Tajemství rodu Hilfenberku

12.

Musel jsem uznat, že Leovo máma uměla skvěle vařit. Nyní jsme seděli u stolu, dojídali dezert a povídali si o všem možném. "Jak to, že jste se vůbec přistěhovali sem? Přeci jen, město je město, ne?" spustila Margaret, Leovo máma. "No.." máma pozvedla sklenici s kvalitním vínem a mírně se napila. ".. Samozřejmě, že ano. Nicméně.." odmlčela se. Zřejmě zvažovala, co dále říct. Říct jim, že nám umřel otec - matky manžel a že nemohla dál? ".. zkrátka tady Dylan má problémy s astmatem, městské prostředí mu nedělalo dobře." vysvětlila a usmála se na přísedící. 

Bratr začal kňourat, že je unavený. "Mami, myslíš, že by tu dnes Dylan mohl přespat?" zeptal se náhle a já jen překvapeně koukal. Moje máma si mě změřila pohledem, ale nakonec nepatrně kývla ve znamení souhlasu. "No, já v tom nevidím problém. Jen ať dlouho neponocujete." mrkla a usmála se. Rozloučil jsem se mezitím s mojí rodinou a Leo šel pro náhradní peřinu a polštáře. 

Vyšli jsme schody a zamířili si to do jeho pokoje. "Takže.." začal jsem, když jsem si připravoval 'postel' "...dopovíš mi to?" opatrně jsem se zeptal. Dostalo se mi jen úsměvu a zakývání. "Super!" zaradoval jsem se. "Kde že jsem to skončil?" podrbal se za krkem. "No.. pamatuji si, že nějakej ten Hajnej šel zaklepat.." pokrčil jsem rameny a snažil jsem se ho přivést zpět do noty. "Už vím! No, když ten Hajný zaklepal, tak mu otevřel mladý kluk. Měl černé roucho a v záři blesku byl celý bledý, chladný a odtažitý. Prý se jmenovával Arch, ale to není jisté. Každopádně..." 
-----------
Blesky ozařovaly Hilfenberkové panství. "Jste v pořádku? Já jen, že jsem zaslechl jakoby volání o pomoc. Člověk přeci nikdy neví, co se kdy může stát? Hlavně za této ošklivé noci." Hajný řekl a podíval se na nebe. "Zdá se, že t-" mladík muže rukou umlčel. "Moc si ceníme Vaší velkorysosti, nicméně u nás je naprosto vše v pořádku. Bude lepší, když se v tomto počasí vrátíte zp-" kluka náhle přerušil jekot z domu. Ten se jen otočil směrem za zvukem s chladnou tváří a zkontroloval, co se uvnitř děje. Hajný se snažil sebe víc, ale stejně se mu nepodařilo pohlédnout dovnitř. Chlapec se otočil zpět a úsměvem mu sdělil, že bude muset jít.

Druhý den ráno šel Hajný opět kolem Hilfenberkových. Vše se zdálo být naprosto normální. Závěsy vysely na oknech jako každý jiný den, všude klid a ticho. "PANEBOŽE!" okolím se rozezněl ženský křik směrem od obchodu s potravinami. Muž se otočil na podrážce a spěchal k místu, odkud zaslechl křičet ženu.

------------

Pokojem se nesl Leovův hlas vypravějící si příběh tohoto místa. "Jakmile Hajný doběhl k obchodu, spatřil zohavené tělo tuláka. Ten den se rozjelo rozsáhlé vyšetřování místní policie, protože bylo nezvyklé, aby se zde vyskytla vražda." podíval se na mě a mírně se pousmál. "A jak to dopadlo? Byli to Hilfenberkové?" vyhrkl jsem a netrpělivě čekal na odpověď. "Bohužel ne, respektive to nikdy nebylo prokázáno. Od té doby si lidé šuškali o Hilfenberků děsivé věci. Každým rokem to nabíralo na vážnosti až se to zvrtlo na takové urážky, že Hilfenberkové museli nechat všeho být a přestěhovat se pryč. Koupili si panství pár kilometrů od vesnice, aby sešli každému z očí a přestali být terčem nenávisti. Nicméně pár měsíců na to, kdy pár lidí bylo zvědavých, jak se jim daří se rozhodli na panství jít. Nenašli nic jiného, než prázdné pozemky, zámek a další věci. Zkrátka nebylo po nich ani vidu, ani slechu." Leoův obličej posmutněl a pohlédl do tmy za oknem. "Nemyslím si, že bývali zlí.. Jenže, rodiče tvrdí něco jiného, ale to je fuk. Nebudeme si kazit super večer! Co říkáš na pár kol Assasin Creedu 4?" zazubil se a zapnul Play Station.