bude dívat."

Sakra, ten pěkný kluk. Minulý rok tady byl jeden kluk, byl z těch atrakcí. Je o rok starší a byl tam tehdy s kámošem. Blonďák. Fakt pěkný. Když jsem zjistila, kdy bude pouť letos, tak jsem odvyprávěla Justinovi celý příběh o nádherném blonďákovi.

Když vstanu, vřítím se do kuchyně. V kuchyni sedí Justin s nějakým klukem. Neznám ho. Vstane a natáhne ke mě ruku. ,,Ahoj, já jsem Noah".

,,Ahoj, Zoey" odpovím a usměju se. V tom mi dojde, že Noaha znám, ale jen z vidění. Nedávno se líbil mé kamarádce.

Na snídani si vezmu wafle, které udělala asi Katharine. Jdu s nimi nahoru. Můžu aspoň přemýšlet nad tím, co si obleču. Mohla bych si vzít to tričko, které jsem měla na sobě minulý rok. Možná by si na mě ten pěkný blonďák vzpomenul. Ale od toho nápadu mě hned opustí, když zjistím, že je v koši na špinavé prádlo. Kouknu z okna a vidím, jak se Justin naklání u bazénu. Bingo! Běžím rychle po schodech, abych ho mohla do bazénu strčit a oplatit mu tak to ráno. Mám štěstí, Justin se stále naklání k bazénu. A přes tu hlasitou hudbu, co mají puštěnou, mě neslyší.

,,Zoey Charlotte Easterová! Já tě zabiju" křičí Justin z bazénu. Nemůžu se přestat smát. Slyším, jak se Noah směje taky.

,,Tak takovou ségru bych chtěl mít!"

Ze zahrady běžím zpátky rychle do pokoje. Nemusím se ani malovat, protože odehraju utkání a pak zase přijedu domů, kdy si umyju vlasy, namaluju se a převleču. Justin mi na tohle má dělat odvoz. Do sportovní tašky narvu deodorant, pití, chrániče a ručník. Asi mi bude k ničemu, ale to nevadí. Obleču si růžové adidas tričko naší školy. Trochu připomíná to, které jsem měla minulý rok na sobě. Nechybí mi ani Nike kraťasy. A Nike botky. Celkově více preferuji Nike než adidas.
,,Zo, hni se! Musíme jet!" řve na mě Justin.

Přijeli jsme k pouti, rozhlížela jsem se všude kolem. Byl tam. Ten přenádherný blonďák. Usmíval se a poslušně poslouchal svého hnědovlasého kamaráda. Justin se nad mým obličejem jen zasmál. Rozloučila jsem se s ním a přísně jsem mu nakázala, že musí sedět hned v první řadě. Vylezla jsem z auta a všechny holky začaly řvát: „Z.O.E.Y! Zoeyy! Zoey! Zo!". Já se jen smála a okem pozorovala blonďáka. Otočil se za námi a usmál se. Poté něco povyprávěl brunetovi a oba někam odešli. S holkama jsme si daly tašky pod přístřešek naší školy. Musely jsme se jít roztrénovat. Při nějakém pátém podání jsem si všimla blonďáka sedět na sedadlech. Výborný.

„Dámy a pánové, je mi ctí Vás přivítat na každoročním pouťovém charitativním volleyballovém utkání. Na pravé straně se připravuje náš školní tým. Naše nejlepší hráčky od prostřed: Robertsonová, Easterová, podává Jaquesová, Hillsová, Locková a Mackenziová!" hlásí hlásný. V publiku vidím i Justina a pár jeho kamarádů. Hra začala, míč máme my. Nicol podala hodně dobře, protihráčky z Lincolnovy Střední se s tím praly, ale marně. Jsme hold dobré.
Takhle padlo ještě několik bodů, avšak jedno výborné podání padlo do autu. Podávaly protihráčky. Bohužel, nebo snad bohudík, protihráčka podala slabě a míč doletěl do sítě. Na řadě o podání jsem byla já.