My step - brother's friend.

Part - 15.

Vrátila jsem se z mého výletu do Evropy. Do začátku vánočních prázdnin zbývaly 2 týdny. Můj zdravotní stav nebyl ani špatný a ani nijak dobrý.

Dneska je zrovna den, kdy vždycky před koncem roku si ve škole děláme naschvály. I kdyby jsme se se staršími kluky nesnášeli sebe víc, tento den je už čtvrtým rokem tradice.

Jsme rozděleni na holky a kluky. Minulý rok jsme vyhrály my holky a i ten před minulý. Ale letos to chce nějaké dobré nápady. Pasta na klice od šaten, nebo smrdutý sáček v každé jejich skříňce už není ono. Je to ohrané.

Tento den je i výjimečný v tom, že všichni drží pohromadě. Chodí spolu všude, a když se stane něco jednomu, všichni stojí za ním. Letos jsem si to chtěla nějak dobře naplánovat.

Začnu ráno Justinem. Vím, že se každé ráno sprchuje, takže mu dám do sprchového gelu med a do sprchy natlačím mouku. Jelikož nikdy nestíhá, tak nebude mít čas na další sprchu a všechny ostatní koupelny budou zamknuté. Nebude mu zbývat nic jiného, než jít do školy od medu a mouky. Je to ještě slabé, ale ty lepší nápady si nechávám na celou jejich partu.

***
Je to tady. Je ráno. Včera jsem do 2 hodin tlačila mouku do sprchy a měnila sprchové gely a šampóny za med. 
Právě sedím v kuchyni a čekám na to, až Justin bude křičet.

„Co se tak směješ?" zeptal se mě táta trochu s vyděšeným výrazem. „No za chvíli bude sedm, tak čekám na upozornění." řeknu nesmyslně.
Ovšem hned co odbije sedmá hodina ranní, tak z Justinovy koupelny se ozve: „Do hajzlu! Co to je?". Jojo, člověk by si mohl podle něj nastavit hodinky.

Slyším jak naštvaný běží ze schodů, ale najednou se ozve rána. Leknu se, avšak hned po tom se objeví Justin v kuchyni. „Zoey děláš si srandu?! Jak mám teď jít asi do školy!?" řve naštvaně. Já se snažím udržet v sobě smích a nejsem jediná. Táta to v sobě taky drží, až se najednou oba začneme smát strašně nahlas.  „No děti moje milovaný.. je čas jít do školy!" pronese táta a narve nás do auta.

Přijeli jsme ke škole a všechny pohledy byly věnovány tomu nejsladšímu klučinovi na světě. Doslova. Ten med byl na něm tak sladký, až se na něj včely lepily. „Proboha, co se ti to stalo?" zařval Tyler na Justina. Na Jusovi šlo poznat, že je hodně naštvaný a pomsta bude veliká a krutá. „Já ji normálně zabil málem!" odpověděl. K tomu jsem musela něco říct. „Jediný, koho jsi zabil, jsi byl ty. Na těch schodech slaďouši." řekla jsem a Daniel se začal smát.

Došla jsem k holkám a plácla jsem si s něma. Vysvětlila jsem jim další plány, ale teď podle pravidel, byli na řadě kluci.

K našemu neštěstí první hodinu máme trénink volleyballu. Šly jsme k šatnám a chtěly otevřít dveře. „Pozor!" řekla Mia. Všechny jsme se podívaly na kliku. Začala jsem se smát. „Oni vážně nejsou originální." Vzala jsem kapesník a položila jej na kliku, abychom mohly otevřít dveře.

Když jsme vešly dovnitř, tak jsem nás rychle spočítala a zamkla dveře. I ty druhé. A i ty do koupelny. Sakra, koupelna. Tam by mohlo něco být.

Po tréninku naše šatny přežily. Ovšem kvůli strachu, že by tam mohla být kamera nebo to, co jsem udělala ráno Justinovi, jsme se žádná neodvážila do sprch. Použily jsme nespočetně hodně deodorantu a parfému. Pro jistotu jsme šly přes kancelář trenérky.

Vše se zdálo být v pořádku, dokud někdo nezapištěl za rohem. „Co se stalo?!" zeptala jsem se, když jsme přiběhly. Stála tam Amber a Justin ležel na zemi s koláčem v ruce. „No, šla jsem před vámi a on tady stál. Chtěl mi ten koláč dát do obličeje, ale já ho v zájmu sebeobrany kopla." odpověděla Amber a všechny jsme se začaly smát. Justin fakt nic nevydrží. „Jste na řadě, ostatní kluci byli u dveří od šaten," řekl Justin.

Seděly jsme na obědě a já popisovala můj plán. ,,Takže, kluci mají za 20 minut trénink. Jelikož oni nejsou tak chytří jako my, tak půjdou do sprchy. Dvě z nás se tam vplíží  a vezmou jim věci a ručníky. A potichu odejdou. Musí to být někdo mrštný, tichý a malý z nás. ,,Ty a Amber." řekla Jessica a ostatní dívky souhlasily. 

***

Kluci byli ve sprchách a my u nich v šatně. Nesměl nás nikdo vidět. Pomalu jsme házely všechny věci a ručníky, které si z nějakého nepochopitelného důvodu neberou do sprch, do tašky a snažily jsme se nesmát. 

Byly jsme na odchodu, když Justin vyšel. ,,Sakra!" špitla jsem. Měla jsem v ruce Danielovy, Justinovy a Tylerovy věci. ,,Zoey! Amber!" zařval Justin. Podívala jsem se na Amber. ,,Zdrhej!" zakřičela jsem. Obě jsme vyběhly do jiného směru. Amber měla věci v tašce a já v ruce. 

Vyběhla jsem do druhého patra, ale tam stál Tyler. Zabalený do nějakého plakátu. Bylo to vtipné a každý se mu smál. ,,Zoey, stůj! Já tě zabiju!" zařval na celou chodbu. Otočila jsem se na druhou stranu, ale stál tam Justin. Dobře.. Esterová mysli, řekla jsem si. Můžu se otočit a vrátit zpátky. Otočila jsem se za sebe. Ne, nemůžu. Byl tam Daniel. ,,Zo, jsi v pasti," křikl Jus. Nejsem. Jsou tady ještě jedny dveře, ale budu blízko Tylera. Risk je zisk. 

Vyběhla jsem a o kousek jsem unikla Tylerovi. ,,Proč tvoje ségra tak rychle běhá?" zakřičel nejspíš Daniel. To už mě nezajímalo. Vyběhla jsem na parkoviště a skočila do auta k Amber. Plácly jsme si. Řekla jsem si, co jsem zažila a začaly jsme se smát. Potom jsme viděly Justina, Daniela a Tylera blížící se k našemu autu. ,,Mám jet?" zeptala se Amber. Kývla jsem, že ne a ukázala na ředitele, který šel za nimi.  Teď jsme se smály mnohem víc. 

I s věcmi jsme dojely na místo určené za holkami. Hned, co jsme vyšly z auta, přiběhla Vic se slovy: ,,Holky, mám asi milion hovorů a zpráv od Tylera." řekla. ,,Oni nás zabijou," dodala. Začaly jsme se smát.  

***

,,Tati, ale to nemůžeš myslet vážně! Mě si nikdy party nedovolil a to jsem tvá vlastní dcera! A zrovna mu to dovolíš v tento den, kdy si děláme naschvály! Proč?" hádala jsem se s tátou. Dovolil dneska Justinovi party u nás doma, protože jedou na víkend na chatu. ,,Zoey, vím, že máte dneska ten 'naschválovej' den. A nezapomínej, že jsem taky muž." řekl a začal se smát. Můj vlastní táta mě zradil! 

Vyběhla jsem do mého pokoje a zavolala všem holkám. Musela jsem být ve střehu. Vyšla jsem z mého pokoje, abych si mohla zajít pro inhalátor kvůli astmatu. U nás není sníh, teda měl by být, ale není a je poměrně teplo, takže pořád kýchám a špatně se mi dýchá. Na chodbě jsem potkala Justina a Daniela, kteří byli dost naštvaní. ,,Zo, můžu si s tebou promluvit?" řekl Danny. Podívala jsem se na něj a on se šibalsky usmíval. ,,Ne," odvětila jsem. Justin se začal smát a já pokračovala v cestě.

Bude to těžký večer..