On & já [Jmenuju Se Martin]

~15~

Je tady někdo, kdo čte informace za kapitolou?👇🏻
Pokud ne, tak by jste je měli začít číst, protože tam většinou píšu důležité informace🙏🏻

Uprostřed noci se probudím, kvůli velké nevolnosti. Žaludek se mi točí jako kolotoč, který nehodlá zastavit. Pomalu se zvednu z postele, abych svou večeři nevyhodila dřív, než stihnu zalést do koupelny, pěkně k záchodové míse. Jen tak tak stihnu přijít k míse, abych mohla tu podivnou směs ze sebe vyhodit. Po mé aktivitě si sednu vedle záchodu a opřu se o svou ruku.
,,Asi to bube z toho jídla," zašeptám vyčerpaně, ale hned se zase nahnu nad mísou a další porce podivné směsi jde ze mě ven.
Najednou ucítím, jak mi někdo přidržuje vlasy a hladí mě po zádech. Když skončím se zvracením, tak se podívám na Martina, který si ke mně klekne.
,,To bude dobré," usměje se smutně a utře mi malé zbytky u pusy po zvracení. ,,Už je to aspoň lepší?" zeptá se mě Martin.
,,Je," odpovím s únavou v hlase.
,,Pojď, odnesu tě do postele a ty se pokusíš usnout, ano?" já jen přikývnu a Martin mě už bere do náruče, jako nevěstu.
Pomalu mě položí na postel, přikryje mě dekou a ještě zajde do koupelny pro kbelík, kdyby se mi zase natahovalo. Já spokojeně usla a modlila se, abych spala až do rána a už nezvracela.

***

Ráno mě probudí tiché zaklapnutí dveří. Rychle se zvednu, ale to jsem neměla dělat, protože se mi zatočí hlava tak silně, div mi neodletí někam do vesmíru. Když uvidím stát u dveří Martina, tak se mi hned uleví.
,,Kde jsi byl?" zeptám se ho chraptivým hlasem.
,,Na snídani a tobě jsem aspoň vzal rohlík a šunku," řekne a dá přede mě tácek s jídlem a čajem.
,,Nemám vůbec na nic chuť. Hlava mě třeští, div mi nebouchne. Žaludek se mi točí v břiše jako na kolotoči a nejraději bych prospala celý den," řeknu unaveně a znechuceně.
,,Tak klidně spi celý den. Mně to vadit nebude," pohladí mě po tváři Martin a dá mi letmou pusu na líčko.
,,Tobě není špatně? Napadlo mě, jestli to není z toho jídla, co jsme měli včera na večeři nebo ještě z toho drinku," zeptám se ho, ale Martin jen záporně kývne hlavou, že je úplně v pořádku.
,,Kdo ví z čeho to máš," kývne rameny.
,,Hmm... Asi půjdu ještě spát," řeknu a otočím se na druhý bok.
Martin už nic neříkal. Nechal mě spát. Já naštěstí rychle usla a nechala se unášet sny.

***

Probudím se, protože mi zase bylo na zvracení. Když otevřu oči, tak je všude už tma, asi jsem opravdu prospala celý den. Martin ležel vedle mě a měl svou ruku obmotanou okolo mého pasu. Pomalu dám jeho ruku pryč a potichu jdu do koupelny. Kleknu si zase k záchodové míse a vyzvracím se.
,,To bude dobré," z ničeho nic se objeví v koupelně Martin a podrží mi vlasy.
Chtěla jsem mu poděkovat, ale hnusná směs z mého žaludku byla rychlejší. Hlavu zase dám skoro do záchodové mísi. Z toho nehorázného smradu se mi chtělo ještě víc zvracet.
,,Je to aspoň lepší?" zeptá se Martin a pohladí mě po zádech.
,,Ne."
,,Z čeho to můžeš mít?" přemýšlí Martin.
,,Když tobě není špatně, tak z toho jídla to asi nebude. Bože! Mně je tak špatně!" praštím unaveně do záchodu.
,,Budeš ještě zvracet?" zeptá se Martin.
,,Jak to mám asi vědět?!" vyjedu na Martina.
,,Promiň, jen se chci ujistit, jestli tě můžu zanést do postele," řekne vystrašeně.
,,Ne, to já se omlouvám. Jen mi je tak špatně, že se mi nechce ani mluvit. Už se mě na nic prosím neptej, dobře?" omluvím se.
,,Dobře," usměje se Martin. ,,Tak já tě teď zanesu do postele," oznámí mi Martin a pomalu mě zvedne ze země.
Snažím se zapojit své nohy do chůze, ale jde to těžko. Mám pocit, kdybych byla ochrnutá nebo neměla vůbec nohy. Nic necítím. Chce se mi spát a zvracet. Takhle špatně mi snad nikdy nebylo. Ale z čeho to asi může být? Když si vzpomenu na jídlo, tak se mi chce znova zvracet. Bože můj! To je tak otřesné! Ještě k tomu mě bolí strašně hlava a břicho, jako kdybych měla už dostat menstrulaci.
,,Tak si lehni a zkus zase usnout. Kdyby něco, tak řekni. Budu celou noc vzhůru. Stejně zbývá jen jedna hodina do svítání," řekne Martin a přikryje mě dekou.
,,Klidně jdi spát, zvládnu to," řeknu už v polospánku.
,,Nech toho, pro tebe bych i zemřel," usměje se Martin a dá mi lehkou pusu na čelo.
Chtěla jsem mu něco namítnout, ale to už mě přepadl spánek a já usla.

***

Když se probudím a otevřu oči, tak je hned zavřu, protože mě oslepí ostré světlo. Už bylo konečně ráno. Špatně mi bylo pořád, ale ne tak, jak včera. Pomalu se otočím na druhý bok, kde spokojeně spí Martin. A prý, že nebude spát celou noc. Celý on. Jen se nad tou myšlenkou uchechtnu a to Martina probudí. Rychle se posadí a začne se rozhlížet kolem sebe.
,,Já nespím!" namítne z ničeho nic.
,,No, to vidím," usměju se sarkasticky.
,,Nech toho. Víš, jak jsem se lekl?" překříží si ruce na prsou.
,,Jsem si všimla," znova se zasměju.
,,Baví tě to? A jak ti je?" najednou to byl zase ten ustaraný Martin.
,,Už mi je lépe," řeknu prostě.
,,Víš, napadla mě jedna věc, ale to bude asi blbost," jeho tón hlasu byl tak vážný, až to bylo strašidelné.
,,A co tě napadlo?" zeptám se a pomalu si sednu.
,,Napadlo mě, jestli nemůžeš být těhotná."

BA DUM-TSS

Další kapitola je tady! Jak se vám líbila? Určitě mi napište váš názor do komentářů, budu za něj moc ráda!
Jak myslíte, že to dopadne? To mi taky můžete napsat do komentářů🙈
Tahle kapitolka je asi trochu kratší, než obvykle, takže se za to omlouvám. Taky musím oznámit, že druhý díl této knížky se nám pomalu, ale jistě blíží ke konci! Už mám napsaný epilog, ale kapitoly před tím ještě ne, ops!😅
Kdyžtak se omlouvám za chyby atd.
Tak já se tady s vámi loučím a zase příští týden u další kapitoly! Zatím ahuuj!❤️

[1013]