This Subtle✔️

12.

Scarlett

Po dlouhé cestě v tichu naše auto konečně zastavilo. Muž, který ještě před chvilí seděl vedle mně mi otvíral dveře. Vytoupila jsem a rozhlédla se okolo sebe,  neznala jsem to tu. Byl tu nějaký velký sklad, který vypadal opuštěně: ,,Běžte těmi dveřmi." Ukázal na plechové pootevřené dveře, obrátila jsem k němu svůj pohled a nadzvedla oboči, jestli to myslí vážně, pouze kývl jakoby věděl na co se ptám a zapálil si cigaretu. Pokroutila jsem hlavou a vydala se k těm plechovým dveřím. Jemně jsem do nich zatlačila, protože vypadali jakoby měli za chvíli spadnout. Vešla jsem do skladu a nikde nikdo. Porozhlédla jsem se a šla přímo dostředu snažíc se nalézt živou duši. Všude byl klid a celým skladem se pouze ozývaly zvuky od mých bot na podpadku.

,,Děkuji."  Spatřila jsem nějakého muže a následně Justina vylézajíc z jakých si dveří. ,,A vy jste?" Sjel si mně ten muž pohledem a nakonci se zakousl do spodního rtu: ,,Moje přítelkyně." Zareagoval Justin pohotově, zvedl se mi žaludek z jeho slov, avšak  jeho výraz byl stále tak kamenný.  Usmála jsem se jen na oko.

Po chvili jsme s Justinem skončili sami a on konečně promluvil: ,,Sluší ti to." Začervenala jsem se. Bezslov mi nastavil rámě a dovedl do auta.

Stydím se za takto krátkou část, ale chtěla bych vám oznámit, že odjíždím na 14 dní od soboty pryč, takže časti nebudou vycházet, ale potom vám napíšu nějakou velkou💟