Cesta Prince

Část 6

Cesta Prince, část 6

Fred v Nebelvírské společenské místnosti zalapal po dechu.

„Co tím chceš říct, že jedna chybí?" Místo odpovědi mu bratr ukázal díru ve spodní části krabice.

„No nazdar," poznamenal Fred. „Mohla vypadnout kdekoliv."

„A neslyšeli bychom ji, protože jsou baňky kouzelně odhlučněné," přitakal George. „No... ještě že nevypadají tak podezřele. Kdybych to našel, myslel bych si, že držím v ruce jen divnou prázdnou skleněnou kouli."

„Hm," pronesl zamyšleně Fred. „Jenom doufám, že se neaktivoval spínač."

„Vyloučený to není. Navíc, cestou jsme potkali pár lidí, kteří by na ni mohli narazit." George si unaveně prohrábl vlasy. „Kdyby spadla přímo na spínač, praskla by. Takže budeme doufat, že plyn zůstal na svém místě. " Fred pokrčil rameny a povzdychl si.

„I kdyby baňka praskla... co by se tady ve škole mohlo stát?" George se zamračil.

„Doufejme, že nic moc vážného. I tak se po ní ale musíme zítra podívat."

***

Harry nechápavě civěl na svého učitele lektvarů. Přešlapoval na jedné noze tam a zpátky, jak se jeho mysl nemohla rozhodnout, zda se má otočit a jít zpátky do postele, nebo se pokusit o zastavení krvácení z profesorovy ruky. Co to má znamenat? Je to snad nějaký žert? Aniž by si to uvědomoval, pomaličku couval zpátky do kabinetu. Odmítal přijmout fakt, že by našel Snapea, toho Snapea v takovéhle situaci, ale možnost, že by tu pobíhal někdo s mnoholičným lektvarem v žaludku mu také nepřipadala dvakrát pravděpodobná. Protřel si rukama oči aby se ujistil, že to není jen iluze a už už se chystal jít pryč. Když ale koutkem oka zahlédl, jak se Snape prstem levé ruky nepřítomně dotkl krvácející rány a bolestivě sykl, poněkud zmateně se začal po kabinetu rozhlížet ve snaze najít nějaký látkový kapesník.

Jako první mu padl pohled na malý, bílý bavlněný ubrus na poličce se svícemi. Nic jiného už nehledal, ubrus popadl a nejistým krokem se vrátil do učebny.

Pomalu došel až ke Snapeovi a opatrně si vedle něj klekl. Nedůvěřivě si ho změřil pohledem, ale nakonec vzal jeho pořezanou dlaň a přitiskl k ní látku, která se okamžitě začala zbarvovat do červena.

Trvalo ještě pár chvil, než sebral odvahu k tomu, aby něco řekl.

„Pane profesore... co se stalo?" Nebyla to zrovna nejchytřejší otázka, a tak Harry jako obvykle čekal místo odpovědi nějakou uštěpačnou poznámku. Rozhodně by ho nenapadlo, že se k němu Snape otočí, věnuje mu upřený pohled - a bude mlčet.

Harryho to zaskočilo. Neuměl určit, co v tom pohledu vidí, ale nedokázal se na něj dívat déle než pár vteřin. Něco ve Snapeově výrazu bylo tak nepatřičné, tak nezvyklé, že nervózně uhnul očima a přitlačil ubrus víc ráně.

„Víte, pane profesore, měl byste s tím zraněním něco –"

„Vážně máš její oči, Harry."

Harry ztuhl. Teď už bez hnutí hleděl do černých očí a snažil se z nich cokoliv vyčíst. Nakonec Snape vzal Harrymu ubrus z ruky, obrátil látku na čistší stranu a znovu si ho k dlani přitiskl. Pak se zhluboka nadechl.

„Myslím, že bych tě měl požádat, abys mi odpustil. Obávám se ale, že neexistuje situace, ve které bys to udělal."

Harry vstal, šokovaně hleděl na učitelovu zhroucenou postavu a začal se od něj obezřetně vzdalovat.