My step - brother's friend.

Part - 11.

Dnešní ráno je podobné včerejšímu odpoledni. Počasí je hrozné a mě je příšerně. Bolí mě nohy a pánev. Ale ani takováhle bolest mě nezastaví nejít do školy. Musím zařídit několik věci ohledně plesu a mám trénink. 

S menším problémem jsem sešla schody, poté jsem se vydala do kuchyně pro jablko. Chtěla jsem si ho vzít a rychle zmizet. Vážně jsem se nechtěla setkat s Justinem. Seděl u ostrůvku, na kterém je ovoce. Rychle jsem ho popadla a zamířila k mému autu. 

Ve škole jsem musela být rychleji, abych stihla zaběhnout za Cindy. Cindy byla hlavní vedoucí u kroužku výtvarky. Musela jsem se s ní domluvit na těch plakátech. Chtěla jsem, aby to bylo elegantní, vtipné a vhodné zároveň. Jednoduše, aby to vystihovalo naší školu. Cindy mě pochopila a hned mi něco navrhla. Řekla jsem jí, že je to pěkný návrh, ale že má volnou ruku. Byla ráda. Minulý rok to měli prý nadiktované na milimetr. 

Vešla jsem na školní chodbu. Zastavila jsem se, aby jsem si zkontrolovala papír, na kterým bylo, co musím dnes ještě zařídit. A zvonil mi mobil. Přijala jsem ho. Byla to Vic, která se ptala, kde jsem. Poté říkala ještě něco o tom, kde je ona, ale to už jsem ji neposlouchala. U skříněk stala parta lidí z Justinové třídy. On tam, avšak nebyl. Ale byl tam Danny. Byl s Gracie, kapitánkou roztleskávaček. Držel ji kolem pasu. 

Justin měl pravdu. Někde mě bodlo při pohledu na ně. Bohužel nevím, jestli mně bodlo u srdce nebo na pánvi. Byla to ta pánev. Přesto, jak moc jsem chtěla odejít, zmizet, tak jsem nemohla. Mé nohy mě tížily. Mé myšlenky jsou různé. Daniel je strašný hajzl, ale ta pojebaná nemoc větší. Možná by bylo jednodušší na ni zemřít a nic neřešit. Musím napsat Victoire, že potřebuji zachránit.

Vic byla do minuty u mně. Vysvětlila jsem ji situaci a taky problém s Danielem. Podepírala mně a my jsme došly do třídy k lavicím. ,,Víš, co nechápu? Říkal mi, že mně má rád. A teď tohle?" musela jsem se nad tím zasmát. Netrápím se, ale co je moc, to je příliš. Kluci si nedokážou vážit citů, co jim je ostatní věnují. 

***

Seděla jsem u obědu sama, protože Vic byla u Tylora a kluci měli tělocvik. Udělala jsem dobře, že jsem si vzala do školy notebook. Z mého navrhování mám i aplikaci na to a ona má i možnost navrhování interiéru a uspořádání nábytku na své místo. Doma jsem si udělala grafický návrh tělocvičny a školní zahrady. Školní zahrada je asi nejhezčí věc na celé škole. Mohl by tam být postavený nějaký altánek, jak je ve většině filmů. A nikdy tady ten nápad nebyl.

Zrovna zazvonilo a já měla volnou hodinu. Mohla jsem tady sedět a navrhovat. Zakoukala jsem se a hleděla z okna. Ještě stále pršelo a mě nohy bolely. Na trénink budu muset jít. Sesunula jsem se a hlavu jsem položila na klávesnici notebooku. Nechápu, proč to Daniel dělal. Proč mi říkal, že žárlil? Proč mě tehdy zachránil před Noahem? Pomalu jsem mu i začínala věřit.

,,Ahoj, neruším?" přerušil mě něčí hlas. Otočila jsem se. 

,,Ahoj, ne. Jen tady dělám věci na ples." odpovím. Kluk s hnědými vlasy a tentokrát už oblečený si vedle mně sedl. Usmíval se. ,,Takže ty letos připravuješ ples?" otázal se Cyrus. Přikývla jsem a zase otočila hlavu do notebooku. ,,Jen mám pocit, že se do té tělocvičny nevlezeme a nebo to nezvládnu a nikomu se to nebude líbit." řeknu starostlivým hlasem. 

,,A nechtěla by ses třeba od toho odreagovat? Zajít po škole někam?" zeptal se opatrně. V očích měl naději. Když tak přemýšlím, o Cyrusovi nic moc nevím. Vím, že se přistěhoval možná před 2 lety, ale byl ve stejném ročníku jako Justin, takže ani nebyla šance se ho na to zeptat. ,,Mám trénink, ale když počkáš." odpovím mu.  Asi mu nevadí, že musím vymyslet něco úžasného, co každému vytře zrak.

Vyučování uběhlo rychle. Zamířila jsem do dívčích šaten. Většina holek už byla v tělocvičně, proto jsem zůstala v šatně jen já a Amber. Sedla jsem si před mou skříňku, abych se převlékla. Poté jsem se prudce zvedla, ale moje pánev protestovala. Amber si toho všimla. ,,Zoey, jsi v pořádku?" zeptala se mě. Přikývla jsem jí, že ano, ale nevěřila mi to. ,,Neboj, vezmu si léky a bude to v pořádku." natáhla jsem se pro malou taštičku, ve které byly. ,,Amber, je mi líto, že se spolu už nebavíme a taky mi je líto toho s tím Justinem, ale Justin je prostě hajzl. Nebudu ho před tebou obhajovat, nezaslouží si to. Ale ani naše přátelství si nezaslouží trpět. Moc ráda bych byla, aby to bylo jako dřív." řekla jsem. Amber se na mě dívala smutným pohledem, pak se však usmála. ,,Jojo, vzpomínky. Taky bych byla ráda." odpověděla.

,,Vzpomínky.. Vzpomínky! To je ono! Díky Amber." zakřičím a obejmu ji. Vzpomínky jsou to nejdůležitější, co máme a proto si je většina snaží zdokumentovat. Ples se ponese v duchu vzpomínek! Chce to hodně fotek. Už se nemůžu dočkat.

-------------------

Ahoj, prakticky za 3 dny nám začíná škola, tak Vám chci popřát, ať to všichni zvládnete. :D Jinak bych strašně moc chtěla poděkovat Carol, která vymyslela ty vzpomínky na ples a taky,  že poslouchá mé telefonáty v 11 hodin večer a probírá se mnou nápady ohledně toho, co se v tomhle příběhu ještě objeví.  Děkuji ti zlatko <3

- Adri