On & já [Jmenuju Se Martin]

~3~

Strčila jsem klíče do dveří kavárny a otevřela je. Své věci jsem si šla odložit do mé menší kanceláře a pak začala dávat židle ze stolů na zem.
,,Zdravím! Nejdu pozdě?" Ozval se někdo za mnou.
Rychle jsem se otočila a uviděla stát ve dveřích Tobiase.
,,Já se tě lekla!" Málem jsem dostala další infarkt. ,,Ne, teď jsem taky přišla. Pojď mi radši pomoct s těma židlema a já tě pak zaučím." Usmála jsem se na něj a dala další židli dolů ze stolu.
,,Ale víš, že jsem ti říkal, že jsem pracoval už ve dvou kavárnách, takže vím, jak se to dělá s tím kávovarem a jak se chovat na zákazníky." Překřížil si ruce na prsou.
,,Dobře, dobře. Ale i tak." Usmála jsem se.
,,Tak jo."
Když jsme dali všechny židle dolů na zem, tak jsem šla poukazovat Tobiasovi, kde co je. Tobias udělal čtyři různé kafe a udělal i čtyři jiné obrázky. Byl moc talentovaný. Dokonce mi přišlo, že ty obrázky, umí lépe než já.
,,Tak jo. Umíš udělat i ledové kafe?" Zeptala jsem se.
,,Ano, umím. Dokonce umím udělat i normální čaj." Zasmál se a já pak s ním.
,,Kdo by ho neuměl." Uchechtla jsem se. ,,Myslím, že to asi bude všechno. Zákusky dáš zákazníkům jen na talířku a přidej tam i trochu šlehačky, dvě jahody a to celé lehce polí čokoládou. Teď jdi ještě utřít ty stoly a já přichystám zákusky, kafe a pokladnu." Řekla jsem a šla za pokladnu k vytrýně, do které následně dávám zákusky a nějaké pečivo.
Připravila jsem i nějaké chlazené pití do ledniček, bonbóny pro malé děti, kapsle do kávovaru, příbory na zákusky nebo nějakou jinou sladkou tečku. Když jsem měla vše hotové, tak jsem se podívala na hodiny. Přesně sedm. Šla jsem ke dveřím a obrátila cedulku na dveřích, kde teď z venku nestalo zavřeno, ale otevřeno. Rožla jsem ještě cedulku, která byla připevněná nad dveřmi z venku i zevnitř s logem kavárny.
,,Máš už utřené stoly?" Zeptala jsem se Tobiase, když přišel k pokladně.
,,Ano, mám." Usmál se.
,,Super. Teď si rozdělíme stoly. Já budu obsluhovat levou stranu plus to druhé patro a ty pravou stranu. Dobře?" Nevím, jestli se tomu dá říkat druhé patro, ale budeme to tak brát.
,,Nemáš toho víc?" Zvedl jedno obočí.
,,Věř mi, nemám. I kdybych toho měla víc, tak mi to nevadí." Usmála jsem se na něj.
,,Dobře. A jak to bude za pultem?" Zeptal se ještě.
,,Jednoduše, pokud si někdo od tebe něco objedná, tak ty to uděláš. Když si někdo objedná kafe, uděláš ho. Když si někdo objedná zákusek, dáš mu ho. Stejně to budu mít i já. Chápeš?" Vysvětlila jsem mu to.
,,Chápu." Dal si ruku na čelo, jako nějaký voják, který rozumí svému úkolu do boje.
Jen jsem se nad tím zasmála a šla ještě rozsvítit lampičky, které byly na každém stolku. Srovnala jsem ještě knížky v knihovničkách, dala na každý stolek čtyři meníčka, dvě z toho byla na kafe nebo nějaké pití a dvě na dezerty. V tu ránu, kdy jsem byla nahoře, jsem uslyšela zvonek u dveří, který oznamuje příchod zákazníka. Ještě jsem nahoře musela dát meníčka na stoly, tak doufám, že to Tobias zvládne.
,,Dobrý den. Co to bude?" Uslyšela jsem Tobiase, jak s ním mluví.
,,Chtěl bych se zeptat, kde je vaše šéfka, Emilly Carevová." Když jsem uslyšela své jméno, tak jsem všeho nechala a šla dolů za zákazníkem.
,,Dobrý den, já jsem Emilly Carevová. Co si přejete?" Zeptala jsem se hned zákazníka, co jsem přišla dolů.
,,Chtěl bych se vás na něco zeptat, tak jestli máte chvilku?" Rychle se na mě otočil a usmál se.
,,Jistě. Dáte si nějaké kafe nebo něco jiného?" Bojím se, že je z nějakého úřadu a budu to tady muset zavřít!
,,Dal bych si esspreso, děkuji." Usmál se a já mu nabídla místo, kde si i sedl.
,,Udeláš tady pánovi kafe, Tobiasi?" Poprosila jsem Tobiase a on jen přikývnul.
Posadila jsem se naprosti pánovi a čekala, co potřebuje. Jestli mi to tady chce zavřít, tak nevím, co budu dělat dál. Práce v kavárně mě baví, neumím si představit, že bych nepracovala v kavárně.
,,Takže, slečno Carevová. Já-"
,,Paní." Rychle jsem ho opravila, než by pokračoval dál.
,,Omlouvám se, paní Carevová." Opravil se. ,,Opravdu jste vdaná? Vypadáte celkem mladá na to, aby jste se vdala, ale pokud jste se rozešla, tak to můžeme dát dohromady." A je to tady zase!
,,Promiňte, cože?" Podívala jsem se na něj překvapeně.
,,No, jestli jste rozvedená nebo volná, tak to můžeme dát dohromady." Mrknul na mě jedním okem.
,,Promiňte, ale co jste zač? Jestli jste tady přišel jen kvůli tomu, tak můžete rovnou odejít!" Postavila jsem se naštvaně ze židle a čekala, co bude dál.
,,Omlouvám se, ale vy jste svou krásou mě tak oslepila, že jsem úplně zapoměl, proč tady jsem." Podíval se na mě zasněně.
,,To mi sice lichotí, ale mám pocit, že už to přeháníte! Řekněte mi, co chcete a já vám možná vyhovím." To se mi snad jen zdá!
,,Asi už je pozdě, ale chtěl bych tento víkend v sobotu uspořádat oslavu narozenin. Konalo by se to po obědě až do noci. Hrál by tady DJ nějakou hudbu, takže to bude asi nahlas. Na ceně bychom se ještě domluvili. Bylo by tady přesně padesát lidí. Z toho deset dětí, takže čtyřicet dospělých. Tak se rozhodněte. Je to sice už tento víkend, ale za zkoušku nic nedám." Dořekl a podal mi papír s drobnými detaily.
,,Zítra ráno se vám ozvu, ale jestli na mě budete ještě zkoušet ty vaše nabalovací taktiky, tak žádná oslava se zde konat nebude, rozumíte?" Kdybych uměla z očí pálit lejzr jako Superman, tak je už dávno tuhý.
,,Děkuji, dole je telefonní číslo, tak se teda ozvěte. A ještě jednou vám děkuji." Potřásl si se mnou rukou, vzal si kafe, které Tobias připravil do kelímku, zaplatil za něj a odešel.
,,Ty to opravdu vezmeš za to, co ti říkal?" Zeptal se mě vyděšeně Tobi.
,,Tobi, peníze se hodí. Teď asi budu znít jako nějaká děvka, která pracuje jen kvůli penězům, ale vem si, musíme zaplatit vodu, plyn a elektřinu nejen v kavárně, ale i doma." Usmála jsem se a šla si zanést papír, který jsem dostala, do své kabelky.
,,Když to říkáš." Usmál se Tobi a začal se věnovat novým zákazníkům, kteří právě přišli a já mu šla pomoct.

BA-DUM TSS

Ahoj vlčátka!♥️
Rozhodla jsem se, že budu každý pátek vydávat kapitolu. Snad to i dodržím a budu zveřejňovat nové kapitoly😅
Omlouvám se za chyby a tak dále. Byla to nudná kapitola, co? XD
Tak u další kapitoly, ahuuj♥️

[1094]