On & já [Jmenuju Se Martin]

~4~

Dny plynuly celkem rychle. V úterý mi bylo strašně zle od žaludku, pořád jsem zvracela. Nevěděla jsem proč. Jídlem to nebylo, protože jsem skoro vůbec nejedla a zvracela jsem jen žaludeční šťávy. Odporné. Na další den jsem zajela do lékárny, kde jsem si zkusila koupit těhotenský test. Přece jen, s Martinem jsme to dělali bez ochrany a chceme si zařídit rodinu. Stále zvracím a jsem unavená a takové účinky jsou, když je žena těhotná. Doma jsem si tedy zašla na záchod a přečetla si informace, abych věděla, jak to vlastně zjistím.
Už jsem byla nějakou tu dobu na záchodě a Martin mi začal klepat na dveře.
,,Je všechno v pořádku?" Slyšela jsem ho za dveřmi.
,,Zatím ano. Ještě nevím, jestli jsem těhotná." Křikla jsem zpět.
,,Tak si pospěš, jsem nedočkavý." Martin zřejmě odešel, protože jsem uslyšela kroky, které vedly pryč.
To já taky.
Ještě jsem seděla pár minut na vaně, když v tom se na obrazovce objevily tři plusy.
,,Tři plusy? Co to známá?" Rychle jsem popadla papír a začala číst, co znamenají tři plusy. ,,Já jsem-" Nedokázala jsem to dopovědět. ,,Martine!" Zavolala jsem na Martina, který rychle doběhl do koupelny.
,,Co se děje?" Měl vystrašený výraz.
Jen jsem mu ukázala těhotenský test. Chvíli na něj koukal, ale pak to pochopil. Pomalu se na mě podíval a jeho úsměv byl na tváři hned.
,,Já budu táta!" Vykřikl a rychle mě objal a zvedl do vzduchu.
,,No jo! A já budu máma! Ale teď mě polož na zem." Budu máma!
Nechápu, že to vyšlo na první pokus! Martin mě položil na zem a ještě mě objal a hodně mě stiskl. Cítila jsem, jak se pěkně usmívá. Byla jsem tak šťastná. Konečně budeme mít dítě, konečně si založíme rodinu, konečně nebude doma jen klid, ale i zábava s dítětem a pak si sem bude brát i své kamarády! Já se tak těším! Nejraději bych přeskočila těch devět měsíců, které mě čekají a hned to nádherné miminko porodila.
,,Miluju tě, moc! Budu se o tebe i o to malé starat co nejlépe. Hlavně nedělej žádné hlouposti, ať se ti něco nestane." Pokáral mě a dál mi pusu na nos.
,,Neboj. Budu hodná, slibuju." On se jen usmál a políbil mě.
Najednou jsem ucítila na tváři takové mokro. Jakoby někdo brečel, ale já to nebyla, protože bych to věděla. Odtáhla jsem se od Martina a uviděla jeho červené uslzené oči.
,,Ale Manino, neplakej." Setřela jsem mu slzy, které mu tekly z očí. ,,Táto, tatínku. Neplakej." Dala jsem mu pusu na líčko a znova ho pevně objala.
,,Když-" Vzlykl. ,,Když já tomu nemůžu uvěřit." Setřel si další slzy a usmál se na mě.
,,Ticho a radši mě ještě obejmi, táto." Zasmála jsem se a přitáhla si ho do objetí.
,,Na to oslovení si budu muset ještě zvykat, maminko."
,,To já taky, tatínku."

***

Byl pátek ráno a já s Martinem jela do nemocnice na sono. Jsem zvědavá, co to bude. I když mi to je celkem jedno, hlavně, aby to malé bylo zdravé.
Přišli jsme do češtiny a posadili se. Okolo mě byly maminky, které měly už velká bříška nebo jen takový malý meloun. Pár jich bylo i jako já, jen ploché břicho. Zaslechla jsem i pár rozhovorů o tom, jak se bude jejich miminko jmenovat, nebo jak by mohlo, ale ještě to není jisté.
,,Mám tam jít s tebou nebo půjdeš sama?" Přerušil mě od myšlení Martin.
,,Pojď tam je mnou. Nechci tam být sama." Vzala jsem ho za ruku a usmála se.
,,Dobře." Dal mi pusu na čelo.
Já se jen usmála a opřela si hlavu o jeho rameno. Ještě nějakou chvilku jsme čekali v čekárně, než nevyšla nějaká paní z místnosti přímo naproti nám s bílým pláštěm na sobě a s černými brýlemi na nosu. Vlasy měla pěkně upravené do menšího drdolu a usmívala se jako sluníčko.
,,Paní Carevová?" Usmála se a začala se rozhlížet po čekárně.
Já i s Martinem vstala a šla za ní. Martin šel celou dobu za mnou jako ocásek.
,,Přeji dobrý den. Pojďte prosím dál." Ukázala rukou do ordinace.
Já se jen usmála a šla. S Martinem jsme se postavili do prostřed místnosti a čekali, co bude následovat dál.
,,Vás poprosím, aby jste si lehla na toto křeslo a vyrhnula si tričko." Usmála se na mě a já udělala to, co řekla.
Martin si stoupl k moji hlavě a chytil mě za ruku. Doktorka si na ruce nanesla nějaký průhledný krém.
,,Teď to bude trošku studět, tak se prosím nalekněte." Já jen přikývla na souhlas a připravovala se na studený krém.
Doktorka se pomalu přiblížila rukou k mému břichu a nenasla krém. Opravdu studěl. Cítila jsem, jak mi naskočila husí kůže, ale nějak jsem to zvládla. Teď mi doktorka na břicho přiložila sono a pomalu s ním projížděla přes břicho. Musela jsem se pousmát. Celkem to lechtalo.
,,Tak tady tě máme." Zašeptala si pro sebe, ale já ji i tak slyšela. ,,Podívejte, tady je." Natočila ke mně a k Martinovi monitor, kde bylo naše miminko. ,,Ale moment." Řekla z ničeho nic. ,,Ono tam není samo." Vůbec jsem nechápala, jak to myslí. ,,Čekáte dvě miminka." Otočila se na nás s úsměvem doktorka.
Mně se zatajil dech. Krve by jste mně nedořezali. My budeme mít dvě miminka! Nemůžu tomu uvěřit. Pomalu mi stékla slza po líčku. Nebyla to slza smutku, ale slza radosti.
,,My. Budeme. Mít. Dvě. Děti." Pomalu jsem ze sebe dostávala slova.
,,Přesně tak." Usmála se doktorka.
Já se podívala na Martina, který měl skleněné oči, takže měl na krajíčku. Vsadím se, že se po odchodu z nemocnice rozpláče.
,,Tady vám vytisknu první fotku sona." Doktorka šla k počítači, u kterého měla i tiskárnu.
Na monitoru se objevila fotka mého sona a po té, se začala tisknout. Já si mezi tím usušila břicho a narovnala tričko. Postavila jsem se z křesla vedle Martina a chytila ho za ruku. Jemně ji zmáčkl a já se jen pousmála.
,,Tady máte fotku a za měsíc vás chci zase vidět. Ještě vám napíšu termín." Doktorka vzala do ruky propisku a napsala na kartičku datum a čas, kdy máme přijít.
,,Děkuji." Usmála jsem se a vzala si od ní kartičku.
,,Tak za měsíc, nashledanou." Otevřela nám dveře a my z ní odešli.
,,Budeme mít dvě děti. Nemůžu tomu uvěřit." Řekl Martin, když jsme si nasedli do auta.
,,Ani já ne." Budeme mít dvě děti!
,,Asi budu brečet." Uchechtl se Martin a setřel si první slzu, která mu stekla z oka ven na líčko.
,,Až doma, ať se nenabouráme." Setřela jsem mu další slzu a on se jen pousmál.

BA-DUM TSS

Zdravím vlčátka!♥️
Další kapitola je na světě! Jaký máte názor? Pište dolů do komentářů!😊
Jen tak pro pořádek, absolutně nevím, jak to bývá s těhotenstvím a tak dále. Přece nejsem ještě dospělá a nemám děti, takže si můžete udělat obrázek o mých znalostech ohledně těhotenství.😂
Zase se omlouvám za chyby a tak dále. Snad se vám kapitola líbila a dáte ji 🌟!
Tak v pátek u další kapitoly a zatím... ahuuj!♥️

[1159]