"Robine!" křikl na něj Melzar ženoucí se svými dlouhými kroky za ním. "Co máš s mojí matkou? A mluv jen pravdu." zavrčel když jej držel za límec a díval se mu zblízka do očí. U vůdce zbojníků bylo velice lehké poznat, když neříkal tak úplně pravdu a ještě když jej zloděj znal od mládí, tak to pro něj nebyla skoro žádná výzva. "Takže?" zacloumal jím, když se neměl k řeči. Potřeboval to vědět, protože jen na základě jeho výpovědi se mohl rozhodnout jestli jej pouze přizabije nebo rovnou zabije. Čekal další minutu během které jeho matka zmizela mezi stromy a Robin se stále neměl k odpovědi. Zloděj jej chytl pod krkem a opět vyzvedl do úrovně očí. Zkoumal s hlavou nakloněnou lehce na stranu každý pohyb jeho obličeje, který pomalu rudl z nedostatku kyslíku. "Tak mi k tomu něco řekneš nebo..." schválně nechal zbytek věty odeznít do prázdna. Sledoval pouze jeho oči, které se na něj prosebně upíraly. Chtěl aby se nad ním slitoval, ale něco takového neměl zloděj v úmyslu, alespoň do té doby než mu odpoví. Robin otevřel ústa ze kterých vyšel jen přiškrcený sten začínajíc mlátit pěstmi do Melzarovi ruku jež jej držela ve vzduchu. Zloděj povolil stisk a zbojník spadl na zem, kde okamžitě začal lapat po dechu. Ale jakmile byl alespoň trochu schopen odpovědět, tak hned horlivě sypal jako z rukávu.
"Já- já nejsem otcem tvého bratra!" vydechl plazíc se, co nejdál od člověka, kterého měl za svého přítele z dětství. Nyní už mu tak úplně nevěřil, když na vlastní kůži poznal, že Melzar by jej klidně zabil jen aby získal odpověď na své otázky. Někde daleko v jeho mysli se uhnízdil strach, který měl v úmyslu se probudit pokaždé když bude nablízku tento muž.
"A kdo teda?" zeptal se velice klidně na někoho čí matka byla běhna a on za ní musel prát její špinavé prádlo. Jeho nic neříkající pohled se stočil k Veverákovi, který skákal z větve na větev snažíc se alespoň částečně obnovit zásob jež zloděj zničil.
"Nevím!" odvětil Robin uhýbajíc před tím pohledem, který se na něj opět upřel. Nechtěl ani pomyslet na to, co by se mohlo honit v hlavě jeho kamaráda. Nechtěl to vědět, ale moc dobře někde v potají přemýšlel nad tím kolikrát už jej Melzar ve svých představách zabil na místě. Byl neskutečně rád, že stále ještě netasil meč u svého boku, protože byli muži, kteří tasili při menších problémech. Ale jak už měl tu čest zjistit, tak Melzar byl jiný než většina mužů. Nebylo to jen tím, že byl zlodějem nebo synem děvky, největší podíl na tom nesla jeho abstinence s pitím alkoholu a vyhýbání se nějakému vztahu jako čert kříže. Většina zlodějů nakradený majetek propíjela v krčmách nebo promrdala v nevěstincích, ale Melzar nedělal ani jedno z toho, I když si to mohl dovolit. Ne, on přemýšlel zcela prakticky. Většinu ukradených cenností měl ukryto na bezpečných místech na horší časy a to málo, co byl schopen utratit za jídlo, pití nebo věci běžné potřeby měl uložené v několika bankách po celém království.
"Takže," ušklíbl se až jeho hnědé oči zajiskřily jako právě vyšlé hvězdy. "Co máš teď s mojí matkou?"
Robin se zmučeně rozhlédl okolo. Dal by cokoliv, aby se dostal z tohohle proklatého místa. Možná by se šel I dobrovolně udat, kdyby mu někdo řekl, že ho to zachrání od tohohle výslechu, ale pak mu došlo, že na to se měl přeci jen trochu rád a pro vězení by jej byla škoda, tak se jak využít svojí starou, osvědčenou taktiku -Uvalení viny na někoho jiného.
"Radši se zeptej," Chvilkově se zarazil a jeho oči kmitali po okolí, ve snaze najít nějakého nebožáka, který by to vše schytal na svojí hlavu. "toho potkana!" Hlavou kývl ke stromu, kde seděl veverák, jenž se ládoval oříškem. Zřejmě se rozhodl, že sbírání zásob bude muset počkat, jelikož tohle jeho zvědavá ouška musela prostě slyšel a nemohl si nechat ujít to, co se stane, když je jinak v jeho lese taková nuda. Teď měl šanci vidět vraždu na vlastní oči a pak by to mohl vpálit do obličeje té vytahovačné, nafoukané, měšťácké veverce, co hrdě pozoruje každou popravu, co se stane a pak se hrdě vychloubat před ostatními. Tuhle možnost si přeci veverák nemohl nechat ujít!
ČTEŠ
Proklet čarodějkou
Adventure„Kde to jsme?" vydechl zloděj překvapeně. V jeho dávno zapomenutých zákoutí vzpomínek ale tohle místo již několikrát viděl, ale nevzpomínal si kdy ani proč. Podíval se směrem k věži, která stála na útesu jako maják, který měl označovat směr. „To...
