Cesta Prince

Část 13

Cesta Prince, část 13

„Takže si rozumíme, Pottere?"

„C-co, prosím?" Harry seděl v hlubokém křesle a nechápavě se rozhlížel po okolí. Snapeův kabinet byl jako vždy temný a ponurý; nechápal ovšem, jak se tam dostal.

„Přestaňte vyhledávat střety s panem Malfoyem. Nevím, co si myslíte, ale poprvé vás kletba rozsekala lépe než sekáček na maso, a nyní jste měl málem hlavu jako rozlousknutý burák. Co to bude příště?! V kouzelnických soubojích jste očividně neschopný, tak je laskavě – přestaňte - vyhledávat!"

„Cože? Ale já vůbec – já ne –"

„Jistě, Pottere, vy nikdy nic. Vy jste jen upadl ze schodů. To bych u toho ovšem nemohl být a nesměl bych vidět vaši roztržku s panem Malfoyem." Harry udiveně nakrčil obočí a snažil se rozvzpomenou na cokoli z toho, co mu tu profesor lektvarů vykládal. Místo vzpomínek se však dostavila nepříjemná bolest hlavy. Cítil však, že při každém zaslechnutí jména zmijozelského rivala se mu mimoděk zatínají pěsti.

„Omlouvám se, pane," zamumlal, a přál si zmizet z kabinetu a poskládat si myšlenky; cítil se poněkud přejetě. Snape si odfrkl.

„Příště vás dopravím k madame Pomfreyové - a klidně mrtvého. Tak si to přeberte. Běžte a dejte se do pořádku."

Harry se beze slova zvedl. Málem zavrávoral, ale pohotově to zakryl opřením se o křeslo, jako by se jen zapíral při vstávání. Když už ho ovíval o mnoho příjemnější vzduch z chodby ve dveřích kabinetu, ozval se Snape ještě jednou.

„Co jste vlastně dělal v sedmém patře?" Harry se zmateně ve dveřích otočil.

„Myslím, že jsem chtěl jít... chtěl jsem jít do – jedné komnaty," zarazil se.

„A důvod?"

„Nemohu si vzpomenout."

„Chm," odfoukl posměšně Snape. „Doufám, že alespoň panu řediteli jste nějak prospěšný," řekl a rukou odeslal Harryho pryč.

Harry byl totálně zmatený. Nohy se mu rozešly samy od sebe, ale vůbec nevěděl, kam by teď měl jít. Cítil se, jako by zapomněl něco hrozně důležitého – ty informace ukryté někde v hlavě bolestivě bušily do jeho lebky – ale nedokázal přijít na to, co přesně mu chybí. Rovnal si v hlavě, co všechno dělal nebo chtěl dělat v posledních dnech – sledovat Malfoye, přemýšlet nad možnými viteály, přečíst si pár dalších stránek v Princově učebnici lektvarů... Na mysl mu přišla také Weasleyovic dvojčata, nevěděl ale proč. Nevaroval ho Ron zase před nějakou jejich novou libůstkou? Jestli se dostal do křížku se Snapem kvůli nim – !

„Au!"

„Neville!"

„Jé, ahoj Harry! Co tu děláš?" Nebelvírský spolužák pomáhal Harrymu postavit se na nohy poté, co do něj v plném sprintu vrazil. Harryho napadlo, jestli do něj nevráží nějak moc často.

„Chodím. Je to lepší než padání. Co ty děláš zrovna ve sklepení?" Neville se zamračil.

„Ve sklepení? Harry, vždyť jsi dvě chodby od Velké síně! Právě tam běžím, probíhaly tam zkoušky z přemisťování a někdo vypustil lechtací plyn! Už se tam prý drží hodinu, učitelé s tím nemůžou nic dělat. Každej, do tam přijde okamžitě dostane chechtavku!"

„Cože, chcechtavku?"

„No jasně, už je z toho regulérní nemoc. Navíc se po obrazech šíří zpráva, že je tam McGonaggalová, to musím vidět! Auu – Ginny!"