Po nějaké době doopravdy mohl zvolnit tempo, I když zvíře stále z jeho nového jezdce nebylo nadšené. Všelijak se snažilo to dát zloději jasně najevo, ale Melzar jej úspěšně ignoroval snad všemi částmi těla. Ale jen do té doby než se kolem něj prohnal jezdec v černém plášti a kapuci zakrývající obličej. Neměl ani tušení, co by tato osoba mohla být zač, ale bylo mu jasné, že kdyby se jí nějak znelíbil, tak si zadělával na pořádné problémy. To vše mu došlo jen z pohledu na meč, který této osobě vykukoval za pravým ramenem a nutno uznat, že to byl meč veliký jako kráva.
Tady si někdo asi něco kompenzuje, pomyslel si zloděj jako vždy bez výrazu. Melzar se snažil koně uklidnit, aby na sebe neupoutal nechtěnou pozornost. Byl přece zloděj, a podle toho, co viděl po krčmách a na šibenicích, tak I obstojný, a proto věděl, že na sebe nesmí poutat pozornost. Kdyby jen viděl jezdci do obličeje, tak by se mohl rozhodnout, zda bude riskovat a prostě jej obere, a nebo se mu vyhne obrovským obloukem. Zatímco přemýšlel nad touto problématikou, tak kolem něj jezdec projel a nedával nejmenší mrd o tom, že by byl na cestě ještě někdo kromě něj. Zloděj si se zájmem prohlížel jeho meč a vůbec nedával pozor na cestu, která zatáčela kolem jednoho z mnoha statků v okolí. Navedl koně přímo do jediného stromu široko daleko. Melzar samozřejmě začal velice vybraně nadávat snad na všechny koně na celém světě a mnohokrát naznačoval, že tento kůň by se hodil leda tak do salámu nebo guláše. Jenže kůň se vzepjal na zadní, shodil ho na zem a s řehtáním na všechny strany zdrhl.
"TAK SI BĚŽ! BĚŽ A CHCÍPNI!" zařval za vířícím prachem cest zloděj hrozící pěstí koni, který již byl na půl cesty zpátky do hlavního města. Jezdec se o kus dál zastavil a otočil se Melzarovým směrem. Kdyby neměl na hlavě kápi, tak zloděj mohl spatřit zlomyslný úšklebek, který nyní vévodil jeho tváři. A usmál se ještě více, když zloděj kopl do stromu a vydal se dál pěšky.
"Chceš svézt?" zeptal se jej ženský hlas, který se vůbec nehodil k celému zjevu. Zloděj si přeměřil zamaskovanou ženu pohledem. Nakonec usoudil, že by mu stejně asi neublížila a váhavě přikývl. "Naskoč." mávla rukou za sebe. Nenechal se dlouho pobízet a okamžitě naskočil do sedla za ní. Po chvilkovém zaváhání jí položil ruce kolem pasu a mohli vyrazit na cestu.
"Díky." řekl stroze Melzar, který se cítil lehce rozpačitě, že se musel tak pevně držet cizí ženy, zatímco kůň se opětovně dal do pohybu. Jeho doprovod akorát mlčky kývl hlavou, zatímco zvíře poslušně cválalo cestičkou okolo polí. Oba dva jezdci jeli v naprostém tichu a jediné, co bylo slyšet byl rytmický klapot kopyt. V tomhle mrtvolném tichu, kdy Melzar přemýšlel nad nesmrtelností chrousta, se jim v zorném poli vynořila malá vesnice. Na začátku vesničky jezdkyně zastavila koně a otočila se na zloděje, který nepřítomně koukal přes její rameno.
"Dál vás nevezmu." řekla jako definitivu. "Nějakou chvíli se tady zdržím." Seskočila z koně, kterého uvázala k jednomu z trámů a lehce se protáhla, I když její držení těla se opětovně vrátilo ke shrbenému, jakoby její páteř byla ohnuta do prapodivného oblouku.
"Tak děkuji." Řekl Melzar, který seskočil z hřbetu a změřil si jeho doprovod pohledem. Kápě stále zakrývala velkou část obličeje a zbytek těla moc neodhaloval. Ona pouze pokývla hlavou, než vešla do jednoho z domků, ze kterého se linula prapodivná vůně koření, bylinek a dalších, hlavu motajících vůní. Zloděj, který neměl ani stříbrňák, se rozhodl, že dnes přespí někde u cesty, tudíž zbytek denního světla vynaložil na cestu z vesnice a hledání nejpohodlnějšího místečka na spaní. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že sebou mrskl na první volné místo, kde nebylo bláto a nezahlédl tam brouky, a přikryl se svým pláštěm. Chvíli pozoroval šedivé nebe, které tmavlo a pomalu se na něm objevovaly první hvězdy, než se rozhodl zavřít oči a usnout.
Možná by tak vydržel celou noc, kdyby ho z jeho dřímoty nevytáhly vzdálené hlasy, křičící něčí jméno. Převalil se na druhý bok zvedaje lehce hlavu, aby se mohl podívat směrem, kde tušil, že by mohla být vesnice. Jak se křik stupňoval, tak mu to nedalo a on se zvedl ze svého pohodlného místečka u cesty a vydal se podívat, co zapříčinilo takový rozruch v tuhle nelidskou dobu. Většina obyvatel vesnice byla vzhůru a volali jméno nějaké holky, která se musela ztratit. Melzar se zastavil ve stínu jednoho ze stavení a nezaujatě pozoroval pobíhající vesničany, kteří byli čím dál tím více hysteričtí. On osobně měl různé teorie, co se té holky týkalo. Jedna z nich byl seník a nějaký muž, co si chtěl užít a další byl prostě útěk. Nebylo zas až tak neobvyklé, že mladí lidé utíkali od svých rodin, aby našli ve světě více štěstí než na rodné hroudě. Ale jelikož si řekl, že by se mohl trochu pobavit, tak vylezl ze stínu a zeptal se první osoby, která kolem něj proběhla.
"Co se tu děje?" zeptal se nějaké stařeny, aby nevypadalo tak hloupě, že je celou dobu pozoroval. Kdyby se dozvěděl něco více mohl by se vydat tu holku hledat. Beztak by už dnešní noc neusnul. Od západu se hnal liják, který by vůbec nebyl dobrý kdyby stále ležel u cesty.
"Jedné rodině sedláků se ztratila dcera. Nikdo neví, kde je." zaskřehotala stařena dál pozorujíc lidi volající sedlákovu dceru. Během té chvíle prohledali snad už každý kout vesnice, ale dívenku nemohli nikde najít. Nebyla dokonce ani na seníku nebo nikde podobně.
"Jak vypadá?" pokračoval v otázkách zloděj. Dost zásadní otázka, když chce někoho hledat. Už dávno mu bylo jasné, že ve vesnici tu holku nenajdou, protože jestli by někam šla, tak rozhodně pryč z vesnice. A pokud jí někdo unesl, tak jí určitě nebude skrývat ve vesnici jejíž obyvatelé se jí určitě rozhodnou hledat. Stařenka si přeměřila Melzara pohledem, který se mu ani trochu nelíbil.
"Je jí devět, malá světlovlasá holčina." odvětila po chvíli. Melzar na nic jiného nečekal a vyběhl do polí v okolí vesnice. Jestli byla nějaká šance, jak tu holku najít, tak určitě nebyla ve vesnici. Oběhl celou vesničku třikrát ale nenašel nic kromě hovna na jedné straně cesty do vísky. Odevzdaně si sedl na okraj pole se pšenicí a zabořil hlavu do dlaní. Neměl ani tušení, kde hledat teď. Prohledal snad všechno v okolí a nikde nic jiného nebylo. Zničeho nic po nedaleké cestičce do lesíka protančil jednonohý muž v sukýnce.
Na pár vteřin pohlédl na zloděje nevěřícně si mnoucího oči a lehce se ušklíbl. Pokývl k cestičce do lesa, jakoby říkal, pojď tudy, ty neschopnej kreténe. Melzar se pomalu zvedl a vydal se na radu toho mužíka cestičkou do lesa. Před sebou nacházel stále další a další stopy dospělé osoby a malé dětské, které jej vedly stále hlouběji do lesa. Pod korunami stromů, ale nemohl svítit měsíc a on se musel uchýlit k dalšímu, bezmyšlenkovitému pobíhání po lese. Neměl ani tušení, kde a jakým směrem je vesnice, ale teď musel najít tu malou holku a vysvobodit jí z pařátů toho dospělého člověka. Musel jí zachránit, protože mu jako jediné v jeho dosavadním životě přišlo správné. Vytasil meč a pomalu postupoval k záři ohně, který zahlédl mezi mladými smrčky. Už byl u svého cíle a před ním byla už jen záchrana malé holky.
'Hlavně to teď nepodělat, jako vždycky všechno', říkal si v duchu zatímco postupoval svažujícím se terénem.
ČTEŠ
Proklet čarodějkou
Adventure„Kde to jsme?" vydechl zloděj překvapeně. V jeho dávno zapomenutých zákoutí vzpomínek ale tohle místo již několikrát viděl, ale nevzpomínal si kdy ani proč. Podíval se směrem k věži, která stála na útesu jako maják, který měl označovat směr. „To...
