Šťasný konec

24.

Lottie

Tak pojď Bri. Řeknu a mám namířeno k Zaynovi. Dojdeme, až k pokoji pro hosty, kde by měl být. Otevřu dveře a řeknu Bri ať počká za dveřmi.

Já: ahoj Zayne.

Zayn: no čau neumíš klepat že?

Já: jo promiň no jsem tu vkuli Perrie dávej číslo.

Zayn: počkej ty to vážně zařídíš?

Já: jasně a, už dávej.

Zayn: tak počkej. Mám to piš si.

Já: no říkej.

Zayn: 777 548 904

Já: mám to dík.

Zayn: já děkuju.

Já: tak dík a ahoj jdu do pokoje jo.

Zayn: ahoj.

Já: odešla jsem a Brianu jsem poslala dolů za Louisem a Freddiem.

Jdu k pokoji a kde si sednu na postel a vytočím to číslo. Vyzváni to chvilku a pak to zvedne Perrie.

Perrie: Prosím taky Perrie Edwards.

Já: ahoj já jsem Lottie Tomlinson vím, že mě neznáš a říkáš si jakože mám tvoje číslo nebo co chci.

Perrie: ehmm... Promiň ale já budu muset.

Já: Perrie počkej možná vím proč nechceš se mnou mluvit ale já ti potřebuji něco vysvětlit mohli by jsme se sejít někde v kavárně prosím.

Perrie: tak dobře,kde to bude a v kolik.

Já: Starbucks a kolem 3h odpoledne zítra?

Perrie: dobře budu tam.

Já: děkuji.

Perrie: tak asi ahoj.

Já: ahoj zítra.

Perrie: zítra.

A ukončí hovor. Mám takovou radost zítra zpracujeme na záchraně Zarrie není to rostomilé? Hned potom jdu znovu k Zaynovi bez klepání ale co no a požádám ho o jeho starý telefon. Ano tam, kde má ty zprávy. Protože mi došlo, že Perrie asi nebude věřit a tak ať má důkaz. Jen doufám, že Perrie ještě pořád miluje Zayna, protože ta písnička, kterou naspívali o Zaynovi je krutá. Po 8 hodině večer odešla Briana s Freddiem a já jsem Louisovi to vyčetla, že mi neřekl o Freddiem.

Ráno

Vstala jsem a šla se nasnídat a pak jsem udělala vše jako vždy. Po všem jsem si šla hrát s dvojčaty hráli jsme si, až do oběda. Na oběd máme špagety.
Po jídle jsem šla k sobě do pokoje, kde jsem si asi 1h chystala věci, které si vezmu na sebe do Starbucks. Už jen dvě hodiny. Po necelé dvě hodiny si čtu knihu a když zjistím, že je už 14:45 tak se rozhodnu nachystat a jít směr starbucks. Vejdu dovnitr a objednám si karamelovou kávu po chvíli dovnitř vejde dívka a já poznám, že je to Perrie a proto na ni mávnu. Perrie přijde a taky si něco objedná a pak pokyne na mě ať povídám proč tu je. Tak začnu.

Víš Perrie jde o Zayna já vím, že ti ublížil a nechceš na něj nejspíš myslet ale je tu jedna věc.

Perrie: ehmm... jaká?

Já: on tě miluje a ani nevíš jak se trápí a.

Perrie: on se trápí to bych měla spíš já bylo on, kdo to pokazil.

Já: Perrie já vím ale on to nechtěl udělat víš mu někdo vyhrožoval a pokud nevěříš tak mám důkaz víš on tě jen chránil a ani nevíš jak je nadně.

Perrie: jaký důkaz a proč nepřišel sám.

Já: Perrie on nepřišel sám jen proto, že by věděl, že ho pošleš někam a nevyslechneš si ho a důkaz mám tady počkej.

Perrie: máš pravdu nevyslechla bych si ho.

Já: no vidíš a na čti.
Dala jsem telefon Perrie a ona si to začala číst pomalu ve tváři začala smutnout a pak ji z oka utekla jedna neposedná slza.

Perrie: Lottie promiň jestli jsem byla nepříjemná nebo tak ale já Zayna nikdy nepřestala milovat a snažila jsem se zapomenout ale nejde to a teď vidím, že on za nic nemůže jsem tak blbá.

Já: Perrie ty nejsi blbá pojď sem.
A obejmeme se.

Perrie: děkuji ti Lottie za vše otevřela jsi mi oči, už teď jsi moje nejlepší kamarádka teda, až po Jade.

Já: neděkuj ráda jsem to udělala ale teď prosím vraťte se k sobě, protože oba dva jak vidím se potřebujete a navíc se k sobě nehorázně hodíte.

Perrie: děkuji a pokusím se to nějak urovnat.

Já: hlavní je že budete šťastní.

Perrie: jojo to je nejhlavnějši.

Já: potom jsme si jenom povídali a tak moc jsme si rozuměli a za to jsem ráda. No a po kávě jsem se rozhodla Perrie vzít k nám domů. Došli jsme, až ke dveřím a já je odemkla vztoupili jsme dovnitř a já jsem Perrie odvedla až ke dveří Zayna a odešla jsem k sobě do pokoje.

Perrie

Díky Lottie stojím před pokojem Zayna mám strach ale odhodlám se zaklepat po chvíli se ozve dále a já šáhnu po klice a s rychlým dýcháním pomalu otevírám dveře, když uvidím Zayna jak strašně je zdrceny jdu k němu blíž.
Zayne promiň mi.

Zayn: Perrie ne neomlouvej se ty za nic nemůžeš to já.

Perrie: ne Zayní ty za nic nemůžeš Lottie mi vše řekla a četla jsem to.

Zayn: Perrie mě to tak strašně moc mrzí miluju tě lásko.

Perrie: mě taky Zayní taky tě miluju a ani nevíš jak.

Zayn: Perrie odpustiš mi a staneš se mojí princeznou.

Perrie: Zayní já ti nemám co odpouštět a strašně ráda se stanu tvou princeznou.

Zayn se pomalu přiblíží k moji tváří a spojí naše rty polibek je tak vašniví a dlouhý jakmile nám dojde dech se musíme od sebe odtáhnout. Oba si lehneme a přemýšlíme občas si dáme malou pusu jinak si kroužíme prstem po dlani.

Lottie

Trošku jsem poslouchala ale pak, když jsem slyšela, že jsou spolu jsem celá šťastná šla dolů a byl tam Louis.

Louis: ségra co se tak culíš.

Já: ale no Zayn a Perrie jsou spolu.

Louis: tak ti jsi to fakt dokázala?

Já: no já jen pomohla ale jinak dohromady se dali sami.

Louis: to je super Zayn bude konečně šťastnej teda ne úplně ale to je jedno.

Já: já vím brácha.

A jdu si něco vzít k jídlu, které sním a jdu do pokoje tam si vezmu telefon a rozhodnu se plnit můj slib číslo 2.
Zavolám Niallovi, Harrymu a Liamovi a pozvu je ať zítra přijedou k nám domů, že je potřebuji.....