My step - brother's friend.

Part - 8.

,,Běž do prdele Noahu!" zařval někdo. Najednou byl Noah ze mně pryč. Oblékla jsem se. Podívala jsem se, kdo odtáhl ho a uviděla jak se Daniel pere s Noahem.

,,Nechte toho kurva!" zařvala jsem. Oni mě však ignorovali.

Noah zmizel, zůstala jsem tam s Dannym. I když jsme nic nepovídali, tak jsme se vydali k nám domů. Chtěla jsem mu ošetřit rány a poděkovat.

***

,,Auu!" zašyčel Daniel, když jsem mu dezinfikovala ránu na spánku.

,,Drž, jsi snad kus muže, ne?" řekla jsem. Asi jsem ho trochu urazila, protože nic neříkal a nechal si rány ošetřit bez jakéhokoliv komentáře.

,,Jak jsi věděl, co se děje?" zeptala jsem se ho. Seděl ke mně zády.

,,Justin mi řekl, co se ráno stalo. Naštval jsem se a žárlil jsem, proto jsem po tobě tak vyjel. Promiň. Po tom, co jsem ti to řekl, tak jsem se vrátil k Justinovi. Ptal jsem se ho, kde je Noah a ten mi řekl, že odešel těsně po tom, co já a šel mým směrem. Dal jsem si jedna a jedna dohromady a běžel jsem tam. Byl jsem tam, ale pozdě." řekl a začala mu téct slza. Sedla jsem si před něj.

,,Nepřišel jsi pozdě, zachránil jsi mě." řekla jsem a utřela mu slzu. Objala jsem ho.

***

Byl březen a všechno kolem mně bylo rozkvetlé. Mluvila jsem s někým a najednou začalo pršet. Květy začaly vadnout. Nadechla jsem se a byla jsem v bílé místnosti. Byla tam postel a v ní někdo ležel. Byla to dívka, nedýchala. Chvíli jsem se na ni dívala a pak mi došlo, kdo tam leží. Tmavá pleť, hnědé oči a hnědé delší vlasy. Vedle ní ležel její volleyballový dres. Dres s číslem sedm. Ležela jsem tam já. Mrtvá.

Rychle jsem sebou trhla. Seděla jsem na posteli. Hlavou mi bloudily otázky typu: jsem živá? dýchám?. Sevřela jsem povlečení na mé posteli a z očí se mi začaly kutálet slzy. Je až vtipné, jaká jsem maličká oproti tomuhle obrovskému světu. Jen já proti všem.

,,Zo, koukni na mně. Proč pláčeš?" vytrhne mně z přemýšlení Danny. Měl klidný výraz v tváři, ale zároveň ustaraný. Jeho modré oči, které připomínaly nebe, se na mě dívaly a pozorovaly každý můj pohyb.

,,Danny, já už to nezvládám. Pokaždé se modlím před spaním, ať se probudím. Každý můj pohyb je jako zasažení kamenem."

Danny mě objal. V jeho objetí mám pocit, že mě nic netrápí a nic se neděje. Jsem ten typ člověka, který nechce svými problémy zatěžovat ostatní a snaží se předávat pozitivní energii a pomáhat ostatním. Ale uvnitř, někde tam pod tím vším špatným je něco dobrého. Něco, co mě vlastně v závěru ničí.

Šla jsem na procházku s Ricem, abych se provětrala. Jelikož je už polovina říjnu, tak všude na domech jsou halloweenské výzdoby. Všude dýně, čarodějnice, skeletoni a duchové na stromech. Úžasná atmosféra. Halloween mám ráda ze dvou důvodů. První je ten, že nemusím řešit jak vypadám a ten druhý, že mám narozeniny. Bude mi 17. Sedmnáct let, co jsem na tomhle světě. 2 roky od toho, co mám Rica.

Abych nezapomněla, dnes jdu k doktorovi. A poté musím do obchodu nakoupit nějaké ty věci na halloween. Sladkosti a výzdoba nejsou  moje silná stránka, ale letos to dal táta na starost mně. Podívám se na mobil kolik je hodin a pak na Rica. Vesele si kráčí vedle mně. Najednou se, ale zastaví a začne vrčet na kolemjdoucího. Měl kapuci a díval se do země. Nedivím se, taky bych na něj vrčela.

Otočím se, ale Rico se za ním rozběhne. Až teď, jak na něj Rico běží, tak si uvědomím, kdo je to. Ztuhnu. Měla bych ho zavolat zpátky, ale v mé hlavě proběhne kousek ze včerejší noci. 

,,Tak dělej s tím psem do prdele něco, ne!?" začne na mě řvát kluk v purpurové klučičí mikině. Jeho oči. Mají v sobě více než vztek. 

,,Kdybys přestal hulit a užívat drogy, tak by se tě ani nedotkl. A nemyslíš, že bych si po včerejšku zasloužila omluvu, Noahu?!" zařvu po něm. Je mi úplně jedno, že na něj Ricky skáče a chce ho kousnout. Mám pocit jako by to teď záleželo jenom na mě. Vždy to tak bylo a nechci, aby se to měnilo. Musím si to vyřešit sama. 

,,Já nemám ani nejmenší tušení, co se včera dělo kurva! Probudil jsem se asi 4 kiláky odsud. Pamatuju si, že jsem něco vypil a pak nic. Měl jsem asi captaina morgana." řekne a vyhne se dalšímu pokusu kousnutí. 

,,My jsme, ale neměli Morgana. Rico k noze!" řeknu a poté zavelím Ricovi. V mé hlavě prolétne milion pocitů. Někdo mu mohl dát něco do pití. Může mi lhát.

,,Co jsem do prdele udělal?!" přeruší chvíli ticha a udělá krok ke mně. Rico na něj zavrčí. 

,,Nemám čas, zeptej se Dannyho." odpovím jednoduše a otočím se směrem k nejbližší cestě k nám domů.

Jdu cestou, při které jsem poprvé omdlela. Vše se mi to vrací. Můj běh. Běžela jsem tudy, otočila se za sebe a najednou přestala cítit nohy. Upadla jsem a poslední, co jsem slyšela byl štěkot Rica. Dál si nic nepamatuju. Sednu si na zem.

,,Zo! Jsi v pohodě?" probudí mě z přemýšlení Justinův hlas. Až teď vlastně vidím, jak vypadá úplně. Je tmavší pleti a má blonďaté vlasy, tmavě hnědé obočí a hnědé oči. Jsme si hodně podobní, ale on je blonďák. Já jsem spíš puerto ricánka nebo mulatka. On je o hodně světlejší a blonďatý afričan. A nebo hodně tmavý rus. Jsme nevlastní sourozenci, proto nemůžeme být ani úplně stejní, ale má podoba s jeho sestrou Annie, je až neuvěřitelná. 

,,Jo jasně, jak jsi věděl kde jsem?" odpovím s úsměvem na rtech. 

,,Viděl jsem, jak sis povídala s Noahem a pak jsi rychle odešla. Noahovi jsem vysvětlil, co včera udělal, ale ty jsi byla už dávno pryč. Pojď vezmu tě domů."

Doma jsem moc dlouho nebyla. Musela jsem jet k doktorovi. Vše probíhalo v pořádku. Měla jsem jen nízký tlak, ale stejně mě jeho výsledky vyvedly z míry. Nevěděla jsem jestli mám být ráda a nebo brečet..