Proklet čarodějkou

Zbojníci

Melzar se neohroženě zvedl od nedojedené polévky a otevřel dveře. Jakmile tento kus budovy otevřel, tak se na něj s debilním úšklebkem svalil Dean, který se vrátil na mol z hospody. Zloděj protočil oči táhnouc svého kumpána dovnitř, aby mu a jeho matce nezpůsobil ještě větší ostudu, než už ve vesnici mají.
„Kde ses takhle zřídil? Jak tě živ tu nebyla dobrá hospoda, teda ta možná ano, ale pivo stálo za hovno." ušklíbl se když dotáhl Deana ke stolu. Lovec draků se sesunul na židli a s pitomým výrazem odvětil: „Heheh...Támhle na konci...v-ve-vesnice! Hehe!" podepřel si hlavu a vykoukl z okna na vesnici osvětlenou sluncem.
„Koho si zase ojel?" zeptal se jej nezaujatě, protože tohle bylo u něj na denním pořádku. Celkem si i divil, že to vydržel bez ženský takovou dobu. Dean, který si za tu dobu akorát podepřel hlavu jednou rukou, zatímco druhá mu zplihle visela podél těla, na něj zamžoural a něco nesrozumitelného zahučel.

"S kým jsi se vyspal?" zopakoval s povzdechem svojí otázku hnědovlasý a lehce se tvářil jako matka neposlušného dítěte, které na tržnici ukradlo jablka a někdo jej při tom chytil. Opilí muž trhl hlavou, která mu podklouzla a hlava mu s hlasitou ránou narazila na stůl.

"Auu..." zaskučel zmoženě zraněný, narovnal se a rukou si přidržel hlavu, zatímco koukl na svého kamaráda, jakoby si uvědomil teprve až teď Melzarovo přítomnost. "Nevííím," protáhl a promnul si zhmožděné místo. "M-myslím, že to bylo něco od S..." odmlčel se a hlavou mu běhalo tolik slov, která by se dala možná považovat za ženská jména, ale které bylo to pravé? "S...Sophie? Sara? Semetrika...? Co já vím." pokrčil rameny a opětovně si podepřel hlavu na stole. Ovšem netrvalo to ani příliš dlouho, než na stole usnul s hlasitým chrápáním, které ovšem Melzara nijak nerušilo, na rozdíl od jeho matky, která každou chvilku na toho nechtěného přírůstka koukla pohledem, který jasně naznačoval, že kdyby to nebyl známí jejího syna, už by ležel dávno někde ve škarpě, co nejdál od jejího domu, daleký kopec. 

Než ale mohla k něčemu takovému dospět, tak se z venku ozval křik. Za okny se míhali siluety vesničanů, kteří nesli vědra s vodu. Ve vzduchu hučely jako obrovský úl plameny jež zachvátily polovinu vesnice a rychle se šířily po doškových střechách dále. Během chvilky byla vesnice v plamenech. Melzar vyběhl z domu, aby se podíval, proč je tam takoví povyk. Jakmile zahlédne oheň postupující vesnicí, tak se vrhne zpět do domu své matky. Tahajíc Deana za rukáv košile, zatímco zařval na své okolí: „Hoří!" Dean stále ještě připitomělý z požití alkoholu se na něj pouze podíval s nepochopeným výrazem.
„My hrajeme na přihořívá, přihořívá hoří?" zeptal se.
„Hoří vesnice!" vyjekne na něj zpanikařeně zloděj, který sice pár požárů již zažil, ale nikdy ne v blízkosti své matky, které by se rád zbavil. „Musíme pryč!" táhl svého kamaráda přes střed vesnice, co nejdál od všech lidí na které si pamatoval z dětství.
„To jim nepomůžeš hasit?" zeptal se Dean nevinně. Stále se snažil zadržet kocovinu, ale kvůli řevu, který vydávali hořící vesničané, to moc dobře nešlo.
„A jak?!" rozhodil rukama ukazujíc za daleký kopec. „Voda je kilometr daleko!" ustoupil stranou před skupinou lidí s vědry. Melzar se po jeho způsobu přikrčil za sud plný špinavé vody. Z toho místa se rozhodl obhlédnout situaci a vybrat nejlepší směr útěku. Nakonec se rozhodl pro les jenž byl od vesnice opravdu jen kousek. Vyhnul se velikým obloukem své matce s kbelíkem plným vody, která ignorovala to, že její syn chce zase zdrhnout. Za sebou táhnl Deana, který stěží stačil vyprázdnit obsah svého žaludku předtím, než jej zloděj začal táhnout dál k lesu.

„Běž!" zařval Melzar na svého kumpána, který se za ním táhl jako smrad. Ohlédl se za sebe, protože už byl pěkný kus napřed. Zpomalil svůj zběsilý úprk, ohlédl se na vesnici celou v plamenech.