Tajemství rodu Hilfenberku

10.

Procházeli jsme temným, hustým lesem.  Od té doby jsme neprohodili ani slovo. Pohlédl jsem na onoho záhadného mladíka, vypadal zamyšleně. Začal se mi vzdalovat. Doběhl jsem ho a prohodil jsem otázku, jak se vlastně jmenuje.
"Co ti je do toho?" Ohnal se a dál šel. Začal se mi líbit, příjemná změna ohledně Lea. Postavil jsem se před něj a on do mě narazil a spadl.
"Tak jsi normální?!" nadával a pomalu se zvedal. "Proč mi nechceš říct, jak se jmenuješ?" optal jsem se. "Protože ti říkám, že ti nic do toho není." Odsekl a obešel mě.

Blížili jsme se ven z lesa, svým způsobem jsem to nějak cítil. Jakmile jsme došli na hranici lesa a naší zahrady, zastavil. "Jdi domů." řekl a otočil se. Chytl jsem ho za rukáv jeho temné róby. Jen mi jej vytrhl z ruky, ani se nepodíval a zmizel v mlze temného lesa. Už se mi zpět nechtělo, tak jsem se nenápadně vrátil domů.

Jakmile jsem vešel do svého pokoje, zjistil jsem, že neuběhla ani hodina. Přísahal bych, že jsem v tom lese bloudil hodiny a hodiny a ono uběhlo sotva půl hodiny? To mi hlava nebrala. Dopadla na mne únava. Lehl jsem si a okamžitě usnul.

Ráno mě probudilo slunko. Vešel jsem na terasu a rozhlédl jsem se po naší velké zahradě. Vrátil jsem se do pokoje a sešel dolů do kuchyně. Snídaně byla již na stole a já se musel pousmát. Vedle snídaně stál vzkaz.

Ahoj Dylane, jela jsem do města nakoupit. Také Ti nakoupím něco na zahradu za domem, pomalu bychom jí mohli zrekonstruovat, no spíše ty, vím jak tě to baví. Také za mnou dnes přišla Leova máma, že nás dnes zve na večeři, neodmítla jsem. Bude skvělé poznat nové sousedy. Dobrou chuť, přijedu za pár hodin <3 

No skvěle.. Dle ticha v domě tipuji, že Lukas chtěl jet taky. No nic, dům pro sebe. Dojedl jsem snídani a vyšel jsem z domu. Málem jsem zakopl o lahve plné mléka. Nechápal jsem, kdo by nechával před domem čerstvé mléko? Vzal jsem jej a dal do ledničky. 

Vzpomněl jsem si, že jsem dlouho nehrál na housle. Měl bych si jej trošku oživit. Šel jsem do garáže, kde byly zbytky krabic našich věcí. "D.. D.. D... aa tady" otevřel jsem krabici s názvem Dylan. Vyndal jsem pouzdro a šel s ním do pokoje.

Pouzdro jsem otevřel, housle pohladil a do ruky jsem vzal smyčec. Zahrál jsem pár prvních tónů, abych věděl, zda-li jsou správně naladěny. Byly. Začal jsem hrát skladbu Day and Night od Yasuharu Takanashi.  Dramatická hudba se nesla celým domem. Všechno bylo tiché, pouze tóny z mých houslí byly slyšet. 

Jakmile jsem dohrál, housle jsem položil zpět na své místo a pouzdro dal na almaru...

Vydal jsem se na terasu a sedl jsem si. Nasával jsem ten klid venkova. Nakonec to tu nebude tak špatné, pomyslel jsem si. Přistihl jsem se, jak zírám do lesa. Ten les mě magicky přitahuje. Raději jsem se probral a odešel zpět do baráku. Napadlo mě, že bych se mohl zatím plácat na zahradě. Převlékl jsem se a vydal se na předzahrádku. Rýpání v hlíně, to je moje. Málokdo by to do mě řekl, ale už to tak je.

Začal jsem plít první záhon. Nemohu přesně říct, jak dlouho jsem do toho byl zabraný, ale vyrušil mě po několika hodinách, možná?, zvuk auta. Máma s bráchou přijeli. "Ahoj mami" Pozdravil jsem. Ta mi zamávala a začala vyndavat nákup z dodávky.
"Říkala jsem si, že naše zahrada by mohla vypadat mnohem lépe s pár novými rostlinami." Prohlásila a otevřela celou zadní část plnou rostlin. "Waaaaaaaa!" Zakřičel jsem jako malý dítě. "Tolik rostlin!" řekl jsem uneseně.. Pomohl jsem mámě s nákupem a pustil jsem se do práce.

Podél domu jsem rozsázel hlízy Jiřin. Podél cesty jsem vysázel řízky nejrůznějších růží. Ani bych neřekl, jak mi ta práce šla od ruky. Podíval jsem se na hodiny a nemohl uvěřit vlastním očím. 19:32. Slunce již bylo nad obzorem a okolí rozlévala slábnoucí zlatavá záře. Vše se chystalo ke spánku, ptáci už tak neštěbetali, vítr jemně pofukoval.

Vydal jsem se dovnitř, abych se navečeřel. Spatřil jsem mámu, jak si dává make-up a je oblečená ve večerních šatech. "Kam se chystáš?" Máma se na mě otočila a vyděsila se. "Jak to vypadáš Dylane? Dnes máme tu večeři u sousedů!" spustila. Plácl jsem se do čela... "Já zapomněl..." řekl jsem zklesle a vydal jsem se umýt a připravit.