Who are you?

,,Vspory se nevyřeší hádkou"

,,Chceš si s námi hrát?" Nabídl ihned Edd, jak to bývá u něj zvykem. ,,Ano" Řekl už více sebejistěji Tord.

-End Flashback-

,,Hej! Hej kluku!" Vlepil mi facku štíhlí zrzek. To mě vrátilo z mého přemýšlení, zpátky do reality. Zatřásl jsem hlavou a chytl se za bolavou tvář. ,,Co to do tebe vjelo?!" Vyjel jsem po zrzkovi co mě praštil. ,,No konečně..." Ignoroval mou předešlou otázku a posadil se zpátky na své místo. Všichni v místnosti mě skenovali svým pohledem. ,,Jsi v poho?" Promluvil David po značné chvíli ticha. ,,Jo proč bych nebyl?" Nahodil jsem svůj typický poker face. ,,Proč bys nebyl? No... Koukal ses asi tak dvacet minut před sebe do blba. Nereagoval si a ani jednou si za těch dvacet minut nemrknul." Odůvodnil a zvědavě si mě prohlížel. Peoč se na mě tak divně dívá? Cítím se jak dítě v blízkosti pedofila.... ,,Jen jsem se zamyslel" Protočil jsem svýma očima a on kývl pro znamení souhlasu.

,,Pokud nebudeš takhle reagovat po každé když se zamyslíš, tak tvoje našlápnutí u Red Leadera brzo skončí." Uchechtl se blonďák, který si před pár minutami hrál s ostrým nožem. Jeho chování a přístup se mi vůbec nelíbí.... S ním nebudu vůbec dobře vycházet. Přimhouřil jsem oči a na to se ušklíbl. ,,Já ale nepotřepuju žádné našlápnutíčko od pana ,Zvrhlého komunisty'." Hned co jsem dořekl svou větu plnou opovržení, všichni v místnosti zalapali po dechu. ,,Ale... Malý vojáček si o sobě moc myslí. Je na čase abych mu srazil hřebínek-"

Nedořekl a hned se do toho vrhnul David. ,,Danieli, dost! To už stačí!" Okřikl ho. Blonďák jenom zavrčel a probodl mě pohledem. ,,Omlouvám se za Daniela, ale měl by si mít větší úctu k panu veliteli. Sám si viděl na vlastní oči, že se spíše vyhýbal než útočil a přes to obdržel jenom pár škrábnutí." Řekl David rozklepaným hlasem hlasem a pohledem zabloudil k Danielovi. Vypadá to, že mají k němu takovou úctu jen, protože se ho bojí. Avšak, proč se ho všichni tak bojí?

,,Jo! Nevíš jak dopadli ti, kteří o něm promluvili zle? Ti kteří ho nazvali třeba ,Nemožný velitel'?! Dostali trest, který je do smrti psychicky poznamenal nebo se z nich stali mrzáci..." Mluvil Daniel ledovým a bezcitným hlasem, který se mi prožíral hluboko do mysli. ,,Co si asi myslíš, že se stane když nebudeš mít k němu úctu, hm?!" Zavrčel a zvedl se ze svého místa v rohu místnosti. ,,Danieli..." ,,Chcípneš!!" Zařval na mě Dan a opustil místnost s hlasitým prásknutím dveří.

David si jenom povzdechl a nasadil, dost prokouknutelný falešný úsměv. ,,Asi by nebylo na škodu se představit, ne? Proto tu vlastně jsme!" Snažil se změnit téma a zlepšit atmosféru v místnosti Hnědooký. ,,Já jsem David. A tamten kluk byl Daniel. Víte... Daniel je strašně výbušný a agresivní, tak není dobré ho dráždit." Vysvětlil nám a obdaroval nás povzbudivým úsměvem. Rozhodl jsem se pokračovat v tomto předtsavování. ,,Já jsem Timonthy. Zkráceně Tom-Teda... Tim." Odkašlal jsem si a kývnutím hlavy předal slovo dalšímu člověku. ,,Já jsem Mike a tenhle věčně spící pošuk je James" Představil se a ukázal na spícího a trošku silnějšího zrzka vedle sebe.

,,Já jsem Mark a tohle je můj bratr Jon" Představil se blonďák a mě se vybavila další vzpomínka na ten den.

-Flashback-

,,Hej! Sunshine and Lollipops!!" Zařval jsem na něj název písničky, kterou tak nenáviděl. Gigantický robot i s Tordem uvnitř se otočil a já po něm hodil jeho vynález. Gauč se odpinkl od kovové ztruktury robota. Wops... Tord zmáčkl jeden z miliónu tlačítek, kterými řídil robota. Z robotovi pravé ruky vystřelila raketa se vzorem šachovnice a mířila přímo na mě. Raketa zasáhla přesně střed domu a dům se sesypal na mé tělo. Kurwa... Tak takovouhle bolest nezažil ani Trump... ,,TOME!!" Zařvali na stejno Matt a Edd. ,,Jaká to škoda" Zasmál se ironicky Tord. Jenže to nebyl jeho klasický smích... Jako by byl nucený a byl takový sípavý..

,,Jone ne... Neumírej!" Opodál držel soused vladné tělo svého přítele. ,,Řekni něco ty idiote! No tak řekni" Vzlykal a oslovovaný zachrapěl. ,,N-něco..." Zašeptal skoro neslyšně a zemřel v rukách svého kamaráda. V tuhle chvíli mi je Eduarda opravdu líto...

-End Flashback-

Zatřásl jsem hlavou, abych vypudil z hlavy myšlenky na ten den. ,,No.... Já jdu spát.. A vy by jste měli jít taky. Za deset minut je večerka." Podíval se na hodinky David a zvedl se k odchodu. ,,Podle toho v kolik vstáváme." Zamžoural James a posadil se. ,,Jinak jsem James těší mě." Zívl si a uchechtl jsem se. ,,Budíček je v 5:00." Pokrčil rameny David a odešel z místnosti. ,,Jdu taky" Zvedl jsem se a též jsem si to namířil do svého pokoje.

Otevřel jsem dveře od svého pokoje a ani se nenamáhal s převlékáním. Zívl jsem a sundal si aspoň boty. Jsem zvědavý jak se tahle událost bude dále vyvíjet... Projela mnou myšlenka, než jsem sebou praštil o postel a vydal se do říše snů.

~~~~~~~~~~~~~~~~
-Hello Nuttelo!
Takže... Kde začít? Už vím! Lidi vy jste blázni! 49 Hvězdiček a přes 100 přečtení! Lidi já Vás žeru! :3

Sára: Aaaaa kanibal!!

Strašně moc Vám děkuju! Tohle je taky speciál za 30 folow! 30 Lidí kliklo na to tlačítko ,Folow' a udělali mě velmi šťastnou. Jste úžasní a jsem ráda, že mám takové čtenáře! Opravdu bych nečekala, že by někdo řekl něco ve smyslu, že je to napínavé nebo ho to baví! Ty komentáře mi strašně lichotí a děkuju za každý komentář, který jste mi kdy napsali.
A proto tu máte 1000+ kapitolku! :33
Tohle bude vše, protože se tady zase rozepíšu a vy to pak nebudete chtít číst xD

Bavte se, smějte se, mějte se a....

Bye Kaktusáci a Kaktusačky !