Liss
Ráno mě probudilo klepání
„Liss, zlato, otevři!“
„Dej mi pokoj!“
„Prosím! Otevři ty dveře!“ ruka mě šíleně bolela. A já neměla sílu ani mluvit. Přehodila jsem nohy přes postel a došlápla na studenou zem. Pomalu jsem se zvedla, ale motala se mi hlava, a tak jsem si zase sedla. Po chvilce jsem došla ke dveřím, odemkla a otevřela. Nikdo tam nebyl a já se pomalu vydala do kuchyně.
„Liss! Proboha, co se děje?!“
„Najednou se staráš? Ještě včera si mě ignoroval.“ šeptala jsem. Na nic jiného jsem neměla sílu.
„Liss...“
„Ne, nic neříkej. Jsem v pohodě. Jen unavená.“
„Ukaž tu ruku! Zavážu Ti to a dám na to led, dobře?“ přikývla jsem.
Dominick
Došel jsem do koupelny pro lékárničku. Málem jsem šlápnul do střepů, které tam stále leželi. Došel jsem ke skříňce, vytáhl lékárničku a vydal se zpět do kuchyně. Liss seděla na židli. Přišel jsem k ní a zavázal ji tu ruku. Pak jsem ještě došel pro led a přitiskl ji to na to místo.
„Drž si to.“ přikývla.
„Proč se o mě teď staráš a včera jsi se na mě ani nepodíval?“
„Promiň. Byl jsem mimo. Všechno, co se stalo... Ještě jsem se z toho nevzpamatoval.“
„Jo, chápu.“
„Zlato, neplakej. Pojď ke mě“ přitiskl jsem si ji k sobě.
„Omlouvám se. Za všechno.“
„Nemáš se proč omlouvat.“
„Ale mám. Je to moje chyba. To kvůli mě umřel Jacob. To kvůli mě se Lukas přidal k nim. To kvůli mě jste se s otcem pohádali. To všechno je-“ nenechal jsem ji to doříct. Bolelo mě, když jsem ji viděl se trápit. Musel jsem spojit naše rty. Uvolnila se a začala spolupracovat. A to jsem právě chtěl. Aby se uvolnila. Jenže jsme se museli oddělit. Něco mě začalo studit v klíně. Kurva, a já měl jenom boxerky!
„Ježíš! Promiň!“
„V p-pohodě“ začala se smát.
„Mo-možná by jsi se měl jít převléknout.“
„Opravdu?“ podíval jsem se na ni a ona hned zrudla.
„Pako!“ řekla jen a začala se znovu smát.
„Tak jo, no“ uchechtl jsem se a šel se teda převléknout. Příště už hlavně žádný led.
