On & já [Jmenuju Se Martin]

•15•

,,Emi, nemám objednat pizzu?" zeptá se mě Martin.
,,Můžeš, mám celkem hlad," kouknu se na něj a on hned volá do pizzerie.
,,Do hodiny tu budou," řekne spokojeně Martin. ,,Nepustíme si něco?"
,,Můžeme, ale co?" zamyslím se.
,,Máš notebook?" zeptá se.
,,Jo, je tady pod stolem," vytáhnu notebook a zapnu ho. ,,Tak něco vyber," dám mu notebook a on vybíral.
Prosím žádný horor! ŽÁDNÝ HOROR! Opakuju si pořád dokola.
,,Mám to!" zvolá šťastně.
Zapne film a já neuměla poznat, co to je, ale po chvilce jsem to poznala.
,,No to si děláš prdel! Anabelu?! Jsi blázen?!"
,,Neboj! Já tě ochráním," přitiskne si mě k němu do objetí.

-Po chvilce-

Ccrrrr....
,,Aaaa!" z toho zazvonění se leknu jako slon myši.
,,V pohodě, to byl jen zvonek. Asi dorazila pizza," uklidní mě Martin.
Zvedne se a jde otevřít. Slyším nějaké hlasy, ale nerozumím jim. Pak slyším zabouchnutí dveří a kroky ke mně.
,,Jak jsem říkal, pizza!" usměje se na mě.
Úsměv mu oplatím a dám si pizzu.  Asi si budete myslet, že jsem divná, ale snědla jsem tři kousky pizzy a úplně mi to stačilo. V krabici zbyl poslední kousek. S Martinem jsme se na sebe koukli výrazem, 'klidně si ho vem'.
,,Já už nemůžu. Vem si klidně," řeknu Martinovi, který neváhal a hned si poslední kousek pizzy dal. ,,Nevím jak ty, ale já bych šla už spát," zívnu si.
,,Tak fajn," na chvilku se odmlčí. ,,Tak já budu spát asi tady v obýváku," koukne se na gauč.
,,Nemusíš spát tady, ale klidně u mě v pokoji, teda, jestli chceš," on se jen usměje.
,,Pokud můžu," úsměv mu oplatím a jen přikývnu. ,,Tak jdeme?"
,,Jo," vezmu ho za ruku a odtáhnu ke mně do pokoje.
Namířím si to ke skříní, kde si chci vzít pyžamo. Najednou mě zezadu obejme Martin a pomalu mě začne líbat na krku. Otočím se čelem k němu a zírám mu do očí. On neváhá a hned mě začne líbat. Pomalu mě k sobě přitáhne a začne se mnou couvat k posteli. Hodí mě na ni a on se nade mě nahne a pořád mě líbá. Pomalu mi zajede rukama pod tričko, kde chce zřejmě nahmatat a rozepnout podprsenku. Vím, co chce udělat.
,,Promiň," vydechnu. ,,Martine, já, já," nedokážu nic říct.
,,Chápu, promiň," usměje se posmutněle.
,,Díky," nic víc nedokážu říct.
Zvednu se z postele a jdu se převléct do pyžama.
,,Ehm... máš nějaké pyžamo?" zeptám se ho.
,,Ne, ale budu spát v tričku," odpoví.
,,Já ti klidně půjčím."
,,Ty si myslíš, že se do toho vlezu," zasměje se.
,,Ehm... Ne, ale myslím si, že se vlezeš do nějakého velkého trička," otočím se na něj.
,,Pokud nějaké máš," vstane a jde ke mně.
Já jen kývnu a začnu hledat ve skříni.
Konečně ho najdu a dám Martinovi. On se na něj koukne a nic neříká. Převlékl se do něj a jen řekl: ,,A jo, dobrý."
Usměju se na něj a jdu si vyčistit zuby. Po pár vteřinách, co výjdu do koupelny přijde i Marin.
,,Emi?" otočím se na něj. ,,Asi nemáš kartáček navíc?" poškrábe se na zátylku.
Jen nadzvednu prst, aby chvilku počkal. Otevřu šuplík a hledám. Nakonec ho najdu.
,,Tady," dám Martinovi kartáček.
On ho jen příjme a začne si čistit zuby. Jak si dočistím zuby, tak jdu do pokoje a lehnu si do postele.
Po chvilce ucítím, jak si někdo lehá vedle mě. Martin se ke mně přitiskne a jednou rukou mě obejme kolem těla a proplete si se mnou prsty. Jen se usměju a snažím se usnout.
Po chvilce slyším utlumené a zpomalené dýchání. Martin usnul. Usměju se a po chvilce konečně usnu taky.

Prosím potlesk! Tady jupiter se konečně rozhodla vydat další kapitolu! (No... spíš napsat, ale pššt!😂)
Teď přichází naše nejopakovanější část...
Zase se omlouvám za chyby atd.😅😘
Doufám, že se vám kapitola líbila a podpoříte ji 🌟 či pozitivním 💬... 💖
Jen vás upozorňuju, že tahle kniha se nám blíží pomalu ke konci, takže... tak! 😂
No nic... 👌
Mějte se hezky a u další kapitoly... AHOJ! 😘

[661]