Cesta na hotel trvala dlouho. Znovu jsem se stihla prospat. Jacob a Lukas byly kupodivu zticha. Dominick mě stále držel za ruku. Cítila jsem se v bezpečí.
Dorazili jsme do hotelu, vzali si na recepci klíčky od pokoje a šli směr náš pokoj. Když jsem odemkla, naskytl se mi pohled na manželskou postel a pak na dvě normální postele. Než jsem však stihla něco říct, kluci byly už rozdělení a na mě zbyla manželská postel, na které budu spát s Dominickem. S povzdechem jsem si lehla na svoji půlku a zavřela na chvilku oči.
„Nespi. Pojď ven!“
„Lukasi, nech ji. Je vyčerpaná. Jdi si ven sám. Taky zůstanu tady.“
„Fajn vy dvě Hrdličky.“ zrudla jsem.
„Lukasi!“
„Sorry, Dominicku, ale vypadáte tak.“
„Hej! Lukasi, tak jdeš?“
„Jo!“ pak už jsem jen slyšela zavření dveří a Dominickův povzdech.
„Jsi v pohodě?“ zeptala jsem se. Jen přikývl a lehl si taky na postel. Usmála jsem se a zavřela oči. Za chvilku jsem usnula.
