Cesta Prince

Část 8

Cesta Prince, část 8

Severus Snape mlčky hleděl na spícího tmavovlasého chlapce. I když ještě před hodinou jeho srdce bilo tak rychle jako nikdy předtím, teď byl klidný a vyrovnaný.

V ruce svíral hůlku. Zvedl ji před sebe a letmo se dotkl druhou rukou hladkého, tmavého dřeva. V tu chvíli mu byla nejlepším přítelem. Byl si jistý, že s ní dokáže všechno obrátit do původního stavu, který byl daleko jednodušší a nepopiratelně bezpečnější než ten současný. Lehce si odfrkl a nechal zmizet ze rtů letmý úsměv. Nemohl říct, že se mu nedostalo toho, po čem toužil, ale také nemohl říct, že by teď byl šťastný. Přebíral vzpomínky na nedávnou... poněkud nečekaně strávenou hodinu, připraven opět se vzdát toho kousku života, ze kterého nesálal chlad. Zastřené oči se pomalu vracely do reality.

Pevně stiskl rty a namířil hůlkou na chlapcovu hlavu. Naposledy zavřel oči, připraven pronést kouzlo zapomnění a vrátit zpět vše, čím ohrozil bezpečí člověka, kterého se snažil chránit téměř celý život.

Když se chystal kouzlo vyslovit, ucítil palčivou bolest na levém předloktí. Vytržen ze soustředění sebou škubl a znechuceně se podíval na svou paži. Obličej mu ztvrdl a oči potemněly, když svěsil hůlku a vykročil rychlým krokem ven z učebny.

Nejdříve za Brumbálem.

Potom za Pánem zla.

***

Harry polekaně otevřel oči. Právě se probudil ze snu, ve kterém se kdosi nepříjemně řezavě smál, a před kým nemohl utéct. Pak se před ním vynořil Protiva v obleku vodníka a Harry zjistil, že je to jeho smích, který mu tak rve uši... Probudil se tehdy, když po něm Protiva hodil kýbl studené vody se spoustou žlutých, růžově puntíkovaných pulců.

Naštvaně se posadil a obličej mu okamžitě zalila červeň. Čím to, že něco jeho mysl málem vyloučí z paměti a něco mu vyskočí tak nechutně rychle? Nechtěl, byť jen jediným náznakem, v žádném případě přemýšlet nad včerejší... jak to má sakra nazvat?! Vstal z postele a natáhl se pro košili pohozenou na podlaze. Když hledal správné rukávy, všiml si malého lístečku přilepeného na zádech. Udiveně ho z košile sundal a dal se do čtení drobného písma.

„Nedávno jsme si s tebou popovídali, že? Tak nám hlavně nezapomeň říct, jaký byl náš nejnovější matoucí plyn na bázi matoucího kouzla! Je sice trochu slabší, ale neměl bys být po něm schopen normálně uvažovat, a jako bonus by se ti mělo zdát něco hodně trapného. A mimochodem – je to první verze prototypu a ty jsi ji jako první vyzkoušel! Gratulujeme!!

W&W."

Harry strnul. Pak, dýchaje pomalu a zhluboka, propaloval papír pohledem. Ruku, ve které jej držel, pomaličku začal svírat v pěst a papírek drtil uvnitř dlaně. Nakonec druhou rukou prudce odtrhával cáry papíru ve snaze systematicky zničit, zlikvidovat a totálně vymazat důvod jeho včerejšího počínání. Trochu se vzpamatoval, až když mu zbytek papíru začal v rukách doutnat, a upustil ho na zem.

Po minutě zírání na zčernalé lístečky na ně ještě pořádně dupl.

Okamžitě začal sbírat svoje věci. Žádný lektvar nikde neviděl a jelikož tu ležel už šest dní, usoudil, že nikomu nebude vadit, když se prostě zvedne a vypadne odsud pryč.

Usilovně se snažil zbavit dojmu, že má jednu (nejmenovanou) část těla bolavější víc než obvykle.

Když vystřelil na chodbu a hnal se do Nebelvírské věže, vůbec nebyl schopen vnímat dění kolem něj – totiž studenty, kteří se různě trousili do Velké síně na snídani. Venku už bylo docela světlo, což znamenalo, že je minimálně devět hodin ráno. Nakrčil nos. Zrovna když kontroloval, jestli si tu košili na sobě vůbec zapnul, někdo do něj vrazil.