On & já [Jmenuju Se Martin]

~14~

Z pláže jsme odešli celkem brzo, protože Martin mě chce vzít na večeři, zase. Asi půjdeme do té stejné restaurace, ve které jsme už byli. Když přijdeme na hotel, tak zalezu do koupelny a osprchuju tu mořskou vodu ze sebe. Když vylezu ze sprchy, tak jdu k umyvadlu, kde je i zrcadlo a lehce se namaluji. Chvíli uvažuji, zda si mám udělat nějaký účes nebo mít rozpuštěné vlasy. Nakonec to vyhrály rozpuštěné vlasy. Byla jsem celkem unavená po tom plavání a dovádění v moři. Chtěla jsem být co nejrychleji zase zpět na pokoji. Zabalená v ručníků výjdu do pokoje s úmyslem, že chci najít nějaké šaty, které si na sebe vezmu.
,,Ty se nepůjdeš osprchovat?" zeptám se Martina, když ho spatřím na posteli.
,,Už jdu, mami," u tohohle oslovení se zatvařím smutně.
Takhle mi nikdy nikdo nebude říkat. Myšlenky na děti už pomalu ztrácím. V tu chvíli si Martin uvědomí, co řekl. Jde ke mně a obejme mě. Své slzy držím jen tak tak. Když se nadechnu, tak cítím z něho slanou vodu moře. Tahle vůně je pro mě jako droga. Už dlouho jsem necítila vůni moře. Po několika letech se zase můžu válet na pláži a nic nedělat.
,,Omlouvám se. Nechtěl jsem, aby to vyznělo takhle," zašeptá a přitáhne si mě ještě blíž k sobě.
,,To je v pohodě. Nemůžeš za to," zvednu k němu hlavu a smutně se na něho usměju.
On se taky usměje a dá mi pusu na čelo. Jen se pro sebe usměji.
,,Tak já se jdu tedy osprchovat," řekne a jde do koupelny, kde se následně zavře a já slyším tlumené zvuky tekoucí vody.
Myšlenku na děti zahodím za hlavu a snažím se myslet na dnešní večer s Martinem. Snažím se najít nějaké šaty, které jsem včera ještě neměla. Hledám jak v kufru, tak i ve skříni. Po chvilce je konečně najdu. Mé tmavě modré šaty, které mám po kolena. Jsou sice trochu uplejší a mají větší výstřih, ale jsou fakt nádherné. Nebo mně se aspoň hodně líbí. Obleču si je a chvíli se na sebe dívám do zrcadla. Když jsem myšlenkami jinde, tak mě vyděsí otevření dveří. Martin se dosprchoval. Srdce mi začalo bít o dost rychleji, než před malou chvíli. Nedivila bych se, kdybych dostala infarkt z toho, jak jsem se lekla.
,,Páni. Moc ti to sluší," pochválí můj vzhled Martin. ,,A proč se na mě tak vyděšeně koukáš?" zeptá se nervózně Martin.
,,Jen jsem se lekla, když si otevřel dveře od koupelny," zasměju se nevinně.
,,Proč ses toho lekla?" uchechtne se Martin.
,,Protože jsem to nečekala?" praštím ho lehce do ramene.
,,Existuje nějaká nemoc, která se jmenuje Lekavka, nebo něco takového? Uvažuju, jestli nejsi nějak nemocná, protože se skoro furt lekáš," zasměje se Martin.
,,Tak teď jsi mě urazil," naštvaně si stoupnu k němu zády.
,,Šmarja mankote babičko čaruj, tak to se ti omlouvám, ale ty víš, že mám pravdu," Martin mě obejme zezadu a položí si jeho hlavu na mé rameno.
,,Máš pravdu," uznám, protože ji opravdu měl.
,,Tak vidíš," Martin si mě otočí směrem k němu a políbí mě.
,,Teď se obleč, ať můžeme jít, mám hlad," odtáhnu se od něj.
Martin se jen nad mou větou zasměje a pustí mě. Obleče si černé kalhoty a bílou košili. Moc mu to slušelo, tak jako vždy. Já si vezmu ještě nějaké potřebné věci a můžeme vyrazit. Ruku v ruce si to jdeme pěkně k restauraci. Martin mi opět podrží dveře a jdeme směrem k recepci, kde řekneme naši rezervaci pro dva. Paní se jen usměje a hledá ve svých papírech, jestli najde opravdu naší rezervaci. Když najde naše jména, tak s úsměvem kývne a řekne, ať jdeme za ní. Ukázala nám náš stůl, který byl v rohu nikým nerušen. Na stole byly svíčky, váza s růží, sklenice od vína a připravené talíře. Jen s úsměvem poděkujeme a jdeme si sednout.
,,Co si dáš?" zeptá se Martin.
,,Teď bych snědla cokoliv," zasměju se a vezmu si do rukou menu, abych si vybrala.
Mezi tím přijde číšník s vínem a nalije nám ho do skleniček.
,,Thank you," řekneme oba dva s Martinem.
Hned jsme si i objednali jídlo, které si dáme. Já si objednala špagety s boloňskou omáčkou a Martin si dal to stejné.
,,Už se nemůžu dočkat na večer," usměje se Martin a chytne mě za ruku, kterou mám položenou na stole.
,,Vždyť už je večer," řeknu nechápavým tónem.
,,Ale až budeme na pokoji," podívá se na mě zákeřně Martin.
,,Martine, máš ty mě vůbec rád?" zeptám se ho.
,,Já tě nemám rád, ale já tě miluju," odpoví.
,,Tak proč mám někdy pocit, že mě máš jen na spaní," řeknu už smutným tónem.
,,Tak tohle už nikdy neříkej. Mám tě z celého srdce rád a ty to víš. A spaní k manželství a různých vztahů patří. To je příroda," nad jeho poslední větou jsem se musela zasmát.
,,Tak v tom máš asi pravdu," potvrdím mu.
,,Jako vždy," usměje se.
Po našem rozhovoru nám číšník konečně donese jídlo. Když jsem uviděla ty špagety, tak se mi rozzářili oči.
,,Tak dobrou chuť," řekne Martin.
,,Díky, tobě taky," jen kývnu a ty dokonale vypadající špagety namotám na vidličku a s radostí je začnu pojídat.
Po strašně dobré večeři zaplatíme a vydáme se zpět na hotel. Výtahem vyjedeme na patro, kde máme pokoj. Pomoci kartičky odemkneme náš pokoj a vejdeme do něj.
,,Já jsem se tak dobře najedla," pohladím si spokojeně své břicho.
,,Já taky," řekne poraženě Martin, div se neskácí na zem. ,,Co by se stalo, kdybych rozepnul ten zip, co máš na zádech?" ani nestihnu zareagovat a Martin mi zip už rozepne. ,,Ještě mi tam vadí zapínání od podprsenky," zamyslí se a rozepne mi i podprsenku.
,,Martine," začnu se smát.
,,Sice máš krásný smích, ale teď bych ho rád utlumil," usměje se Martin a přitiskne své rty k mým.
Pomalu se se mnou blíží k posteli, na kterou následně se mnou spadne. Pomalu mu začnu odepínat knoflíčky od košile, kterou následně z něj sundám. On mně zase vysleče šaty a během vteřiny jsme byli oba dva nazí. Tahle noc neměla chybu.

BA DUM-TSS

Zdravím vás mí čtenáři!❤️
Po dlouhé době se vám zase ohlašuji s novou kapitolou! Snad se líbila, budu ráda za váš názor, který mi můžete napsat do komentářů!👑
A teď se přiznejte... kdo má taky chuť na špagety jako já!😭❤️
Přišlo nejen jaro, ale konečně i má nálada, psát další a další kapitoly, tak snad příští týden bude nová kapitola!✨
Některým z vás se blíží přijímačky na střední školy, takže vám budu držet palce, ať se dostanete tam, kde chcete❤️
Ještě uvažuji, co bych vám tady napsala, ale to bude asi vše, tak se mějte hezky a u další kapitoly!
Zatím ahuuj!🌷

[1114]