A je to tady. Můj táta se znovu žení. Znamená to pro mě, že budu mít staršího nevlastního bráchu a mladší nevlastní sestru. Ale, co všechno se změní, když k němu budou chodit jeho kamarádi? Konkrétně ten jeden? A taky, co vše se změní, když mi zjist...
Jak dny ubíhaly, tak se rychle blížil Halloween. A taky mé narozeniny. Nevím, zda to ten nahoře tak chtěl a nebo to má být jenom hloupá náhoda, že jsem se narodila 31.10.
Byla sobota 31.10. 8:30 a já se probudila do deštivého počasí. ,,Tak všechno nejlepší k sedmnáctinám, Zoey." řekla jsem si pro sebe a hlasitě vydechla. Vztáhla jsem se pro mobil a čekala mě hodně příjemná zpráva. ,,Užij si narozeniny, stavím se u Vás." stálo v ní. Poslal mi ji Danny. Někdo si na mně vzpomněl, dobrá zpráva.
,,Pojď Rico, jdeme ven." řeknu na Rica, aby vstal z postele. Obleču si černé legíny a žlutou mikinu. Rico seskočí z mé postele a následuje mě dolů po schodech ke vchodovým dveřím.
Při venčení Rickyho mi v hlavě poletuje tolik myšlenek. Nedávno nám dali ve škole papír na nějaký jarní pobyt na chatě. Nevím jestli tam pojedu, ale mohla by tam být sranda. Taky přemýšlím nad našem pondělním halloweenském utkání ve volleyballe. Začne mi zvonit mobil. Victoire. Vic je nová přítelkyně Tylera. Minulý rok nastoupila jako nová žačka a docela jsme si spolu sedly. Přece dvě dívky s divnou angličtinou spolu musí vždy vyjít. Já a moje polská angličtina a ona a její francouzská angličtina.
No jak se to vezme. Já jsem holka, která připomíná Puerto Ricánku, ale její rodina je v Polsku a ona je prostě typická holka z Francie. Minulý rok se přistěhovali z už zmíněné Francie. Za tu dobu jsem zjistila, jaká vlastně je. Je něco jako já. Pod její nedobytnou vrstvou se skrývá velmi citlivá dívka. Je nemocná a je na tom hůř jak já, ale je to silná dívka. A nějak před rokem se jí začal líbit Tyler, později se do něj zamilovala a teď jsou už nějaký ten pátek spolu.
,,Oui, Victoire?" řeknu francouzsky, až na to že já francouzsky neumím. Pamatuji si jenom ano a ne. A taky děkuji. Vic se zasměje a navrhne mi, že můžeme jít dneska na nákupy, když mám ty narozeniny. Souhlasím s ní.
Když se vrátím domů, tak už na mně čeká táta, Kat, Annie a Justin. Všichni se usmívají a jsou šťastní. Už teď vím, že jednou mi budou chybět. I za těch 50 let.
,,Všechno nejlepší!" zakřičí sjednoceně a já mám pocit, že se rozteču radostí. Všechno je perfektní.
,,Všechno nejlepší!" řekne známý hlas. Neviděla jsem ji možná 3 měsíce a připadá mi, že o hodně zestárla.
,,Nataszo! Sestřičko moje!" otočím se a vrhnu se k ní do objetí. Ne, až teď je vše perfektní. Celá oslava probíhala v naprostém klidu, dokonce přišel i Danny. Člověk by řekl, že je to prostě bezcitný frajer. A ano je, ale je to jen hloupá přetvářka. Ve skutečnosti se umí i smát.
***
Sedíme s Vic v kavárně po velkém nákupním šílenství a povídáme si. Vypravím jí o ranní oslavě, na kterou přijela i má sestra Natasza, i když tady je celý týden, tak dnes musela zařizovat nějaké věci. Taky jí řeknu o sms a následné návštěvě Daniela.
Přeruší nás nějaký muž. Vypadal jako cizinec, možná 30 let nanejvýš. Měl potetované ruce. ,,Angela Mortem Koltová? Jste to vy?" řekne v polštině. Já i Victoire na něj koukáme s velkým údivem.
,,Omlouvám se, ale asi jste si mně s někým spletl" odpovím nýbrž v polštině.
,,Nevím, jak Vám říkají, jestli Angela Mortem a nebo Angelus Mortis, ale určitě to jste Vy. Puerto Ricánská postava, polština v krvi a tetování na levé straně pod žebry. Kolt, pod kterým je napsáno Silniejszy niż najsilniejszy ." řekne a s posledními třemi slovy zmizí ve dveřích. Po těle mi přejede husí kůže. Popis by i seděl, ale rozhodně se nejmenuji Angelus Mortis Koltová nebo Angela Mortem Koltová. A navíc, to tetováni si může najít každý, mám ho na hodně fotkách.
,,Co ti to říkal?" zeptá se ustaraně Vic. Z tohohle úhlu pohledu je hodně podobná Tylerovi. Jojo, kdyby mi někdo zadal, ať si vyberu jeden pár, který budu shipovat, tak je to jednoznačně Tyctoire.
,,Nic podstatného, ptal se na cestu." zalžu. V jejím výrazu vidím, že mi nevěří, ale nic jiného ji nezbývá.
***
Už je večer a já sedím v mém pokoji na posteli a snažím se vymyslet nějaké šaty, které budou slušet francouzské dívce, ale marně. Pokaždé, když si představuju na Victoire nějaké šaty z mých návrhů, vzpomenu si na muže z dnešního dopoledne.
Zavřu skicář v té chvíli, kdy mi do pokoje vtrhne Danny s Justinem a odnesou mě dolů do výřivky. Chvíli jsem myslela, že skončím v bazénu. Není nějak ledový, ale že by byl teplý to se říct nedá. Vlastně asi za 2 hodiny bude první listopadový den. Celý večer chodily děti k nám domů v kostýmech a asi teď by jsme měli být všichni tři na nějaké zajímavé halloweenské párty. Avšak nevím jestli jsme na to už staří, ale mně na žádnou takovou párty nikdo nedostane.
Sedím s kluky ve výřivce. Já odpovídám na přání k narozeninám a oni žhavě debatují o nějaké dívce, kterou zahlédli minulou středu. Zrovna jsem u videa od Lea a Dextera, kteří jsou v New Yorku, když se Justin zvedne a odejde domů. Zůstala jsem tam pouze s Dannym.
,,Dlužím ti něco.." řekne a přeruší tak ticho. Sedíme tam jako dva idioti. On v plavkách a já v podprsence a šortkách.
,,A co mi dluž-.." chci se zeptat, ale v tom mě přeruší tím, že mi dá polibek. Nebraním se. Po chvíli se odtáhneme od sebe a já se zeptám: ,,To bylo za co?".
,,No, prvně za to ošetření. A za druhé to měla být narozeninová pusa." řekne a oba se začneme smát.
,,Zo, ani nevíš jaké problémy mi děláš tam dole. Ať už tady nebo při hraní volleyballu." dodá. Po tom, co to řekne, tak vstanu a ohnu se pro colu. ,,Zoey!" začne řvát.
Abych ho ještě víc vyprovokovala, sundám si podprsenku a sednu si zpátky do vody. Začnu si fotit takhle fotky. Danny se na mně dívá jen štěněčím pohledem.
,,No bez podprsenky jsi mně už viděl a chci, abys věděl, že mně jen takhle lehce nedostaneš." řeknu a usměju se. Poté vstanu a odejdu do pokoje. Převleču se a lehnu si do postele. Všimnu si jedné nepřečtené zprávy od mé matky.
,,Všechno nejlepší, Zoye. Buď zítra v 11:00 v Restauraci Yummy."
Ano taková je moje matka. Neptá se, prostě to oznámí. A člověk nemá na výběr.
***
Je za 5 minut jedenáct a já čekám na mou matku. Podívám se ke vchodovým dveřím, když do nich vejde žena o něco málo vyšší než já, s měděnými vlasy sepnutými v učitelský drdol a v černých elegantních šatech. Ano, přesně takhle vypadá má matka. Důležitě, elegantně a sobecky. A přesně taková je.
,,Ahoj mami" pozdravím ji neurvale. Projede si mně pohledem a ve své hlavě mně za mé oblečení už nejmíň dvanáctkrát zabila.
,,Ahoj." řekne a sedne si. Podá mi tašku s černými šaty. Nechápavě se na ní podívám.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jednou je budeš potřebovat." dodá.
,,Cože?" odpovím nechápavě. Mám sto chutí se zvednout a utéct.
,,Musím ti něco vysvětlit" řekne s klidným hlasem a podá mi starou knihu.
