Proklet čarodějkou

Chirurgie na ještěrovi

Dean mezitím bloudil po lese. Míjel stromy a keře, které rostly snad všude. Kráčel po zarostlé stezce, kterou používali nyní pouze zvířata, jež tudy chodila k nedalekému jezeru pít. Dean se rozhlížel všude okolo, a tak si toho velikého jezera nevšiml a držkou napřed do něj spadl. S velikým množstvím nadávek se celý promočený vydrápal na břeh, kde si lehl a oddechoval. Když se dostatečně vydýchal, tak zamířil podél jezera dál. Mezi hustě rostoucími stromy nalezl zarostlý vstup do jeskyně a jelikož byl od přírody dobrodruh, tak se do ní neohroženě vydal. Stěny dlouhé chodby, která se z jeskyně vyklubala, byly ražené již před dlouhou dobou a nyní byly všechny do jedné už mnoho let opuštěny. Touto cestou dorazil až k jeskynnímu jezírku, které se ve tmě táhlo do hlubin zatopené chodby pod ním. Nevěděl, jak je jezero hluboké ani jak je veliké, ale s jistotou věděl, že na jeho hladině něco plave. Byla to už pěkných pár let stará kostra nějakého chudáka, co chtěl tento bohem zapomenutý kus země prozkoumat. Nyní ale ležel přes jedinou kládu voru, který si postavil a jeho tělo, s doběla ohlodanými kostmi, zářilo jako odstrašující maják. Dean se rozhlédl zda na něj nečíhá nějaké nebezpečí, ale když zjistil, že mu nic nehrozí, tak se opřel o chladnou zeď. Něco se k němu ve skrytu stínů přibližovalo. Bylo to něco obrovského, co se brzy na to zjevilo v Deanově zorném poli. Byl to drak! Skoro jako každý obyčejný, jen s výjimkou, že tento měl v oku zaražený meč.

„Ahoj, kamaráde." koukl na něj a na to, jak jeho oko hnisalo. Není zrovna hezký pohled u tak jinak majestátního tvora, který budí v každém respekt k přírodě. Ale tento drak nesnášel pach jediného muže. Jediného zloděje, který se nyní plížil lesem jako vrah s nakradenou kořistí. Ale nyní jen zavrčel, protože muž naproti němu za to nemohl. „Klídek! Já to nebyl!" zvedl ruce v obraném gestu a raději o krok ustoupil. Drak si sedl vedle něj pouze ohrnujíc pysky, aby byly vidět jeho veliké zuby, ostré jako meče.

Tenhle pohled jej lehce rozhodil. Ty bělostné dýky, jež byly zasazeny do čelistí toho tvora, ho znervózňovaly a jeho mozek mu radil, aby se otočil a vzal nohy na ramena. Ale další pohled na ještěra mu v tom zabránil. Meč v oku se při sebemenším pohybu ošklivě zakinklal, jakoby byl na pružince, ale vypadal, že byl uvolněný. Možná, kdyby jen drobet zabral, byl by schopen Melzarovo meč vytáhnout z oka. Kdyby mu toho tvora nebylo tak líto, zřejmě by byl již dávno mimo jeskyni na cestě do vesnice a z vesnice by se vydal rovnou za nosem, co nejdále od ještěra, ale takhle, i když je čas od času lovil, se rozhodl, že drakovi pomůže. Nebo v to aspoň doufal. Stejně jako v to, že neskončí jako svačinkou pro zraněného draka.

„Tak dobře, kamaráde," Začal a opatrně udělal pár kroků vpřed. Ruce měl zdvižené ve výši hrudi, jelikož doufal, že tak zvířeti dojde, že mu ve skutečnosti nechce vůbec ublížit. Drak na něj upíral své zdravé, nezahnisané oko a ležel klidně, i když muž postřehl, jak se mu napnuly svaly, když udělal další krok blíže. „Slibuji, že to nebude bolet. Tedy, možná jo, ale pak to přejde, jen co zmizí ta infekce, jo?" Mluvil dál a pomalu se přiblížil až k hlavě draka. V tu chvíli mu pomalu docházelo, jak je ve skutečnosti malý v porovnání s pouhou hlavou, uvažoval, jak si toho dříve nevšiml. Možná proto, že se právě chystal provést chirurgický zákrok na skoro vyhynulém druhu, který je požírač nejen ovcí, ale dokonce i lidí a to nejen princezen, které jsou stále pannami, jak s oblibou opěvovali trubadúři. Dean moc dobře věděl, že takhle by draci vyhynuli ještě dříve, než se jejich lovení stalo pořádně placenou prací a cena jejich šupin stoupla u felčarů. Rukou opatrně přejel po šupinách na čenichu, ve snaze jej udržet klidného. Zvíře si odfrklo a rozvířilo vzduch po okolí, zatímco z hrdla mu vyšlo výhružné zavrčení, ale dobrodruh se nenechal odradit a říkal si, že to je jako u psa. Pes který štěká, nekouše. Doufal, že se toto vztahuje i na draky, ale i přesto si fandil, že by měl aspoň malou šanci utéct, než by ho zvíře zvládlo celého sežrat. Levou rukou uchopil jílec Melzarovo meče a pokusil se zatáhnout, aby jej vytáhl z oka. To netušil, jak agresivně zvíře zareaguje, i když každá osoba při smyslech by zřejmě věděla, že tohle je jeden z nejblbějších nápadů v historii blbých nápadů.