Proklet čarodějkou

Den jako určený k přepadení

Robin se na něj podíval.
„Teď ještě ten druhej." řekl nevesele. Trápilo ho, že musí řešit takové hloupé věci, když už by dávno mohl někde ležet na krásné mladé ženě. Povzdechl si. „Mám starosti a nehodlám riskovat. Ani kvůli starým známostem." Zloděj na něj koukal s výrazem odkopnutého hadru. Nechtěl ani pomyslet na to, že by ho někdo jako nejstarší a jediný kamarád odkopl.
„Takže, teď jsem pro tebe jen kus hadru?" zeptal se ublíženě. Na to, aby dal najevo víc city, měl svoji hrdost, a tak se na něj koukal s kamenným výrazem.
„Teď si pro mě nepříjemná záležitost. Stejně jako on." mávl rukou na neurčito, ale bylo to mířeno na Deana pobíhajícího někde po lese. Nebyl z toho stejně nadšený jako jeho starý kamarád, ale bylo to nezbytné. Jednou něco takového ustanovil, tak nemůže dělat výjimky.
„Fajn!" Melzar se k němu otočil zády. „Co mu chceš udělat?" plášť kolem něj zavířil jako něco zpola živého. Otřel se mu o kotníky zabláceným koncem zanechávajíc na jeho botách z tmavé kůže stopy bahna. Vůdce zbojníků si povzdechl.
„To je to co nevím..." po většinu času, když někoho takhle našli v jejich části lesa, tak je věšeli pro výstrahu na hranice jejich území. Ale tohle byl jeho kamarád. Nemohl ho nechat jen tak pověsit i když byl zázrak, že stále ještě nevisí za krádeže. Nějaký dobrý zloděj by se jim ale mohl hodit, možná, že nad tím bude muset zauvažovat. Teda až poté, co zasune do nějaké ženy a vypije si jedno nebo dvě piva. Pak se mu bude přemýšlet lépe.
„Takže nám zbývá pár dní života?" zeptal se Robina čímž jej vytrhl ze zadumání. Plenta stanu se odkryla a dovnitř vstoupil nějaký zbojník. Zastavil se před svým velitelem začínajíc podávat hlášení o králi, který projíždí lesem. Robinovi zasvítila očka jako malému dítěti před cukrárnou. Jestli tohle vyjde, tak budou dlouhou dobu za vodou. A pokud proroci, které chytli v lese minulý týden nelhali, tak měla být letošní zima opravdu tuhá. Kolik by jen mohli pořídit jídla za to, co si král sebou veze? Nemuseli by pracně lovit vyhublé zajíce na oka s mrkví, která byla seschlá a plesnivá.
„Na tohle bych ti mohl být prospěšný." zazubil se Melzar, který nikdy neměl příležitost ukrást něco tak vysoce postavené osobě. Většinu věcí stejně bude muset odevzdat Robinovi, ale i za to, co si nechá by se dalo koupit slušný počet věcí.
„Jsi si jist?" zeptal se vůdce zbojníků zloděje, když si šel pro zbraně. Upravil si opasek s mečem a do boty zasunul dlouhý nůž. Jistota je jistota. Vždycky si říkával, když si strkal nůž i do druhé boty. Protože když tohle jednou neudělal, tak po něm šel nájemný vrah. Skoro mu neutekl, ale díky tomu, že lovec lidí byl pečlivý, tak ukradl nůž on jemu a podřízl mu hrdlo. Ale jen díky jeho chybě se mu táhla přes pravé rameno ošklivá jizva.
„No, kdo tady krade a nikdo o tom neví?" zazubil se zloděj. Viděl už mnoho dobrých mužů od jeho řemesla viset, protože byli chamtivý nebo udělali tu chybu, že věřili někomu z jejich. Melzar se nikdy nepřátelil s jinými zloději a to možná byl den důvod, proč takovou dobu přežil a mohl se vypilovat k dokonalosti.
„Jinak pěkná dýka, ale na můj vkus až moc zdobená." řekl s pohledem upřeným na zbraň v jeho prstech. Vybalancoval jí na ukazováčku a přes její čepel se díval na Robina, který zbledl jako mléko. Vůdce zbojníků popadl toulec se šípy a dlouhý luk. Přešel k Melzarovi, vytrhl mu dýku z ruky a vrazil mu do náruče jeho zbraň. Moc dobře věděl, že ve střílení z luku nebyl Melzar nikdy moc dobrý, ale nebyl zase ani špatný. Většina jeho mužů neuměla ani pořádně natáhnout tětivu a on potřeboval někoho, kdo mu bude krýt záda.
„Nezklam mě..." poplácal svého druha po rameni a vydal se ven před stan. 

Svolal svoji skupinu zbojníků a společně s Melzarem se vydali hluboko do lesa. Cesta Průsmykem mlhy byla, jako vždy, zahalená lehkým oparem mlhy. Těsně semknuté skály mezi kterými rostl sem tam nějaký strom se vypínali vysoko nad korunami stromů v dolní části. Bylo to místo jako dělané na loupežné přepadení. Ten, kdo projektoval tuhle cestu byl buď naprostý hlupák nebo loupežník, který si chtěl pouze přivydělat, protože řemeslo architekta poslední dobou moc neneslo. Každý chtěl hned svého architekta po té, co mu postavil něco dokonalého hned oslepit nebo dokonce zabít, a tak si každý dvakrát rozmyslel, zda tohle řemeslo riskovat. Zbojníci seděli na stromech nebo byli poschovávaní v houštích okolo cesty. Nikde nekoukala ani jediná zelená čapka s barevným pírkem, protože kdyby ano, tak ten dotyčný by měsíc kydal latríny hodný kus od tábora. Robin se držel vysoko na stromě nejblíže cesty, aby mohl celé přepadení řídit.