Cesta Prince

Část 18: Nový začátek 4

4.

Harry následující týdny nemohl dospat. Celé ministerstvo bylo na nohou z Malfoyova objevení (Ron pokaždé vztekle prskal, že z toho Draco vyvázl pěkně lacino – na dobu neurčitou na něj sám Kingsley Pastorek nasadil kouzlo podobné hlídáčku), ale to bylo Harrymu upřímně jedno. S ještě větším zapálením se pustil do lovu posledních unikajících Smrtijedů a doufal, že jakmile takhle práce skončí, bude si moci vzít volno, aby mohl nerušeně pátrat po Snapeovi. Přeci jen – s Ronem v zádech nemohl pátrat po informacích nijak zarputile, aby u něj nevzbudil podezření, že je něco v nepořádku.

A nakonec se dočkal; pár dnů před jeho narozeninami stál s Ronem a dalšími bystrozory ve slavnostním sále budovy ministerstva kouzel. Bystrozorský úbor nahradil společenský plášť a jindy špinavé, zabahněné boty se leskly čistotou. Kolem nich cvakaly fotoaparáty Denního Větce a z přihlížejícího davu se ozývalo vzrušené mumlání.

Kinglsey Pastorek stál na malém pódiu a široce se usmíval. Shlížel na své přátele a ve všeobjímajícím gestu rozpřáhl ruce.

„Jako ministr kouzel jsem ve funkci něco málo přes rok, a přestože jsem ji přijal ve chvílích relativního konce temných časů, neměl jsem mnoho času na oslavy. Bylo třeba mnohé osvětlit, vypátrat a uvést na pravou míru; bylo nutné potrestat vrahy a zloděje a – především, bylo nutné zavést do kouzelnického i mudlovského světa znovu pořádek a víru v dobré úmysly ministerstva. Dnes – konečně dnes – mohu říct, že se nám to povedlo. A není to má zásluha, kdepak. Zásluhy přičítejte zde stojícím bystrozorům!" řekl, šibalsky na Harryho mrknul, a v zápětí začal jmenovat jeho kolegy a přiznávat jim zásluhy a vykonanou práci.

Harry sotva poslouchal. Cítil se příliš nesvůj, když zaujímal čestné místo v Ronem v první řadě; měl pocit, že ho společenský hábit škrtí a cvakající fotoaparáty ho iritovaly. Samozřejmě tolik nefotili Kingsleyho nebo celé shromáždění, ale jeho. Koutkem oka zachytil Hermionu stojící v davu kolem nich, která se na něho chápavě pousmála. Ron naproti tomu si pozornost zřejmě užíval, to mu ovšem ani v nejmenším nezazlíval – rodiny bystrozorů stály hrdě po Pastorkově levici a Harry sotva kdy viděl paní Weaselyovou či pana Weasleyho šťastnější. I Ronovi bratři a sestra se šťastně culili, ačkoliv Ginny, jak Harrymu neušlo, mnohem častěji pokukovala i po něm. Trochu si povzdechl. Tohle bude muset brzy vyřešit. Vrátil se očima k Pastorkovi, který se zrovna dostal k Ronovu jménu.

„...Ronald Weasley, který spolupracoval na dopadení osmadvaceti Smrtijedů nejen v Británii, ale i dalších zemích, a nakonec – samozřejmě – Harry Potter, člověk, bez kterého by se celá tato očišťovací akce nemohla vůbec uskutečnit, a kterému nestačil prostý fakt, že zbavil kouzelnické společenství mocného nepřítele – další rok tvrdě pracoval na dopadení posledního zbytku jeho přívrženců. A za to jemu, i všem jmenovaným, náleží dík celého kouzelnického světa. Nechť slavnost započne!"

Kingsley poodstoupil a nechal sál vybuchnout v ohlušující jásot. Nyní fotografové honem schovávali své přístroje, aby jim je v nastalém veselí někdo omylem nevyšťouchl z ruky a nerozšlapal. Harry přijímal gratulace od lidí kolem sebe a spoustu objímání od Weasleyových a Hermiony; brzy na to se začala sálem linout hudba, na stolech vyrovnaných podél stěn se objevila opravdová hostina a lidé začali tančit, nebo jen tak postávali v hloučku na kraji vzniklého parketu a radostně se o něčem bavili.

Harry pozoroval, jak se plní parket, na kterém začal tančit pan a paní Weasleyovi, Kingsley Pastorek s Minervou McGonagallovou, která přijala pozvání z Bradavic, kde nyní zůstávala i přes léto jako ředitelka, Ron s Hermionou a další a další páry. Jemu se nikterak tančit nechtělo a nakonec situaci vyřešil tak, že se posadil k jednomu ze stolů, natáhl se pro sirupový košíček a pustil se do hovoru s Georgem, který si k němu po chvíli přisedl.