On & já [Jmenuju Se Martin]

~5~

Byla sobota a to znamenalo, že se u mě v kavárně měla konat ta oslava. Tobi tam se mnou bude. Kája se taky nabídnul, že pomůže. Bude to fajn. Martin se mě několikrát ptal, jestli má jet taky, že budu muset být na sebe opatrná, ať se mi nic nestane. Já ho stále přesvědčovala, že je vše v pořádku a o nic se nemá starat.
,,Opravdu to všechno zvládneš?" Neustále se mě ptal se stejnou otázkou.
,,Ano, zvládnu to." Odpověděla jsem mu a začala se obouvat.
,,Jsi si tím jistá?" Znova se mě zeptal.
,,Ano, jsem si tím sto procentně jistá a už se neptej." Klíčky od auta jsem si vzala do ruky a otevřela vchodové dveře, abych už mohla jet.
,,Kdyby něco, tak volej." Martin si mě přitáhl ještě k sobě a dal mi pusu na čelo.
,,Neboj, ale nebudu volat, protože všechno bude v pohodě." Usmála jsem se a šla směrem k autu.
,,Toho se právě bojím." Uchechtl se Martin a postával kousek od auta, do kterého právě nastupuji.
Dám klíčky do zapalování, nastartuju auto, zapnu si pás a pomalu začnu couvat z našeho pozemku. Naposledy mu zamávám a už si to jedu do své kavárny.
Když přijíždím ke kavárně, tak vidím, že před ní čeká už Kája s nějakým klukem. Zaparkuju auto před kavárnu, vezmu všechny věci a vystoupím z auta.
,,Ahoj Kájo." Pozdravím Káju a mile se usměji.
,,Ahoj! Nevadí, že šel se mnou i Honza? Pomocná ruka na víc se hodí, ne?" Usmál se nejistě Kája.
,,Samozřejmě. Proč ne?" Odemknu kavárnu a vejdu dovnitř.
Výzdoba, stoly, různé občerstvení je už připravené na stole. Já se jdu převléct do bílého trička a zástěry. Klukům dám taky zástěry a jdu do kuchyně připravit ještě oběd, který si oslavenci objednali. Vytahuji talíře na polévku a hlavní jídlo z myčky, které jdu připravit na stoly.
,,Kájo? Můžeš mi prosím jít pomoct do kuchyně a ty, Honzo, nachystáš ty talíře na každé místo?" Poprosím kluky, ti jen kývnou a já s Kájou jdu do kuchyně.
,,Kdo je vůbec ten Honza?" Usměji se a beru do malého boxíku příbory.
,,Můj přítel." Znervózní Kája.
,,Ty s ním chodíš?" Znova se usměji.
,,No, ano." Vydechl Kája.
,,Tak to je super! Moc vám to přeji." Obejmu ho a on mi objetí oplatí. ,,Tak pojď. Vem prosím ten tác se skleničkami." Ukážu na tác.

Oslava byla v plném proudu. Oběd lidem naštěstí chutnal, takže jsem na sebe pyšná. Já stála s klukama za pultem a pozorovala hosty. Kája s Honzou si povídali a já s Tobim jsme jen tupě zírali na tu parádu kolem.
,,To bude úklidu." Přerušil najednou to ticho mezi námi Tobi.
,,To mi povídej, ale asi něco necháme na zítra." Opřela jsem se o pult a stále pozorovala dav lidí, který tady byl. ,,Půjdu prohlédnout stoly, jestli není něco na odnesení." Řeknu a jdu směrem ke stolům.
,,Počkej!" Křikne na mě Tobi. ,,Pomůžu ti." Řekne, když mě doběhne.
Já jen s úsměvem přikývnu a jdu sbírat různé talíře a skleničky. Do dveří přišli nějací muži s kufry a bednami. Zřejmě se začne každou chvíli hrát. Doufám, že ta hudba nebude až zase tak nahlas. Přiznám se vám, když jste těhotná, tak máte různé nálady. Někdy vám například příjde, že ta hudba je buď moc potichu nebo zase moc nahlas. Někdy vám nějaké jídlo chutná, ale další den by jste ho nechtěla ani vidět. A tak to je i s ostatními věcmi. Je to pěkně na prd. Asi se z toho zblázním.
Jdu směrem k jednomu pánovi, který má před sebou prázdnou skleničku.
,,Promiňte, ale můžu to odnést?" Zeptám se pána, který se na mě podívá.
Když mě spatří, tak se najednou usměje. Chvíli se na mě dívá, ale pak svůj zrak přenese na skleničku. Pak se zase podívá na mě a zase na skleničku.
,,Je všechno v pořádku?" Zeptám se opatrně.
,,Bylo, ale když jste přišla vy, tak se mi najednou zastavil svět." Ty kecy nemám ráda.
,,Promiňte, ale chci jen vědět, jestli můžu odnést tu skleničku." Poukázala jsem na skleničku.
,,Samozřejmě, ale doneste mi prosím víno s vaším telefonním číslem, slečno." Z ničeho nic na mě mrknul.
,,Promiňte, ale telefonní číslo vám vážně nedonesu, ale víno, jo. A jsem paní, ne slečna." Ukážu mu svůj prsten a vezmu skleničku.
S šibalským úsměvem odcházím pryč směrem do kuchyně.
,,Kluci? Odnese jeden z vás támhle tomu chlápkovi víno?" Ukážu na chlápka, který sedí u stolu a kouká směrem k nám.
,,Jdu na to." Řekl Honza a šel se skleničkou na víno, i s vínem samozřejmě, k tomu chlápkovi.
,,Už zase?" Zeptal se ustaraně Tobi a položil mi ruku na rameno.
Já jen přikývnu a opřu se zády o pult. Dívám se do země a přemýšlím nad tím, proč zrovna mě si pletou se slečnou. Vždyť na to vůbec nevypadám. Nebo ano? Kolik je na světě holek, které vypadají jako paní, ale jsou to slečny. Nebudu nad tím radši uvažovat.

Oslava naštěstí už skončila a já s klukama trochu pouklízela kavárnu. Viděla jsem, jak jsou kluci už unavení, tak je posílám domů.
,,Kluci, díky za pomoc. Jsem ráda, že jste tu byli, ale běžte už domů. Já to tady zvládnu." Usměji se a kluci se taky usmějou.
,,Opravdu? Nebude ti to vadit?" Zeptal se pro jistotu Kája.
,,Ne, jsem zvyklá. Stejně chodím z kavárny vždycky jako poslední." A to je pravda, tak proč nejít i dnes jako poslední?
,,Tak dobře. Kdyby se něco dělo, tak dej vědět." Kája mi dal ruku na rameno a Honza za ním jen přikývl.
,,Neboj." Usměji se na Káju.
,,Tak my teda půjdeme." Řekl Tobi, který si sundal i zástěru, vzal si mikinu a pomalu šel.
Kája s Honzou se k němu přidali a taky odešli. Teď jsem tu byla zase sama. Jen já a kavárna. Dávala jsem všechno nádobí do myček, aby to bylo rychle hotové. Různé ubrusy jsem dávala do tašky, kterou následně vezmu domů na vyprání. Zbylé jídlo jsem zabalila do krabiček, které taky vezmu domů. Martin bude mít radost. Určitě. Miluje sladké.
Když jsem všechno pouklízela a dala všechny stoly a židle na své místo, tak jsem se oblékla, zamkla kavárnu a nesedla do auta. V tu ránu mi někdo volal. Vytáhnu mobil z kapsy a vidím, že mi volá Martin.

,,Ahoj. Copak se děje?"

,,Už jedeš domů? Mám o tebe strach."

,,Neboj, už jedu. Právě jsem nesedla do auta, takže do patnácti minut jsem doma a vezu nějakou svačinku."

,,Neříkej mi, že po té oslavě zbylo nějaké sladké!"

,,Ano, zbylo."

,,Iiiiii!"

,,Tak já jedu, ať jsem co nejdříve doma."

,,Dobře, tak ahoj!"

,,Měj se."

Odložím mobil do přihrádky a nastartuju auto. Vyjela jsem na silnici a jela si to domů. Po chvilce jsem musela zastavit, protože na cestě byl semafor a svítila tam červená. Chvilku čekám, a když naskočí zelená, tak jedu dál. Jsem někde uprostřed křižovatky a slyším z levé strany troubení. Otočím se tím směrem a tam jede přímo proti mně auto. Prudce šlápnu na brzdu, auto se zastaví, ale auto, které jede přímo proti mně, dostane smyk a já vidím už jen černo.

BA-DUM TSS

Zdravím vlčátka!🔥
Chci se omluvit, že jsem nevydala kapitolu včera, ale bylo mi strašně špatně a celý den jsem jen prospala. Neměla jsem sílu nic dělat. Ale berte to pozitivně, nová kapitola je tu!♥️
Další kapitola by měla vyjít už normálně v pátek, takže tak🎉
Snad se vám kapitola líbila a dáte jí nějaký super komentář nebo hvězdičku!
Můžete si do komentářů tipovat, co bude v další kapitole💩
Tak se mějte a u další kapitoly! Ahuuj♥️

[1252]