Who are you?

,,Boj na život a na smrt"

Hele, já ti to zvednu, Time..." Nabídl Matt a už už se začal ohýbat, ale já ho rychlostí blesku chytl za rameno a přísně se na něj podíval. ,,Matte, neohýbej se." špitl jsem a víc sevřel jeho rameno. Pozvedl tázavě obočí.

,,Proč?"
,,Prostě to nedělej, ano? I kdyby měl vybouchnout celej svět. Nikdy se ve sprchách neohýbej." Poučil jsem ho a s důrazem na poslední slovo jsem pustil jeho rameno.

,,Dobře..?" Pokývl hlavou mírně zmateně. Eddovi hned došla situace, ve které jsme se ocitl, jelikož nervózně poklepával nohou.

Zrak mi sklouzl na čistící prostředek válící se na podlaze.

Teď já a mýdlo.

Konečný boj o přežití

Nad hlavou se mi rozsvítila imaginární žárovka. Mohl bych sebrat to mýdlo nohou. Přiložil jsem tedy svou nohu opatrně na povrch mýdla a prsty jej pomalu sevřel. Zvedal jsem ho nahoru k sobě s tou největší grácií, kterou jste v tu chvíli schopni vyprodukovat. Oh ano!

Bohužel to bylo předčasné radování, jelikož mi mýdlo vyklouzlo z nohy. Přešel jsem k němu blíže a zkusil to znovu. Sevřel jsem mycí prostředek prsty u nohou a vyzdvihl ho nad úroveň mého kolene. V duchu jsem zajásal. Bylo trošku obtížné zachovat balanc na jedné noze, ale nic, co bych nezvládl. Přežil jsem Vánoce, přežiju všechno.

Soustředil jsem se plně na zvedání mýdla, že mi vůbec nedocházelo, jak divně to musí vypadat.

Vždyť všichni mají naprostý výhled na moje-!

S rudými tvářemi jsem s sebou škubnul, že mi mýdlo zase vypadlo z nohy a odjelo pár metrů ode mě. K nohám Davida.

Ten se pro něj normálně ohnul a s tím největším úšklebkem, který kdy mohl existovat, mi ho podal. S otevřenou pusou dokořán jsem se na něj díval jako na největšího jednorožce světa. ,,Neříkej mi, že jsi tomu opravdu věřil, nejsme přece ve filmu." Zasmál se výsměšně a všichni v umývárkách s ním. Projel mnou stud.

,,To že tu nemůžeme mít normálně sex s ženskou neznamená, že budeme hned teplý." Zakroutil hlavou jeden chlap a s úšklebkem zapnul sprchu. ,,Od čeho asi existuje honění?" Nezapomněl dodat.

,,Přesně tak, sice se tu najdou někteří jinak orientovaní, ale to neznamená, že vás okamžitě při sebemenší šanci přefiknou." Přikývl mu na to jeho kamarád vedle něj. Umývarna konečně začala nabírat své původní atmosféry i vysokého volume a já jsem si oddychl.

,,Když se prostě jednoduše ohneš pro mýdlo a nebudeš u toho kroutit prdelí jak prostitutka, tak se ti nic nemůže stát." Dodala kratkovlasá žena, kterou dříve Matt nezapomněl informovat o tom, že je nahá.

,,Tak proč ty pohledy?" Zeptal se Edd a Matt celkem vykolejený opatrně přikývl hlavou. Už mu to nejspíš došlo, i když u něj nikdy nikdo neví. ,,Viděli jste se?!" Zahulákal se smíchem na druhé straně postarší muž a práskl dlani o koleno. ,,Tohle je prostě už tradice." Zasmála se Heidi a Fanny se na nás potutleně uculila. Ty kdy se tu vzaly? ,,Kdybyste viděli svoje obličeje, je to prdel a zábavu si na tomhle místě jinak neužiješ." Zasmála se.

,,A od toho je to taky vojna." Ozval se z něčeho nic hrubý hlas. Všichni jsme strnuli v pohybu.

,,Vojáci, pozor!" Křikl příchozí a propálil nás pohledem. Byl to postarší muž s jizvou pod levým okem. To je ten, co tam stál s Tordem.. generálmajor Baard Hanson.

Okamžitě jsme se seřadili do dvou řad naproti sobě v pozoru. ,,To myslíte, že kradem?! Takhle zbytečně protáčet vodu a ještě se u toho vykecávat jako kamarádky u kafíčka?!" Křikl jednomu chlápkovi do obličeje. 

,,Ne pane, už se to nestane pane."

,,To vám taky radím. Dvacet kliků, okamžitě!" Zařval až mu slina odlétla od pusy, voják si ji otřel a začal poslušně klikovat.

Matt lehce nadskočil a vyděšeně se na nás podíval. ,,A co vy vojíne?! Máte nějaké vysvětlení?!" Zatáhl jednu ženu za její krátké černé vlasy. ,,Pane, ne pane." Řekla rázně a on její vlasy se škubnutím pustil. ,,Už se to nebude opakovat!" Zvolal výhružným hlasem a odebral se pryč ze sprch. Všichni jsme sborové zasolutovali: ,,Pane, ano pane!"

.........

Hello Nutello!

Já vydala kapitolu??? Co??? Taky se divím upřímně, nevím na jak dlouho mi to vydrží, ale doufejme, že to nedopadne jako posledně xDD 

Abych byla upřímná, tak moje gramatika a pravopis se bolestivě zhoršil od doby, co jsem tady psala prvně (což je dost smutné, ale nevadí) a moje schopnost psát příběhy taky poklesla.

Ve zkratce; doufám, že vás, nově příchozí a ovšem ty, kteří tu se mnou jsou už nějaký ten rok, bude pořád bavit a tento příběh neztratí pro vás ten jas, který měl.

A já se s vámi loučím!

Bye Kaktusáci a Kaktusačky! <3