Proklet čarodějkou

Lov

"Tak co kdybychom aspoň zašli do hospody na pivo?" zeptal se s širokým úsměvem, doufajíc, že Melzarovo tělo má stále oproti alkoholu tak malou obranu, jako před pár měsíci.
"Deane, vážně si myslíš, že když mě opiješ, tak ti to řeknu?" odpověděl otázkou a ještě než jeho druh stačil odpovědět, tak pokračoval. "Pokud tě to tak zajímá, tak kvůli rodině." Dean párkrát zamrkal, než zvládl zpracovat veškerá data.
"Takže tys ohnul děvku, ta otěhotněla a oni tě s ní hnali do chomoutu?" pokračoval ve vyzvídání a Melzy s povzdechem zavrtěl hlavou.
"Moje matka byla běhna, ty bys snad neutekl?" zeptal se zmučeně a doufal, že výslech má již za sebou.
"Matku mi zabili vojáci a otec byl pijan, dříve či později bych stejně byl sám, tak proč bych tam měl hnít, když už dávno můžu být na cestách." pokrčil rameny. "Takže ty teda ženu nemáš? V tom případě nevím, proč jsi v tomhle ohledě takovej světák..."
"Deane... Ty máš občas dlouhé vedení." povzdechl si opětovně hnědovlasej a radši se rozhodl projít, nelíbilo se mu, že tady jen tak postávali. Uvnitř stále mohla být ta šílená bordel-mamá, které by teď možná neutekli. 

„Občas." mávl rukou jeho druh, ale vzápětí vrazil do stěny baráku, kolem kterého procházeli, a sesunul se k zemi. Melzar se zastavil vedle něj a s úšklebkem na tváři dodal: „Pořád." podal Deanovi ruku, aby se mohl zvednout ze země. Když se vyhoupl na nohy, tak se ohradil.
„Tak zlé to se mnou není..." Melzar pouze protočil oči a vyrazil po ulici dále. Měl sice rád města, protože zde mohl nepovšimnut krást, jak se mu zachtělo, ale stýskalo se mu po korunách stromů nad hlavou a mechu pod nohama.
„Jednou jsem slítl ze skály, to bylo něco." ozval se za ním Dean, který jej během chvilky dohnal. Zloděj mu věnoval krátký pohled.
„Ani bych se nedivil." ušklíbl se, protože tohle k jeho kamarádovi patřilo. Rozhlédl se kolem. Spatřil před nimi bránu, jež vedla ven z města. Jen pár metrů od vyježděné cesty rostly vysoké stromy lesa, které poskytovaly příjemný chládek. Melzar okamžitě zamířil ven.
„No přes dva měsíce jsem se ani nehnul..." ušklíbl se za jeho zády Dean, který jej ochotně následoval. Vyrazili po cestě, po které každou chvíli projeli povozy plné zboží na trh, který se konal v Riftenu.

"Jestli máme v plánu nějakou delší cestu, nebylo by lepší si vzít koně?" navrhl Melzarovi s pohledem upřený na stáje... Tedy lépe řečeno na dceru majitele. Děvče malého vzrůstu s blonďatými vlasy spletenými v copu. Upřímně měl pocit, že jí už někde viděl, ovšem své paměti se jaksi neodvažoval věřit.
"Mně jeto jedno, já klidně půjdu pěšky. Navíc z čeho bys toho koně chtěl zaplatit?" Dean se chvilkově zastavil, zatímco vyšší z dua šel dále.
"Pravda... Spíše bychom měli sehnat zásoby, protože koně by se mi dvakrát jíst nechtělo." zamumlal při pohledu na to čtyřnohé, majestátní zvíře, které momentálně přežvykovalo seno a jídlo, které pozřelo okamžitě vycházelo zadním otvorem ven. Majestátní zvířata, není-li pravda?
"Mohli bychom něco ulovit." navrhl zloděj a lehce zapřemýšlel, co tady vlastně může pobíhat za zvířata kromě krys.
"A čím bys to, prosím tebe, chtěl ulovit? Tímhle?" vytáhl svůj meč, jehož ostří se mírně zalesklo a zkušebně s ním mávl svému společníkovi před obličejem. "Ten je dobrej akorát na lidi a draky... A poslední dobou ani na to ne." odfrkl si. Melzarse ušklíbl.
„Nastražíme past." řekl jakoby takovou věc uskutečňoval každý lichý den a vyrazil mezi stromy, kde přece jen byla větší šance, že nějaké zvíře potká. Dean jež kráčel za ním se, akorát ušklíbl, říkajíc, že tohle by chtěl vidět.
Když dorazili mezi první stromy, tak se zloděj ujal kradení větví stromům. Nakradené větve skládal na hromadu, z které chtěl později něco vytvořit. Dean vylezl na nejbližší strom, kde si sedl a pozoroval, co Melzar vyvádí. Ten mezitím uloupené větve stočil do ok, které začal rozmisťovat v okolí jako nástrahy. Poté, co byl s prací hotov se hrdě dostavil opět pod strom, kde zanechal svého kamaráda. Oznámil mu, že pasti jsou rozmístěné s takovou radostí, jakoby čekal, že se mu na to chytne nejméně deset jelenů, kteří se jednou za čas procházeli po paloucích. Dean seskočil ze stromu. Zastavil se po boku zloděje a rozhlédl se po prázdném lese s výrazem, který napovídal, že tomu nevěří ani, co by se za nehet vešlo.