Proklet čarodějkou

Čarodějka

Netrvalo to ani příliš dlouho, než se mu naskytl pohled na prapodivnou scenérii a to nebyl ani potřeba mužík v sukýnce. Malá, světlovlasá dívčina byla přivázána lanem ke kmenu stromu. Hlavu měla přepadlou na levou stranu a vlasy jí spadaly okolo obličeje do nepropustného závoje. Kousek před holčičkou stál kotel, ve kterém byla divná, šedavá tekutina, ze které stoupala pára k noční obloze. Obsah kotle míchala osoba v tmavém oblečení a kápí přetaženou přes hlavu. Možná, že by Melzar měl problém určit, kdo se to rozhodl tady večer udělat pozdní polévku v kotli a pozvat k tomu děvčátko, avšak držení těla zamaskovanou osobu prozradilo I hned. Byla to ta žena, která sem Melzara přivezla. Žena do kotle hodila něco, co z té vzdálenosti Melzarovi připomínalo kuřecí pařát, do tekutiny v kotli, jehož obsah změnil barvu na světle růžovou. Zloděj to vše pozoroval z krytu, který mu poskytovalo křoví a stromy v okolí, ale když žena vytáhla dýku, se kterou se začala šouravým krokem přibližovat k přivázané dívčině, tak se, možná lehce neuváženě, rozhodl dát vědět o své přitomnosti.

"Co to vyvádíš?!" křikl, I když žena nevypadala nijak vyvedena z míry.

Nadále ho ignorovala, jakoby tam místo něj byl jen nějaký starý pařez, šouraje se k malé dívčině. Melzar se neohroženě vydal do kruhu světla s taseným mečem, rozhodnut zachránit dívčinu před jistou smrtí. Přesekl provazy, čekajíc zda se proti němu žena s kápí ožene nožem nebo ne. Dívčina dopadla obličejem do mechu, kde ležela beze známky života, I když musela být ještě živá. Zlodějova protivnice zamumlala pár slov a ze země vylétly kořeny nedalekého stromu. Omotaly se kolem Melzarovi hrudi, rukou I nohou a přitáhly jej ke kmenu stromu, kde ho úplně znehybnily. Nadával a kopal snad do všeho, co se přiblížilo natolik blízko aby se do toho trefil. Bohužel strom jeho marné pokusy o útěk plně ignoroval a nadále spokojeně seděl na mýtince mezi svými kamarády. Žena znova připoutala holku ke stromu začínaje odříkávat složitá slova v jazyce, kterému náš zloděj nerozuměl ani slovo. Vytáhla ze záhybů svého pláště opět malou zahnutou, obřadní dýku. Nechala jí blýsknout se ve svitu měsíce I ohně a popadla dívčinu za světlé vlasy.

"Proč to děláš?!" vykřikl Melzar trhajíc sebou jako ryba na udici. Chtěl se za každou cenu dostat ze spárů stromu dokud dívka ještě žila a s ní žila naděje, že jí zachrání. Byla jen malá naděje, ale kdyby přece jen zhasla, tak by alespoň mohl pomstít její smrt skonáním ženy, jež prolila její krev. Vší silou kopl strom nízko do kmene snažíc se povolit stisk, kterým jej drtil. Žena si všimla jeho marné snahy o nakopávání stromu a přistoupila k němu s výrazem skrytým pod kápí. Mohla se stejně dobře usmívat od ucha k uchu jako se tvářit, že jí nic z toho, co zloděj udělá nezajímá. Nevšímal si jí, ale jen do té doby, kdy při jednom velikém kopanci, strom nezesílil stisk. Až poté si všiml, že kousek od něj stála ona žena a pozorovala jeho počínání. V té době, kdy si to ale uvědomil, už byla zase zpátky u dívčiny, která se probudila z kouzelného spánku. Pomalu nabírala vědomí a ještě pomaleji si uvědomovala, že je ve smrtelném nebezpečí.

"Proč to děláš?" zeptal se znova Melzar, který sotva mohl pohnout prstem na noze. Byl rád, že v sobě našel tolik vzduchu aby byl schopný promluvit. Svým typickým nezaujatým pohledem pozoroval holčičku u stromu jež si jej měřila stejným pohledem plným spánku. Stále nevěděla kde je ani proč. Ale Melzar to věděl až moc dobře. A bylo mu jasné, že je její osud už předem odepsán. Žena se zastavila až u své oběti.

"Pro přežití." ušklíbla se pod kápí. Chytla za vlasy holku, která tentokrát začala pištět. Melzar sebou ani nehnul a žena nemrkla ani okem a jediným seknutím jí podřízla. "Potřebuji orgány a krev." dodala při pohledu na zlodějův blednoucí obličej.

"Proč?" zeptal se snažíc se tvářit, co nejvíce vyděšeně, aby neměla podezření, že nyní ji chce jen brutálně zavraždit za to, co udělala té nevinné dívčině.